22.12.

Poslední setkání čtvrtečníků roku 2022 a moje první. Abych byl upřímnej vůbec se mi na Julisku jet nechtělo. Za prvé to mám přes celou Prahu a cesta mi trvá 45 min, a za druhé to na Julisce vyloženě miluju (co bych ale pro dobrej Spiel neudělal). Když jsem slyšel slovo "Katovna", tak se mi ježily vlasy na hlavě a dostával jsem těžký flashbacky zpět do doby, kdy jsem oblékal žlutej dres. Naštěstí depky přešly po chvilce, když jsem si navlékl dres Ajaxu, nejoblíbenějšího klubu mého táty. Aspoň jednou jsem měl možnost si ho navléknout když ne v Johan Cruyff Areně. 

Zápas začal, sestavy vypadaly docela vyrovnaně. Kecal bych, jak vypadal průběh utkání a jak padaly góly, ale jednoduše to bylo asi takhle. Začátek byl trošku pomalejší. Kdo mě trošku zná, tak by nebyl moc překvapenej, že po hvizdu rozhodčího neznám na hřišti ani svého bratra. A to do slova. Při první možnosti jsem se do něj trošku opřel, bylo i nějaký pošťuchováníčko a konečně se zápas pořádně rozjel. Góly padaly na obě strany. Vždycky to vypadalo tak, že Borussia dala gól, Ajax se dotáhl (včele s bravurním Mišanem) a Borussia zase utekla. První poločas velmi vyrovnanej jediný rozdíl mezi týmy byl ten, že Borussia proměňovala šance a trestala naše chyby. Co si taky pamatuju je jak Šíma vletěl Mišanovi do střely a otočila se mu noha. Nevypadalo to nijak strašlivě, ale po tréninku jeho noha vypadala, jak kdyby své mamce ukradl vánoční ozdobu ze stromečku. Já teda po třech týdnech nic nedělání a lelkování jsem se konečně po prvním poločase rozkoukal a mohli jsme vlítnout na ten druhej, do kterýho jsme šli s lehčím deficitem asi o gól, možná dva nebo i třema.

Druhá půle byla vyrovnaná do té chvíle, dokud nebyla. Ajax v čele s neprůstupnou defenzivou začal dominovat na míči. Borussia již hrozila jenom z protiútoků a našich chyb rozehrávce. Možná to bylo tím, že Fedro měl už jazyk na vestě, nebo nevím, kdo ví. Pro mě ten zápas druhým poločasem teprve začal a začal jsem trošku stupňovat tempíčko. Nebylo to ale pořád tak jednoduchý a na každej gól jsme se museli pořádně nadřít. Snad celej zápas jsme prohrávali ale vždycky se dotáhli a za stavu (asi) 6:6 jsme to konečně prolomili a už jsme Borussii nedali čuchnout. Začalo nám to tam chválabohu padat a Mišan se zaslouženě stal nejlepší střelec našeho týmu. Jeho solicko a sprinterskej souboj s Davosem, kterýmu mával do zpětnýho zrcátka byl neuvěřitelnej a to zakončení na zadní tyč ještě lepší. No proste neskutečnej player. O tom jak Mari přehodil Fedra ramenem, kterej stál na brankové čáře ani mluvit radši nebudu, ale ani Alex Král by se za to nestyděl. Zápas teda skončil asi o 5, s tím, že bych poslední dva nepočítal, protože Borussia už dávno kapitulovala a přestala běhat. Což se nedivím, taky by mě štvalo prohrát proti Marimu v poli. Zápas měl tempo, běhalo se a bylo to nahoru dolu, tak jak to mám rád. Myslím si, že si to všichni užili. 

Sláva a čest poraženým, ale prostě jsme byli tentokrát lepší. Díky všem, který mi tu první zkušenost udělali takhle pěknou a těším se zase někdy.