21.7.2022

''Ctvrtecni fotbalek'' je jen jeden na světě a pro mě osobně to je ztělesněním toho nejlepšího sportovně-kulturního zážitku co na planetě Zemi můžeme najít. 

Už teď při psaní prvních vět tohoto článku vím, že to bude nejspíš dlouhý a tak varuji dopředu, že asi jedno sraní na to stačit nebude. Lencoš si to stejně nepřečte, uvidíme v komentářích.  

Momentálně sedím ve Vancouveru na letišti, je to asi 16 hodin co jsem opustil Českou republiku. Šel jsem na burgra a kolu, takže jsem si samozřejmě objednal pivo - točeny Bud Light. Kurva je to kyselý, jak u mě za ráfkem po 2 dnech bez sprchy a fakt se to nedá pít. Ono 5 dní v kuse si lemtat plzničky lehce nabudí chuťový pohárky, takže teď to bude hodně složitý si na ty piva zase zvyknout, protože kvalita je nízká, jak průlety letadel nad Pizzerií Café Kryštof Harant.  

Celý předzápasový čas bych rád posunul již do úterý. Ráno jsem se probudil a ještě mazal na 2 hodiny do práce (v Kanadě), protože jsem tam musel dodělat nějaký hovna, který určitě mohl dodělat někdo jiný, ale musel jsem. Pak už rychle na letiště, natěšenej na výlet do Česka, jak Víťa na fotbálek po měsíční pauze. Všechny lety docela ok a kvůli časovému posunu jsem dosednul ve středu v 17:00 odpoledne na Letišti Vaška Hejvla. Tam si mě vyzvednul Majkl. Abychom se dobře našli, tak jsem na něj čekal před Terminálem 2 v kuřácké zóně, tam jsem měl jistotu, že mě nemůže minout. Proběhlo objetí, plácačky a už jsme si to mastili na jeho zrekonstruovaný byt - jak říká Hučís - na Chatu! Po otevření dveří tam na mě čekalo překvapení. Již zmiňovaný Hučís zrovna odpočíval, spal na gauči na jeho místě. Aby bylo jasno, tak jeho místo je to nejlepší místo na gauči u okna, kde se leží úplně skvěle, ale pak se musí ostatní kroutit na zbytku gauče, jak striptérka na Matějovo svatbě, kterou jsme teda neobjednali, ale určitě by měla na krku jako překvapení slávistickou kravatu. Proběhla tedy rychlá sprcha a už se jelo na 19 do Lokálu na Dlouhou. Ta tanková plzeň, to je taková slast na jazyku a na duši, že jsem se málem zbláznil. Dal jsem si znojemskou s knedlíkem a nakládaný hermelín. Krása se střídala s nádherou a já jsem si ten večer opravdu užíval. Náhodou to vyšlo na Matějovo narozeniny a tak jsem ho pozval na jeho oslavu, která začínala ve 23:00, Mates přišel včas a hezky jsem to oslavili. Bohužel byl oslavenec utahanej, protože si prakticky celou svojí svatbu zařizoval a připravoval sám. Za což teda Matějovi uděluji cenu za nejlepší výkon týdne, protože to co se mu povedlo, to je na klobouček. Já jsem po cestě do Česka taky nestříkal rychlostí a tak jsem se společně s oslavencem vydal po zavíračce na Chatu na jeden zápas NHLka a spát. Naštěstí oslava narozenin byla oslavena důstojně a toho se ujal Tygr a hlavně Majkl a Hučís. Stačí jen zmínit, že jsem se probudil ráno v 7:00 a Majkl s Hučisem ještě nespali. Takže nastal čas vyrazit na snídani, v 8:00 otvírala nedaleká cukrárna a tak jsme vyrazili rovnou. Všichni jsme měli chuť na nějaký vajíčka nebo tak něco, oni měli ale jen sladký zákusky. Naštěstí jsme si ale všimli, že mají Aperol a tak jsme posnídali dva, Hučís čtyři. V 10:00 jsme se dostali opět do postele a lehce jsme si zdřímli před vrcholem čtvrtka a to je samozřejmě večerní utkání. Zvládli jsme ještě rychlou návštěvu Vnitrobloku a večeři v Lokálu Dlouhá s vynikajícím segošem a jedničkou. Připojil se k nám již téměř ztracený syn Vojta Balatka, takže když se hecneš, tak předběhneš každýho, nebo mu dáš závoru a je hotovo.  

