15.12.2022

ČF 15.12.2022

Probudil jsem se celkem rozlámaný, jelikož jsme měli předchozí večer tradiční turnaj ve vybíjené. Tento turnaj pořádáme každý rok se spolužáky z FTVS v jedné škole v Jinonicích, takže úplně v hajzlu. Probudil jsem se v to ráno u kámoše na gauči se zjištěním, že za dve hodiny učím (suplování). Vyběhl jsem a s jedním okem otevřeným jsem řídil na albertov, abych mohl suplovat ve skvělé 7. třídě. 

Při příchodu do školy jsem do sebe hodil logr jako kráva a hned bylo lépe. Ve škole jsem to nějak zvladl, ale po škole následoval školní Jarmark, a jelikož na škole kromě tělocviku učím ještě hudební výchovu tak mě čekala řada vystoupení s žáky...

Během vystoupení jsem si u deváťáků, kteří prodavali u mě v kabinetu parky v rohlíku nechal podpultáka (domacíšvestka) a průběžně jsem ladil hlasivky. 

Už během dne jsme si napsali s Marym, že se sejdeme v metru a pojedeme spolu na Julisku. Všechno vycházelo jak mělo a já se těšil jako kráva, protože jsem klasicky nepřišel asi od června. Jenže během Jarmarku jsem chlastal a tak jsem nemohl jet autem na byt, abych si vyzvedl věci a tak jsem musel mastnou tyčí, která měla zpoždění jako kráva. Na Kubáň (kubanské náměstí) jsem dorazil kolem 18:55, bežímklusem na byt pro věci a pak na metro. Měl jsem být v 19:18 na Jířáku a já byl v tuto dobu na strašnicky. Idos mi ukazoval, že v 19:52 budu na podbabě... jsem v piči, říkám si. To nemůžu stihnout a ještě se budu v -10 převlékat venku. Vybíhám z dejvického metra na tramvaj a naskakuju do tramvaje, na podbabě vystupuju v 19:40 a sprintem běžím na julisku. Sníh mi klouže pod nohy a přede mnou ty zasrané schody!!! Už sotva k nim jsem doběhl a na nich málem nechal chlebíčky a parek v rohlíku, který jsem sežral při jarmarku... 

Pán co hlídá před bránou se na mě jen podíval a rukou se smíchem na tváři ukazuje, že můžu jít. Do šatny přicházím přibližně 10 min před osmou a konečně vidím známé tváře. 

Nakonec zjišťuju, že ještě nejsou vybrané týmy a můžu se v klidu obléct. 

Kapitáni: Lencoš - Prouzič

Boruska: prouzič, šéba ml., misan, šebovo kámoš, a ještě něčí kámoš

Ajax: Lencoš, Mary, Hrubas, Martin, Holub

Při výběru se mi Lencoš ptá, jestli mám formu, odpovídám, že ne, fotbal hraju po pul roce, přesto si mě vybere. Na katovnu vybíhám v hlavě jako malý outsider, ale přesto věřím.

Po příchodu na hřiště zjistíme, že je celé pod sněhem a shrabat by to trvalo asi tak dva dny (hřiště bylo ještě udupané). Probíhá debata, zdali se na to nevysrat a jít rovnou do hospody, ale nakonec do toho jdeme a rozhodneme se hrát na sněhu. Proběhnu se po hřišti a zjišťuji, že to dneska nebude moc o fotbale. "Dneska je to hodně velká srdcovka" prohrašuje Mary a narve balon uplně mimo bránu. Holub si chce taky zkusit jednu tréninkovou a vyšle totálně nad pletivo, nic neříká a rovnou běží pro míč. Když už všichni zjistili, že to lepší nebude tak začínáme hrát.

Chvilku se rozehráváme a zjištujeme, že to zas tak hrozný s tím terénem nebude. Asi tak po pěti minutách hry se Ajaxujímá vedení. V zápětí dostávám přihrávku od rohu (jsem v roli golmana), ale míč zpomalí a Míšán s dává míč kolem mě, otočím se bokem, Míšan padá na zem a míč mě trefuje do ruky. V tom se strhne hádka, že má být technický gol, ale my chceme faul. Nakonec se z toho vyjede a je pískán faul. Kyselej Míšan rozehrává a hraje se dál. V jedné pasáži hry si šéba vezme balon a snaží se prokličkovat celým hřištěm, Mary ho dobíhá ze strany a já stojím v bráně. V jednom momentě se oba rozhodneme, že půjdeme do skluzu a zastavíme ho, oba dva jak na saních a míč je v bezpečí, Šéba přes nás jen přepadne a se slovy "ty pičo" se vrací na svojí půlku. Po chvilce Boruska vyrovnává, ale v zápětí Mary vymete z nulového úhlu šibenici a vrací Ajaxu vedení. Hned poté si zaběhnu za obranu, Mary mě najde a vedeme 3:1. V tu chvíli si říkám, že to je naše, jelikož i přes nepříznivý terén držíme míč a máme herní převahu. Do toho jeden z týmu Borusie má zdravotní potíže a druhý na nohách sálovky a třetímu (Míšan) se při jednom obraném zákroku rozjeli nohy jako když dělal Van damme reklamu na nákladáky. Válel se asi dvě hodiny se slovy, že to je v píči.

Jenže opak je pravdou, Borusie se kousla ještě do konce poločasu stihla dát 3 totální haluze a poločas skončil 4:4.

Druhý poločas se nesl v duchu Ajax dá gol a Boruskavyrovná, takhle to šlo celou dobu až do konce utkání. Musím teda zmínit, že Míšan jak v první puli bědoval, tak v druhé puli začal zázračně běhat a taky klasicky šlapat na palce. U mantaku nastal klasicky souboj o míč, když v tom mi v téhle zasrané zimě totálně dupnul na palec, sebral si míč a tramtadadá pryč. Celý zápas byl napínavý jako kšandy a nikdo nechtěl udělat chybu, která by stála tým vítezství. Zápas po základní hrací době skončil nerozhodně a muselo se tak rozhodnout jak budeme pokračovat.

Po konci utkání jsme se rozhodli, že navzdory hnusnému počasí půjdeme rovnou kopat penalty. Podle mě jsme už měli vyhrát, když už všichni odkopali každý jednu penaltu, nicméně, když někdo kopal jednu penaltu tak šla střela jasně od břevna na čáru a poté ven, ale Míšan si usmyslel, že to bylo vevnitř díky stope ve sněhu. Po krátké hádce se pokutový kop opakoval a muselo se pokračovat.

Po krásném rozstřelu nakonec výhra pro Ajax 10:9.

Ajax oslavoval krásným zpěvem v kolečku, zatímco Boruskasmutně koukala do země. Nakonec si hráči s respektem potřásli rukami, udělala se finální fotka a mohlo se jít konečně na tradiční pivko. Při odchodu do šaten se s námi klasicky rozloučil Lencoš se slovy "kluci čau, jdu se převléct a možná zajdu na jedno".

Hospoda měla celkem slabou účast, ale chuť vítězného piva nemohlo nic pokazit.

Sportu zdar a fotbalu zvlášť.