Kapitola I.
Článek
Po porodním návratu na pažit by se dali moje čtvrteční úspěchy počítat na prstech jedný nohy Radka Jaroše (čti 0). Byl jsem i členem Grünyho týmu v minulém týdnu, ve kterém jindy vyzenovaný a mírumilovný Grüny vypadal, že minimálně vyrve prkna z hrazení. Když jsme pak byli v tomto utkání zase spolu, bylo mým posláním nezklamal nejen kapitána Tygra, ale i spoluhráče Grünyho. Na druhou stranu, co byste čekali od poslední (občas předposlední) volby.
Kapitány byli zvoleni Tygr (Míšan) a Majklova mladší ségra (Novas) a týmy byly následující:
Dortmund: Novas ©, Mari, Šíma, Prouzič, Radim (Prouzičova +1),
Amsterdam: Míšan ©, Grüny, Majkl, Davos, Bende.
Utkání začalo na čas, ještě aby ne, když Šéba a Víťa chyběli. Dortík začal velmi aktivně a asi první 3 minuty mi připadalo, že do toho vlítli úplně po hlavě. Byl to ale klasický přepálený start a netrvalo to snad ani ty tři minuty a vosy začaly inkasovat. Bouřka, kterou hlásila Dáša Honsová nakonec nepřišla, ale náš tým předvedl takovou smršť, že to bylo pro Dortík jak hotová průtrž mračen. Krása střídala nádheru, rozdávali se profesorský přihrávky, který Dávos bezchybně zpracovával a proměňoval veškeré šance. V 10. minutě Míšan hlásil, že má Dávos hattrick a to už bylo skóre 6:0. Majklovi Garminy ukazovaly 32:10 a byl zahlášen poločas. Skóre ani nevím, ale asi jsme měli ještě čistý konto a s naprostým klidem jsme šli do druhý půle.
Ta pokračovala v nastaveném trendu. Vosám se podařilo proměnit pár gólů,Novas se krásně vztekal a mrdal Radima, docela chvílemi i běhal, ale hlídali jsme si náskok a každý z našeho týmu (kromě mě) si dal gól. Byl to prostě takovej Minecraft - nejsou tam žádný vosy. Konečné skóre 12:5 pro Ajax. Všichni spoluhráči hráli skvěle a nevím, čím jsem si zasloužil hráče utkání, ale vážím si toho a děkuju!
Hospoda pak byla klasická, nestalo se tam nic zvláštního. Jen nám bylo strašný horKo, tak jsme dali 3x O-ZonY.
Kapitola II.
Nýmandi z Vysočan
Tenhle přídavek je zavzpomínání na práci učitele, kterou jsem ukončil před loňským létem. Jak víte, občas (dost často) jsem dával na těláku fotbálky a samozřejmě jsem si rád zahrál. Měl jsem na to moje první kopačky, oranžový Nike, vyřazený z výbavy na čtvrteční fotbálek. Na ty nýmandy na základce to stačilo a krásně mi to v nich lepilo. Bylo tam pár blbečků, co radši hráli na mobilu a kecali o hulení a neuměli ani popoběhnout. Ty sem do ničeho nenutil a rovnou jsem je nechal dělat kustody. Občas se ale nějakej moula přidal a zjistil, že třeba neni úplně levej a že ho to běhání za míčem i baví. Na olympiádu mládeže jsem je ale nedotlačil a když jsem tam loni končil, neměl jsem už kam oranžový kopačky ponížit a tak jsem je pověsil pomyslně na hřebík, konkrétně z okna kabinetu. Teď po roce mi ti kluci, co původně hrát nechtěli, poslali fotku z meziškolního fotbalovýho turnaje, jak mají s sebou moje oranžový kopačky a líbají je pro štěstí :D docela mě to zahřálo u srdce, že ten čas s nimi nebyl úplně promarněnej a že je bude zajímat i něco jinýho, než počítačový hry a fetování. Naše dětství v tomhle bylo úplně jiný a jsem za to moc rád!
Čtvrteční partě zdar!
Bende #7
