23.2.2023
Bydlet mimo Prahu má své výhody i nevýhody. Abych se dostal v půl 1 do postele, zvládnu v hospodě jen 3 kousky a už si to mašírovuju na vlak, jednoznačně nevýhoda. Výhodnou je, že pokud vás ostatní ocení nejvýše ze všech, máte možnost sfouknout článek ještě ten večer. Po rychlém nástupu si druhé pivo spíš vychutnávám, abych s hrůzou zjistil, že mi na 3. kousek zbývá jen 10 min. Do toho se musí odhlasovat hráč utkání a já si začínám uvědomovat, že abych stihnul vlak, budu muset využít z kopce své váhy a pořádně to na kotníčku rozbalit, jezdím z Podbaby. Pryč jsou ty roky, kdy jsem si s konítníčkem notoval jako po zápase my všichni u zlatavého moku. Při prvním rychlejším kroku zjišťuji, že vlčáci, kteří se mi během zápasu zakousli do lejtek, mě stále těší svojí přítomností, jinými slovy že nestihnutí vlaku nabírá stále reálnější obrysy. Čas je relativní pojem, nicméně doba, kdy jsme se za kulatým nesmyslem honili jako banda šílenců, pak jsme si s panem Juklem od srdce zabékali, kořalky vypili, v hospodě mocně pokouřili, druhý den jsme z postele vyskočili jako čamrdny a byli v plné síle připraveni na další výzvy nového dne, jsou, přiznejme si, asi nenávratně pryč. Po pár uběhnutých metrech mě začíná chytat křeč do předního čtyřhlavého stehenního svalu a kyčel, která prošla pod rukami nejrenomovanějšího týmového doktora MUDr. Starka, se začíná ozývat v zápětí. Uvědomuji si, že stíhnutí vlaku bude boj s časem a hlavně boj o přežití. Napnu veškeré síly k jedinému cíli a ke svému potěšení se mi jej asi i s notnou dávkou štěstí podaří dosáhnout. Můj pohyb byl jen parodií na běh, což mě jako bývalého atleta rozhodně na duši netěší. No co, časy se mění, všichni z nás by mohli vyprávět sálodlouhé monoloylgy. Vlakem se svezu z Podbaby na Masaryčku, kdy se během jízdy naplno ozývá kyselina mléčná a já si říkám, že mám snad to nejhorší za sebou. Po výstupu z vlaku mě jen chytne kotník, ale to už nemůže narušit můj opojný pocit z vítězství.
Samotný zápas naznačoval, že se bude jednat o taktiku dvou rozdílných světů. Na jedné straně vsázeli na proslulý a léty prověřený prešovský beton, na druhé doufali v útočnou a produktivní smršť jaká byla k vidění v dobách kanadsko-americké národní ligy 80. a 90. let.
Juventus: Seba (c), Grüny, Víťa, Lencoš, Gumák
Směsice: He2 (c), Majkl, Chybic, Šíma, Holub
Komentář k rozložení sil nechám na nezávislých odbornících, ale jak jsem předeslal, složení týmu slibovalo zajímavý přístup svou odlišných taktik. Mé domněnky se potvrdily a troufám si říct, že to byl navzdory své pověsti Juventus, kdo se snažil dobývat svatyni svého soupeře, naopak Směsice s převažujícím zastoupením Arsenalu čekala na chyby druhé strany. Začátek zápasu byl nicméně vyrovnaný a první se podařilo vsítit Směsici. Kdo skóroval si bohužel nevzpomenu, 5h spánku a 12h práce si asi začíná vybírat svoji daň. Pro někoho normálka, pro mě nezvyk. Juventus zanedlouho srovnal ba co víc, přidal pár dalších branek navíc a do poločasu se šlo za stavu snad 5:3 pro vězně z Turína. Klasický poločasový promluvy do duše se ani tentokrát nevynechaly, stejně tak jako vyprázdnění pár močových měchýřů, nalezení ztracených balonů a šlo se na věc. Lépe do druhé poloviny vstoupil utočněji laděný mančaft a odskočil na rozdíl 3 branek. Vstup, který si vždy vedoucí mužstvo o pauze maluje. Brzy ovšem přišel pád z hrušky a byl zde opět rozdíl dvou branek. Čas plynul a hra se přelévala ze strany na strany. Chyby na obou stranách se kupily a dechberoucích fotbalových fines bylo spíše poskrovnu. Oba týmy cítily, že v tomto momentu se může lámat zápas, kdy se skóre přiblíží na rozdíl jedné branky nebo naopak na rozdíl 3. Druhá varianty byla pro tento zápas tou správnou, čímž si hráči Juventusu dodali klid na své kopačky a začali kupit spíše méně chyb než soupeř. Šéba párkrát vystihl rozehrávku soupeře a vsítil, ať už z větší či menší vzdálenosti, do odkryté branky soupeře. Chyb se ovšem z pozice posledního nevyvarovala ani obrana Juventusu a nabídla tak pohodlné skorování hráčům soupeře. V jednu chvíli byli turínští odskočeni v poměru 11:6 a začínalo být stále reálnější, kdo v tento večer uzme vítězství na svoji stranu. Tým Směsice jen korigoval na konečných 11:7 a šlo se do sprch.
Hospoda byla o 6 účastnících - Holub, Šíma, Víťa, He2, Majkl a hráč utkání, který píše tyto řádky. Jarouš se pochlapil, a i když nebyly řízky objednaný dopředu, sáhnul Týně (s těmi to umí) za barem na švába, a najednou se jich na stole válelo kilo v kombinaci prase/kuře, navrch kopa ouzkých ideálně propecených hranolek (o tom já něco vím), tatáros k tomu není téma. Tím, že do hospody dorazili jen dva plejeři z vítězného týmu, dalo se očekávat, že právě mezi nimi se odehraje bratrovražedný souboj. Ke svému štěstí, jsem to byl právě já, možná že i díky tomu, že Víťa měl tu čest minulý týden, a z pomyslného klobouku jsem si vytáhl nejlepšího hráče všech dob, nikoho jiného než božského Lea.
Díky za celý večer a a skvělou náladu!!
PS1: v Úvalech mě chytá hýžďový sval
PS2: Pro ty kdo nezná, posílám na zamyšlení ukrytý dvojí význam. "Pak sestavíme program na večer".
Grüny #89