Kapitánem jsem byl nejprve zvolen já a pak se rozhodlo o Šímovi. Proběhla virtuální střižba přes Majkla, kterou jsem vyhrál a šlo se losovat. Přiznám se, nebylo to jednoduchý vybírat z 20 hráčů, ale nakonec jsem byl se svým týmem velmi spokojen. K tomu se pojí jedna taková historka. Trošku jsem konzultoval s Majklem moje volby a chtěl jsem si ho samozřejmě vzít taky, ale Šíma mi ho vyfouknul. Takže díky, možná tohle byl základní kámen našeho úspěchu.  

Sestavy: 

Ajax: Miki (c), Gruny, Javor, Misan, Hedva, Fanda, Hučís, Vašek, Chybič, Novas, Víťa. 

Dortík: Šíma (c), Boča, Lencoš, Majkl, Hlavis, Vítek, Mary, Spiderman (Kučis), Bála, Bende, Gumák.  

Nemohl jsem se dočkat čtvrtečního výkopu. V říjnu 2020 jsem urychleně hodil všechny svoje věci do dvou kufrů a zmizel v Kanadě. Čili téměř dva roky čtení článků, sledování instagramů a občasného zatlačování slziček. Ale cestu jsem si vybral sám, tak není prostor na vzlykání.  

Od Majkla, již všichni řádně vyspinkaní jsme se vydali pěškobusem na zastávku 131čky. Pro mě srdeční záležitost, protože na téhle trase jsem cca 7 bydlel. Nejprve jako student na Hanspaulce a pak jako rezident. Díky Víťo, že jsem si u tebe mohl udělat výhodnou hypotéku a mohl jsem si to takhle krásně na Hanspaulce užívat. Jak jistě víte, s mojí bývalou manželkou jsem si společně koupili na Hanspaulce byt, který už teda nemám a manželku již také ne. (Ještě se k tématu svateb a rozvodů dostaneme). Sedám tedy do 131 a hltám každý metr naší cestu. Projíždíme okolo mého bývalého bytu, já sleduji, jestli mě náhodou bývalá manželka nevyhlíží - nestalo se tak a já se mohl plně koncentrovat na příjezd na Jůlifku. 

Zastávka, plácačky s prvními spoluhráči a soupeři, příchod ke vchodu, potkávám další brášky a jde se do šatny. Nedokážu popsat čím to je, ale opravdu mi to přišlo, jako bych vynechal dva týdny fotbalu a ne dva roky. Všechno na stejném místě, nic se nezměnilo, atmosféra v šatně skvělá, srandičky a rozklus na stadion. Tento týden se celkem nezvykle na poslední dobu sešlo 22 špílmachrů a nakonec se po všech různých změnách takzvaně na protiklada usneslo, že se bude hrát na umělce nahoře nad Katovnou. Samozřejmě jsem se těšil na ten pravý katovňácký fočus 5 na 5 nebo 6 na 6, ale i tohle byla sportovní slast. 

