24.3.2022

Dík jarnímu počasí se už vstává o něco líp (což se zase posere teď o víkendu posunem času) a taky jsem si mohl dovolit lehce si přispat, páč jsem neměl schůzku na 8:30, jak to mívá Lencoš (nechápu, kdo si může dávat pracovní schůzky takhle brzo ráno!!). Po ranní kávě a větrníku, který jsme si přivezli z pondělní svatby – o 20min později jsem měl větrník na hajzlu – jsem naskočil do pracovního dne, který si pro mne přichystal několik úkolů. Zajet do Makra udělat nákup na hotel, schůzka s klientem na pronájem restaurace (ve 12:00 Martine!), na kterou přišly dvě Ťamanky, že by si tam chtěly otevřít obchoť. Potom jsem jel zkontrolovat apartmány na Rumunskou, umejt auto a ani jsem se nenadál a domů jsem přijel v 16hod. Udělal jsem si „oběd“ ve stylu co dům dal – čti rejže s tuňákem z konzervy – k tomu jedno vychlazený a pak jsem ještě dělal nějaký domácí práce a směřoval své myšlenky k večerní 20.hodině. 

Týmy se výjimečně nelosovaly tak, jako vždy, ale kapitáni se rovnou domluvili na celých sestavách. Ty byly následující. 

Borussia: Šéba ©, Hlavis, Lencoš, Chybič, Holub.

Juventus: Grüny ©, Kobra, Majkl, Bende, Šíma. 

Hned po přečtení sestav jsem se zaradoval, že nejsem poslední volba, což je pro moji psychiku hodně důležitý. Záhy jsem si ale přečetl poznámku, že pořadí není tak, jak byli hráči vybráni… to mi trošku zkazilo náladu. Na utkání jsem se však těšil stále. 

Po vyběhnutí na pažit Duklácké Katovny a pozdravení všech spoluhráčů i protihráčů jsem zjistil, že nemám nohy úplně ve formě a že záda taky trošku zlobí. Nejspíš za to mohl středeční basket, kde jsem hodinu a půl v kuse běhal po palubovce Gymnázia Nad Štolou. Pak už jen cca 20 fotek Šébovi, aby měl na insta a šlo se na úvodní hvizd, který provedl náš nehrající trenér Michael „Tygr/Gepard“ Hodan. Juve dalo po několika úvodních minutách gól a dostalo se do herního tempa a pocitu, že „dneska to půjde“. Kobra klasicky několikrát uštkla a už měla zaděláno na hattrick. Při jednom ze sprintů do obrany se však Matěj narval a tak musel dát bránu nebo útok. Zvolil bránu. Zde bych ještě vypíchl jeden moment, kdy šel Majkl sám na Chybiče, který byl v bráně, a Chybič si proti němu vyběhl až za úroveň velkého vápna. Majkl tak raději rovnou vyžínil a narval Chybiče rovnou do koulí. Ten se skácel k zemi a hra musela být na pár vteřin přerušena. Tento víkend tak bude na ubytovně svobodných dívek (a sester) velice smutno. Asi 2 vteřiny před koncem první půle se ještě prosadil Grüny, který vybojoval odražený balón a Juve šlo do šatny za vedení 5:2. 

Celou poločasovou půli nám Matěj vyprávěl, jak má utržený lejtko a že cítí, jak mu to tam visí a že po fotbálku nejde ani do šatny, ale rovnou do Motola na operaci. Majkl ho zase uklidňoval, že tohle zažil už tisíckrát a že to musí rozběhat. Šéba ještě stihnul zkontrolovat doručené zprávy a pár hráčů kolem něj udělalo chumel a chtěli vidět úlovky z aktuálního týdne. 

Šlo se do druhé části, to už začínala hrát i naše repre se Švédama a gólman Matěj, rozptylován aktualitami z průběhu zápasu nároďáku, dostal pár gólů do naší sítě. Boruska v tuto chvíli vycítila šanci a její hráči se začali hecovat. Kouzlil hlavně Šéba, kterej házel různý klička a zasekávačky a občas to jak Hermiona naservíroval Hlavisovi přímo před prázdnou bránu. Občas však taky dopadl jako Ron Weasley, když kouzlo nevyšlo a byl obrán o balón hráči Juve. Borussii už se podařilo stáhnout skóre na 7:5 a nějakých 16 minut před koncem to vypadalo, že je zaděláno na pořádné čtvrteční drama. Míšan byl napomenut, že nemá hlásit žádný info a náš tým se musel znovu začít soustředit na utkání. Naštěstí se mi podařilo dát můj první a jediný gól v utkání a poodskočit na 8:5, což nám zase dodalo pocit aspoň malého bezpečí. Chtěl bych taky vypíchnout výkon Šími, kterej byl nebezpečnej, kdykoliv se dostal k míči. Obrana soupeře si s ním vůbec nevěděla rady a tak většinou končil zfaulován na zemi, protože jinak ho prostě zastavit nemohli. Díky nestřídání našeho týmu už jsme poslední minuty tahali nohy v medu, což ještě umocňovaly rychlé protiútoky ve stylu 2 na gólmana, 3 na gólmana, které však díky nepřesnostem končily mimo bránu nebo je Chybič, který odchytal většinu času, zázračně vychytal. Díky nestřídání si náš tým taky mohl udělat osobáky v naběhaných kilometrech, kdy Majkl naměřil 4,9km a já měl asi 5,1km. Tyto hodnoty většinou mají jen hráči typu Lencoš, Víťa, Šéba …

Po vymodleném závěrečném hvizdu mohlo Juve propuknout v oslavy, Míšanova imaginární tabule (ještě je na ní zima, vždyť večer bylo jen 8°C) ukazovala skóre 10:7 a šli se hledat zakopnuté balóny. 

Hospoda pak byla klasická, nějaký to pivo a dobrý jídlo. Dokoukali jsme fotbal Česko – Švédsko, který šel do prodloužení a, bohužel pro nás, skončil 0:1. Když ve 22:40 Majkl na svém telefonu zjistil, že mu volá „Dukla vrátnice“, polil ho studenej pot a čekal strašnej průser. Toto lehké drama vytvořil Grüny, který hned ze šatny jel domů za Vildou, měl horečku (snad už mu je líp), a nedopatřením odvezl klíče od šatny s sebou do Úval. Tygr se kamarádsky obětoval a jel klíče do Úval vyzvednout. Pak se šlo hlasovat, vyhrál jsem o jeden hlas nad Majklem. Dost mi pomohlo, že zmiňovaný Grüny a taky Šíma nešli do hospody, ale radost z hráče utkání mám velikou, neb u mě se to stává tak jednou do roka. Večer zakončili vynucení O-Zoni, které nám pustil personál. Asi chtěli vidět naše vysportovaný těla, což moc neocenil stůl stálých štamgastů sedících hned vedle nás. 

Už teď se těším na další čtvrtek, který je pevným bodem v týdnu a krásným svátkem přátelství. Jsem rád, že jej držíme už tak dlouho a snad budeme držet i nadále, i když to je a bude čím dál tím těžší.

Díky, Bende #7