3.6.2021

Konečně Katovna (pro mě)!!!

Asi před měsícem jsem se klasicky obul do sportování. Přihlásil jsem se na cyklistický závod (ano, takovej jsem debil) a tak musím něco najezdit, abych vůbec dojel do cíle. Jak už to tak bývá, tak mi nejdříve nepřálo lýtko, pak mi zas nepřálo počasí, jarní únava a tak. Nicméně jsem si řekl, že dost. Blíží se návrat mé srdeční záležitosti (čti ČF) a to byl ten hnací motor, který mě dohnal sportovat. Dal jsem první kolo, hned druhý den znovu, další den 2 hodiny nohejbálek. LAUF! Zhubnu, fyzička bude zpět, ale ejhle.. Další den jsem šel s Míšanem bourat koupelnu u našich. On klasická hlava a já jen svaly. Sbíral jsem suť a rozmrdaný dlaždičky a házel je do pytlů. Tygr jich ale koupil málo, tak jsem je plnil fest. Klasika v kraťasech přenáším jeden pytel na druhou stranu koupelny a mrd, štrejchnul jsem si pytlem o lýtko, mrknu pod nohy a tam vodotrysk krve. Noha byla krásně napumpovaná, jak jsem svoje, téměř stokilové, tělo ohýbal k zemi. Krev stříkala kolmo od nohy a celkem proudem. Zařval jsem na Míšana, ten se vyděsil a běžel pro roli papírových ubrousků. Přiložil je k noze, ale asi za 3 sekundy byly ubrousky úplně prochcaný. Shodli jsme se na tom, že jsem si asi říznul tepnu. Stáhl mi to ručníkem, který byl za chvíli taky od krve a zavolal rychlou. Mojí mamce jsem říkal už asi pět minut předtím, aby je zavolala, ale ta byla v šoku a jen hystericky lítala po schodech nahoru a dolů a říkala, že nemůže najít telefon. Byla to celkem sranda. :D Vtipný na tom je I to, že jsem neměl telefon u sebe ani já, což (jak jistě víte) se nestává moc často. Rychlá přijela, dali mi kapačku nějakýho fýzáku a šup do Motola. První jízda sanitkou a teda doufám, že i poslední. Dokonce si i párkrát houknul. V Motole mi to zašili (8 štychů) a ve zprávě jsem se dozvěděl, že to bylo 4 cm hluboký. Doktorka byla moc hezká, takže mi jí bylo celkem líto a mně trapně, když jí vytryskla krev z mojí nohy přímo do ksichtu. Proč to ale píšu? Protože jsem kvůli tomu přišel o návrat na Katovnu a vlastně obecně o sportování tak na tři týdny.

Tohle byl tedy můj návrat na domácí půdu a proto jsem to taky bral hodně prestižně. Ještě to umocnilo to, že jsem byl zvolen kapitánem (díky Péťo). Střižbu s bráškou Bendym jsem prohrál, ale vůbec to se mnou nezamávalo. Nešel moje BFF Grüny, takže jsem věřil, že to i tak bude vyrovnaná bitva. Týmy jsme si rozděli následovně:

Juventus: Bendy ©, Mary, Chybič, Majkl, Prouzič a Lencoš 

BVB: Mates ©, Novas, Šéba, Tygr, Hlavis a Slávek

Se svým týmem jsem byl hodně spokojený, ale věděl jsem, že to nebude žádný med. Zejména Mary hraje v obrovské formě, což potvrdil I v neděli za Žlutý Bambitky na Hanspaulce, kde z pozice gólmana načal demolici týmu Havranů. Před zápasem jsem ani nijaké zvláštní pokyny nerozdával. Z týmu bylo cítit, že každý vědel, kde a co má hrát. V obraně to občas skřípalo, ale Novas to většinou všechno sám zachránil. Dopředu nám to ale fungovalo jak Grunyho olejem namazaný stroj. Krása střídala nádheru a asi po 20 minutách jsme vedli už 7:0!!! U nás euforie, radost, řev. Na druhé straně nasrání, frustrace a hádky, což byla jen voda na náš mlýn. Po tom sedmém banánu k nám promluvil Víťa, že musíme udržet nulu vzadu, což mě lehce rozesmálo, ale rozhodně jsem to chtěl. Co ale čert nechtěl, tak kapitán hostujícího týmu Bendy prostřelil pumelicí kapitána Dortu a čisté konto bylo rázem v propadlišti dějin. První poločas jsme odehráli neskutečně. Góly dávali snad všichni z týmu. Jediným “smolařem” byl Šéba, který asi 5x v první půli trefil brankovou konstrukci! Když vše funguje, tak se prostě i všem daří. Nedělali jsme moc chyb a celý tým se celkem poctivě vracel, včetně Víti, který zahrál super zápas (opět) i Šéby, který je teď fyzicky hodně nahoře. O víkendu jsem viděl fotky z Götzisu a myslím, že by si tam z fleku mohl zazávodit. Neunávně makal, ale přesto naběhal méně, jak Míšan. :D Jsem nesmírně zvědavý na příští týden, až si oba vyměníte hodinky a budete běhat jak šílenci, jen abyste jeden druhého porazili. :) Hlavis i Míšan dávali góly snad ze všeho, prostě to lepilo jak Herkules na papír. Do poločasu jsme šli za stavu 8:1 a krásně na hrušce. Na Juve byla znát I lehká únava z předešlého večera, kdy se nejmenovaná dvojice hráčů byla po dlouhé době podívat do města. Ze dvou nejlépe fyzicky vybavených článků Juventusu tak energie zdaleka nestříkala jako krev z mého lýtka. Rozhodně bych to ale neházel jen na Majkla s Chybičem, ale trochu na špatnou volbu kapitána, trochu i na Luňase, který to celé zpunktoval, ale hlavně na celý zbytek týmu, kde to prostě nikomu moc nešlo.. Do druhé půle jsme vstoupili zase o něco lépe my, když hned zkraje zvýšil Péťa nebo Víťa. Těch rozvlnění sítě bylo tolik, že si to fakt nejde pamatovat. Ještě teď z toho mám hlavu v pejru. Ale myslím, že dal hodně Péťa, Tygřík, Víťa, Šéba, Novas i já. Nebyl by to ale Čtvrteční Fotbálek, aby to nemělo alespoň malinkatou zápletku. Prouzič vymetl pavučinu a snížil na 9:2, chvíli na to Lencoš vyžínil levačkou. Rána šla lehce mimo, ale trefila výborně postavenéhon Bendyho přímo do břicha a z břicha další smáznutí náskoku žlutých, 9:3. Ano, pamatuji si všechny střelce bianco neri, ale to by si pamatovali i babky a dědkové z důchoďáků, protože to nebylo nic náročného. A ano, nejlepším jejich střelcem byl kapitán Bende. Juventus nás pak na chvíli zamknul a já tak musel trochu zvýšit hlas. Možná, že kdyby dali na 9:4, tak se rozhádáme a utkání se zdramatizuje. Ale je to jen kdyby a jak říká Majkl: “Kdyby babička měla kuličky, tak je dědeček!”. Nám se podařil brej, krásnej ťukec s Míšanem a ja uklidil z první k tyči (levandulí). Tímto jsme Italy definitivně zlomili. Přidali jsme ještě pár kusů a utkání tak skončilo asi 13:3 nebo 14:3. 

Po fotbale klasická fotka a dokoukání hokeje na Hrubasovo tabletu, který opět přišel alespoň na tribunu, za což zaslouží kredit! Hospoda byla moc fajn, pivka a panáčky, které poručil Péťa, který oznámil očekávání dalšího syna. Honzíkovi tak přejeme hlavně hodně zdraví!

Hráčem zápasu jsem se, k mému překvapení, stal já. Hlas mi dali oba dva Novácí, aniž bych se jich na to ptal nebo nějak vnucoval, za což moc děkuji.  V poměru 5:3 jsem tak porazil Míšana. Velkou roli asi hrálo i to, že jsem byl zrovna kapitán. Zároveň si také myslím, že kdyby šel Novas se Šébou do hospody, tak jisto jistě nevyhraji, protože by dost možná většina hlasů připadla jim. Myslím, že to u nás bylo velice těžké, protože všichni odehráli famózní utkání a zasloužili by si cenu stejně jako já. Nejradši bych ji rozdělil na 6 dílů a každému dal jeden, což se mi ale s úžasně vylosovaným Salahem dělat nechce. :D Budete si ho muset příště vyhrát sami! To ale nemám vůbec strach, protože když budete dale hrát takhle, tak postavičku budeme mít za pár týdnů všichni.  

Závěrem chci ještě říct, že za chvíli asi budu tátou a pevně doufám, že to se mnou všichni (nebo alespoň většina) půjdete náležitě zapít. Už teď se na Vás těším a myslím, že Jerry s Léňou rozhodně taky! :D

Díky za tuhle partu!!!

Matthaus #11 (stejný číslo jako Salah a hlavně Šmíca)