Nástup za hymny ligy mistrů, pro někoho taktéž nástupní svatební song. Já s kapitánskou páskou na pravém bicáku. Co víc si přát. Už jsem se těšil, že si potřesu pravicí s protihráči jako první, ale najednou se zjevil Víťa, uzmul si svoje místo hned vedle protihráčů, zahalekal cosi sportu zdar a fotbalu zvláště a potřásl si místo mě s protihráči jako první. No nic, docela jsem se smál. Samozřejmě rychlý řvaní, aby obyvatelé Paťanky věděli, že jsem zpět a rozhození sestavy. Obranáři Novas, Fanda, Vašek, já. Záloha Gruny, Hedva - mrštná, jako Robbie Keane. Křídla (spíš kuřecí) Míšán a Javor. Smrtelný útok Víťas a chatař Hučís. Bránu jsme od začátku pojistili jak nulu na kuličce nejvyšším hráčem Chybičem. Nevím, jak divákům, ale mně se fotbal líbil. Ajax hrál fotbalově a Dortík větší část začátku zápasu běhal pouze bez balonu. Ajax měl v první polovině poločasu několik šancí, ale žádná neprošla přes neviditelnou zeď Majkla mezi tyče. Asi hlavně tím, že šlo vše nad nebo vedle. Přece jen se podařilo Ajaxu vsítit první gól a to po smrtícím tlaku ve vápně, díky kterému došlo k nedorozumění mezi Hlavisem a Majklem - výsledkem byl nádherný gól na vedení Ajaxu 1:0. 

Dortík hrál celkem zajímavé rozestavní, z pozice obránce mi to přišlo jako 5 obránců, nula záložníků, 5 útočníků. To nám docela hrálo do karet, protože náběhy a útoky vos byly nebezpečné jak celá naše parta na diskotéce (čti krabice s koťatama). Za zmínku stojí jedna situace a následné nesportovní chování. Po krásné dalekonosné střele Ajaxu vyrazil gólman Dortmundu Majkl balon nad břevno. Div se mu neotočila zápěstí o 180 stupňů, ale byl z toho odkop od brány. Ještě mu to trvalo tak dlouho s tou rozehrávkou, že už ho Chybič pobízel, tak si to klidně vezme sám a ať si v klidu vyjede a pokračuje sám. Dobře, úplně to tak nebylo, šlo to nad bez teče, ale dát někomu čočku a zkusit rozhodit soupeře v duchu fair play čtvrtečního fotbálku se vždy hodí. Poločas, časomíra nic (asi byla furt zima - 32 stupnu), virtuální tabule ukazovala 1:0 a bylo zaděláno na pořádné drama. 

Já byl docela v klidu, hráli jsme dobře a Dortík jsme k ničemu nepustili. Nabádal jsem naše hráče k větší produktivitě, protože šance jsme měli, ale fotbal se stejně jako hokej hraje na góly a jak říká šéf ledního hokeje Lojza Hadamczik, hraje se to na góly a když nedáte góly, tak nemůžete vyhrát. Nutno přiznat, že se se vstupem do druhého poločasu Dortík zvednul. Lencoš se dostal do celkem 99% šance ale bohužel to jedno procentíčko tam stále hrálo svojí roli a z jasné pozice střílel vedle. Spíš se mi zdálo, že se ukopnul do země nebo do vlastní nohy, ale to se možná dočteme v kometářích - udivíme. Jsem moc rád, že jsme si na začátku poločasu se spoluhráči řekli pár pokynů, jako, že potřebujeme útočníky vysoko ať máme komu dávat kolmice a přihrávky do běhu. V jeden moment jsme rozehrávali přímý kop z naší poloviny, který celkem pohodlně mohl zahrát někdo z obránců, ale Víťa to viděl jinak a tak jako univerzál, exekutor nakopl míč na Míšána, který se ocitl v útoku zcela osamocen a celá akce se rozplynula, jak šance Sparty na účast v evropských pohárech. (Tuhle větu doplňuji po posledním čtení a opravě chyb - mezi tím totiž žebráci z Letný vypadli s nějakým no name týmem ze šestého předkola korunovační ligy nebo jak se to jmenuje). Otočme list, ve druhém poločase jsme zcela jasně neobsadili jednu pozici a to bylo levé křídlo, levá záloha. Míšán tam sice byl, ale do obrany se nikomu nechtěl. Chybič to hlásil asi jenom sto dvakrát, ale naštěstí to pro náš tým nepřineslo pohromu. Po krásné hře naší zálohy, jmenovitě Grunyho, se rozjel další z našich útoků, já jsem se odhodlal vytáhnout na již zmiňovanou levou stranu na hranici velkého vápna, kam na mě vzduchem Gruny poslal krásnou přihrávkou. Já jsem si to nádherně zpracoval hrudníkem a jedovkou na zadní tyč jsem nedal Šmajklovi šanci. Úžasná euforie, krásně jsem si zakřičel a pogratuloval se spoluhráči. V tento moment jsem cítil, že už to nepustíme. Taky se tak stalo a Ajax zvítězil v tomto nádherném zápase zaslouženě 2:0. Po zápase proběhla společná fotografie a šel se hledat balón. Našli jsme ho i bez světel, ale samozřejmě jsme si s Bendítkem dvě světla vzali na cestu a krásně jsem si zkusil stroboskop a otočit držadlo.  

