14.4.2022

Achjo, je středa a vzpomenout si jakej byl minulej čtvrtek už dá sakra práci, nejsme nejmladší, tejden nebyl nejlehčí, no zkrátka past vedle pasti. Ale protože povinnost je povinnost a zejtra vás chci zas pobavit fotbalovou parádou, nejde než se pustit do vzpomínání. 

Určitě si vzpomínám, že sme předminulej čtvrtek říkali, že příští čtvrtek bude malej pátek, hrozně se všichni vylejeme a půjdeme se ještě podívat za písničkou do města. Protože se během tejdne začaly měnit plány a místo pátečního ležení s hadrem přes hlavu mi tam skočily kola v Chomutově, bál jsem se reakce tvrdýho jádra v čele s Mišanem, kterej krásně hecoval a Sáďou, kterej řikal, že stopro dorazí z Olomouce, protože mu fotbálek zkrátka zase zachutnal a v pátek je volno, že.  To zas přeskakuju rovnou k hospodě, ale co, nemusí to vždycky začínat fotbalem, to je jenom jedna ze součástí našich krásných čtvrtečních večerů. 

Z vyhecovaný hospody plný piv panáků a cesty do města byla nakonec hospoda plná piv, panáků, vypadnutí Slavie po kiksu, kterej se normálně nestává ani na čtvrtečnim fotbálku (minulý týden byl ovšem výjimkou potvrzující pravidla při nešťastné rozehře kapitána Prouziče) a dokonce i O-Zonů, do kterých nás nahecovala taky výjimečně Léňa. Ta svůj minulý čtvrtek určitě nezačala v optimální pohodě, hlásila nás podrážděně jako Tomáš Řepka svého času nebohého Manuela Pamiče, byli jsme dokonce lehce vyjebáni, že pokud chceme řízky, máme objednávat předem, protože jak má personál v hospodě počítat s tím, že budeme chtít chleba. Už aby se vrátil Majkl a řešil tyto a ostatní starosti s Léňou Majkl. Ovšem po vyprodání gulášovky a vyprázdnění zbylého osazenstva forma stoupala, dočkali jsme se panáků hruškovice na účet podniku místo zelených i oblíbeného kolektivního zpěvu do půli těla. Za druhý poločas určitě dávám lepší dvojku. 

Na to že hospoda před zápasem vypadala vyomluvenkovaná jako nominace do repre pod Pešánem, tak se nakonec zadařilo víc než dobře. Dorazil skoro plný počet (bez Fandy, který prolil celou středu a vstal až v 19:00 před zápasem), včetně Lencoše, který dorazil i přes to, že neměl šanci vyhrát hráče utkání. Kéž by takový přístup v jeho případě platil častěji. Teď si uvědomuju, že to je pěkně na hovno psát takhle od konce, když jsem chtěl začít popisovat losování o hráče utkání. No nic, budete to muset přežít, mazat to už určitě nebudu. 

 Po spoustě piv a zelenejch, kterejma jsme si chtěli odbít Zelený čtvrtek (druhou možností bylo konzumovat Dejvičák, kterej už tak dva roky zelená ve sklepě) přinesl Prouzič hlasovací náčiní a šlo se na sběr hlasů. Musím říct, že hlasování ovlivnila neúčast Šéby, ten má poslední dobou, soudě dle vyprávění, nejen na hřišti velkou formu (předminulej tejden dokonce hlásil Kozičku, nicméně ho přemohla únava). Každopádně protože Prouzič výsledky vyhlašovat nechtěl, předal hlasovací lístek Lencošovi, který se sice po přečtení výsledků rozpálil do běla, ale bez ověření faktů vyhlásil za vítěze Prouziče. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Prouzič nehrál se soupeřem a 3/4 hlasů nebyly napsány jedním písmem. Vítěz se záhy přiznal ke zfalšování hlasování a volba tak padla na mě. Za to díky a hodně to pro mě znamená. Škoda akorát, že jsem si vylosoval Neymiče, kterej mi doma úplně parádu neudělá. 

Na tomhle místě se vždycky děkuje a je proč, takže díky za tyhle skvělý čtvrtky, skvělou partu a skvělý zážitky. Ty hospody už asi budou jen těžší, ale věřim, že si ten fotbal doma prosadíme vždycky a budeme se těšit na společný chvíle. 

Mari #91

Tak a teď k samotnýmu fotbalu. 

Los svedl proti sobě rodinu z Náchodska - bratrance Prouziče s Kraldou, kteří volili následovně: 

Dort: Prouzič, Grüny, Mišan, Viťas, Lencoš

Ajax: Kralda, Mari, Šéba, Hlavis, Fanda

Taktická příprava měla jistě před zápasem svoje místo, ale kvůli 15 minutovému zpoždění Fandy jsme zřejmě na pokyny zapomněli, protože místo precizní důrazné obrany jsme asi za 10 minut prohrávali 3:0. Do hry nás vrátil obstřelením zdi po trestném kopu Šéba, který využil toho, že si Víťa zeď postavil asi 4 metry mimo bránu. I takové branky padají. Naše vzepětí trvalo asi 14 vteřin, když střelou z dálky dokončil hattrick Mišan. Zbraně jsme naštěstí nesložili a místo vyjebávání se jsme zvolili taktickou poradu - Šéba přišel s poznatkem, že dostáváme střely akorát ze střel - tak jsme si řekli, že soupeře už vystřelit nenecháme a opravdu, zadní řada složená z Fandy, Hlavise a Kraldy vystavila útokům soupeře stopku. Taktika vycházela a za chvilku jsme po obrovském obratu vedli 5:4. Na trávníku se jiskřilo, tvrdé souboje kořenily bitvu na trávníku a pro ostrá slova se taky nechodilo daleko, viz domnělý faul Grünyho na Šébu. Po stejném souboji proti Víťovi pak Kralda střelou přes celé hřiště stanovil poločasové skóre na 6:4. Tohle si trošku vymejšlim - nebo spíš doufám, že to takhle bylo.

Po poločase dostala naše herní lokomotiva válcující nebohého soupeře obrovskou ránu, strojvedoucí Kralda se zranil po odpískání a museli jsme sáhnout do řad odpočívajících hráčů, toho času na tribuně - Bende se zhostil svého úkolu z grácií a zápas jsme v suchém triku dovedli do vítězného konce. Nebo asi jinak, soupeř z 9:6 snížil na 9:8, ale znovu jsme aktivovali staré známé povolit přitáhneš a zápas skončil za stavu 12:8 pro Ajax. Sladké vítězství bylo následováno hospodou… viz nahoře.