Po zápase klasika, rychlá sprcha a šup do hospody. Vzhledem k počtu uchazečů pro nás byl objednán salónek a nástup byl samozřejmě ve velké formě. Tohle by se v Kanadě nikdy nemohlo stát a já jsem za celou tuhle nádheru tak strašně šťastnej. Piva proudem, panáky, ouzouni, trička dole, země láva a všichni na židlích, lustry ve vývrtce. Prostě fantazie. Strašně jsem si to kluci užil a už mi to zase šíleně chybí. Domů taxíkem a odpočinou na vrchol týdne. Ano, teď se možná někteří čtenáři podivují, ale fotbal musím odsunout na druhou kolej. Byla před námi radostná událost a to, že čtvrteční fotbálek ženil jednoho ze svých členů - Matějíčka #11 
 

Já, Gruny, Majkl a Hučís jsme vyrazili na svatbu již s 24 hodinovým předstihem. V autě padaly návrhy jako, Lokál v Plzni na jednu rychlou jedničku atd. Nakonec jsme to zvládli na dálnici 500ml brankářem, do kterého jsme udělali díru nožem a spolkly ho na jeden zátah. Naštěstí to vůbec nepěnilo a nikomu se nechtělo hned blejt, takže super. Příjezd do Café Kryštof Harant a okamžitě točenka a přípravy. Já jsem byl jednoznačně ten nejlínější a vzhledem k tomu, že jsem avizoval dopředu, že budu makat úplně stejně jako Sáry mamka, tak jsem taky tak udělal. Dělal jsem celou dobu úplný hovno a nešáhnul na práci. Druhý den mě dost zaskočilo, kolik kytek a beden kluci nanosili, docela si mákli. Já jsem přiložil roku k dílu až za minutu dvanáct - kecám, asi ve 22 v noci, kdy se začaly tahat stoly a vzhledem k tomu, že Sáry mamka už tam pořádala 150 tisíc koncertů, tak to šlo hezky od ruky. Skoro jsem si až říkal, že bych zkusil toho taxikáře, který byl domluvený, na malou projížďku po okolí, ale nakonec jsem to odložil na jindy. Ještě nám pomáhal jeden makáč a to byl všeuměl Míšán. 
 

Poseděli jsme okolo půlnoci pod stromem na polštářích, padnul poslední svobodnej panák, poslední svobodnej bong, taky se rozdaly nějaké poslední svobodné dárky a fotografie, bylo to moc fajn a my jsme se rozešli do svých teepe. 

Ráno vstávačka a tak, jak se v pátek končilo, navázalo se sobotním připravováním svatby, tam už jsem se teda zapojil víc a vsadil bych milion na jednu věc. A to, že na týhle svatbě nedojde jídlo. Pak už se to začalo sjíždět. Dlouhou dobu jsem neměl možnost potkat všechny tyhle lidi a tady se sešlo 60-70 mých kamarádů a lidí co znám ja jednom místě, bylo to naprosto úžasný a já vyhlašuji tuhle svatbu za jednu z neuvolněnějších a nejvíc v klidu co jsem kdy zažil. Ano, Matěj si to zařizoval se Sárou celý sám, my jsme mu trošku pomáhali, což jsem samozřejmě jinde nezažil, ale Matěj je člověk, který nám asi všem 10x stěhoval byt, všude je první aby nám pomohl, ve 3 ráno mu můžete zavolat a vždycky pomůže. Takže i tohle beru jako takovou symbolickou pomoc a moc jsem si to užil, že jsem mohl přidat ruku k dílu a lehce se zúčastnit na nošení talířků a píčovin. Samotný obřad byl velmi rychlý, žádné přehnané žvanění, šlo se krásně rychle na věc. Asi to má Matěj v těle tu rychlost a instinkt zabijáka. Je to kaňour. Ano - Ano a už byli svoji. Musím vypíchnut 3 momenty. Moc mě zahřálo u srdíčka, jak byl Matěj dojatej a při příchodu Sáry a i při obřadu si tak občas lehoučce pobrekával a fakt bylo vidět, že v tom má spoustu emocí. Za další, počasí vyšlo a jen lehký větřík si pohrál se skleničkami před závěrem obřadu a muselo se běžet pro nové. A pak celkem dlouhá líbačka, nebo chcete-li manželský polibek. Vůbec se s tím nemazlili a neodbylo se to jen nějakou rychlou pusou, takže tady vidím, že se hodně vysoko míří a já tedy Matějovi se Sárou přeji celoživotní štěstí a hodně zdraví. Ať jim to vyjde, protože to není samozřejmostí a ať jsou spokojení do konce svých životů. 

Po obřadu se to rychle sunulo k neckám, kde se začali klopit pinčlíky. Přece si nikdo nemůže vzít na triko, že by to ohrozil tím, že se nenamrdá. Jednou je to svatba a byli u toho hovada ze čtvrtečního fotbálku, takže o zábavu bylo dopředu postaráno. Pojďme si vypíchnout pár momentů. Já prohrál zarážení hřebíků kladivem s dětmi. Na moji obhajobu, zcela jistě měli delší malíčky než já, takže si myslím, že se to může stát. Hudba byla excelentní - DJ Enzym hrál skvěle, jen kdyby mu do toho kundy (jak říká šašek z Hradu) neházely vidle a nechtěly po něm Kabáty, Orchestrión a Helenu Vondráčkovou. Tím se to docela vždycky zabilo a chudáka mi ho bylo líto. Chtěl bych taky ocenit výkon - ten svatební - Majklovo nový holky - Bařeny, která dostávala neuvěřitelnou čočku od všech dementů ze ČF a teda docela kulantně si s tím vším poradila. Jestli tohle dopadne dobře, tak teda bude na co vzpomínat. Já bych se nebál říct, že tohle by žádná nedala. Tak uvidíme a necháme se překvapit, třeba se nám tu rýsuje další svatba. Moc rád jsem vás bráškové viděl. Bylo to nádherný sledovat, vaše děti, vaše těhotný holky, vaše rodiče a tak celkově. Tahle parta nemá konkurence. Taková už další jiná neexistuje a upřímně se přiznám, že mi velmi často chybíte. Možná jsem udělal životní chybu, že jsem si to hodil do kufru a odfrčel zkusit dělat doktořinu do Kadany, ale tak to taky musí ukázat čas a zatím se cítím být součástí týhle skvělý rodiny a mám pocit, že takové kamarády nikdy neztratím. Doufám, že se mi podaří dostat se do Česka co nejdřív. Chtělo by to ideálně jednou až dvakrát ročně a užívat si tyhle nádherné momenty. Nikdy člověk neví, co se může stát a proto si každý den užívejme na maximum.  

Děkuji vám všem za naprosto nádherné čtyři dny a už stříhám metr a nemůžu se dočkat, až se zase společně setkáme. Mějte se skvěle, buďme v kontaktu a nebuďte na mě nasraný, že jsem v Kanadě, ono to nějak dopadne. 

Mikič #14