7.4.2022

Po čase dlouhém jako minuty před obědovou pauzou jsem se konečně dostavil do hlavního města. První myšlenky nemohly směřovat jinam než k možné účasti na srdeční záležitosti všech, kdo okusili chuť ikonického čtvrtečního klání na Katovně. Osobně by pro mě bylo obrovskou poctou a radostí se nostalgicky podívat na pažit Dukláckého svatostánku a po boku svých kamarádů svést šedesáti minutový souboj o nehynoucí slávu a věhlas. Uznejte sami, k 1. 11. 2021 byla dle renomovaného statistického webu (wikipedia.org) světová populace na hodnotě zhruba 7 912 376 347 obyvatel (+-1 miliarda - pozn. red.). A kolik z nich může říct, že zvítězilo na čtvrtečním fotbálku?

Mé natěšení vrcholilo několik týdnů před osudovým dnem, kdy jsem oslovil Matěje s dotazem, zda bych si mohl přijít zahrát. Když jsem se dozvěděl, že si mě přátelé ještě pamatují a rádi (snad) mě uvidí, má radost se rovnala pocitům cca dvanácti velmi intenzivních orgasmů.

Čtvrteční den jsem zahájil budíčkem, který mi po dlouhé době nepřišel jako úmrtní zvony, ale pohladil mé ouško jako kdyby ho olízla přitažlivá žena. Po klasickém kafíčku jsem se vydal vstříc pracovním povinnostem a dalšímu dobrodružství. Hned po příchodu do práce mi Matěj oznámil, že jsem byl nominován do role kapitána, kde bude mým konkurentem Šimon. Přes značnou nevýhodu znalosti aktuální formy přihlášených špílmachrů jsem se této příjemné povinnosti ujal s hrdostí zapáleného studenta historie Jana Palacha. Při čekání na probuzení mého soka jsem stihl obdržet 3 stehy a nepřiměřenou dávku novikovu na levou část hlavy. Po konzultaci s ošetřujícím lékařem mi bylo sděleno, že dnešní fotbal mám určitě vynechat. Hovno. 

Řekl bych, že v kontrastu zmíněné situace jsem v otřesení netakticky zvolil při dálkové střižbě nůžky, které byly hned na první pokus rozflákány kamenem. Celkem očekávaně si Šimon v první volbě vybral Šébu Jr. Tuto volbu jsem kontroval neméně kvalitním Grunym a v celkovém důsledku jsem tým seskládal tak, jako bych volil srdíčkem bez ohledu na fotbalové schopnosti. Sestavy tedy byly následující:

Borussia Dortmund - Šimon ©, Šéba Jr., Šéba, Mary, Prouzič, Lencoš

Juventus Turín - Sáďa ©, Matěj, Víťa, Gruny, Hedva, Mišán

Se značnou nadržeností jsem se vydal do Prahy, kde na mě téměř ihned po příjezdu čekal Matěj s vřelými pozdravy a vstřícností jeho vlastní. Pomohl mi při zápasu s parkovacím automatem a po přebalení sportovního oblečení do bagáže v ubykaci jsme vyrazili k jeho domovu. Konečně jsem tedy mohl pozdravit, ostudně takto pozdě, malého démona. Přes úvodní nesympatie vůči mé osobě se z nás stali takoví přátelé, že mě držel za ruku i bez keců o její vlhkosti. Po naprosto fantastické večeři a úvodním poločase sešívaných jsme směřovali směr Dukla. Pozdravil jsem se s kamarády, převlékl do černobílého dresu a klusem ladným závodního konědocválal až na hřiště. Po krátké rozcvičce a pomazlením se s míčem jsem se konečně dočkal vytouženého úvodního hvizdu.

Přes papírově slabší předpoklady jsme dopředu nic nevzdali, a naopak si šli s propracovanou taktikou pro vítězství. Německý velkoklub byl evidentně enormně zaskočen agresivním nástupem Juventusu do hry a prvních 5 minut se hráči ve žlutých dresech na hřišti plácali jako neplavec uprostřed Tichého oceánu. Přes několik stoprocentních šancí jsme trošku smolně nedokázali vstřelit první branku a jak to většinou bývá, když nedáš, dostaneš. Nedokážu si vybavit kdo byl autorem první branky, nicméně vím přesně kdo to nebyl. Součásti taktiky byla osobní obrana Šéby Jr., který svým skuhráním, brekem, naříkáním a vykřikováním vulgárních výrazů potvrdil, že zvolená taktika byla významným nakročením k cestě za tolik vysněným vítězstvím. 

Po obdrženém gólu jsme se nasrali jako Petr Rada při novinářském dotazu, co udělal špatně a do hry ve které jsme odváděli 120 % jsme ještě pár promile přidali. Víťa vzápětí po naprosto neuvěřitelném sólíčku, kdy vykoupal 3 obránce pohybem hbitým a mrštným jako Veslův jazyk, v pádu zavěsil první banán našeho mužstva. Skóre bylo srovnáno, ale hřiště připomínalo spíše stáj, ve které se střetl italský nadržený hřebec a pár německých klisen. Okamžik, který jistě nevytěsnil jediný plejer je Matějova dělovka pod víko z úhlu tak nízkého, že by udělal z trojúhelníku úsečku. Sporným momentem závěru poločasu byl vstřelený gól zhruba po 5 vteřinách odpískaného konce. Vzhledem k faktu, že jsem měl na hodinách již 34 minut hry, byl gól spravedlivě reklamován a stornován stejně jako všechny Mišánovy objednávky na about you, jelikož se stále nevypořádal s faktem, že velikost M bohužel již není nic pro něj. Poločas tak končí velmi těsným stavem 2:2. 

Po krátké pauze jsme opět vletěli na soupeře působícíhodojmem ustrašeného důchodce v pokročilém stádiu onemocnění dolních končetin. Po hattricku Víti jsme si vypracovali vedení 4:3. Celý gólově (čti: "pouze počtem branek") vyrovnaný zápas provázely silné emoce. Hrdost na můj tým nelze ani slovy popsat. Přes obrovský zápal jsme se přiznali ke každému rohu i faulu, byť se kolikrát možná ani o porušení pravidel nejednalo. Chápu ovšem i tým protihráčů, který dosavadních 45 minut tahal za kratší konec a pocit hadic s tekoucí vodou v botách je nutil k zoufalým činům. Zdálo se, že zlomovým okamžikem zápasu bylo rozehrání rohového kopu deset minut před koncem matche napínavého jako sekundy před odhalením vraha Jessicou Fletcherovou. Neopomenutelnou zajímavostí je fakt, že jediným obráncem této standartní situace byl útočně hrající Šéba, který nešťastně, byť úmyslně, dostal housle a míč projel až k černobílé dvojici v družném rozhovoru. Matěj přes značnou dezorientaci srovnal mířidla a svým druhým gólem v zápase nás poslal do dvougólového vedení. Z útoku se krokem vracející Šéba Jr. mezitím při sledování naší radosti počastoval otce slovy, po kterých bych měl od tatínka zlomený nos, vyražený zub a pravděpodobně krvácení z ucha. 

Během velmi krátké chvíle se z oblohy spustily provazy deště typické pro dalekou vesnici Mawsynram ve státě Méghálájav severní části Indie (nejdeštivější místo světa - pozn. red.).Osobní kvalifikovaný odhad úhrnu srážek za hodinu byl zhruba 345 mm. Chvíli jsem měl pocit, že nám prší štěstí. Nicméně štěstí zapršelo spíše Dortmundu. V celkovém důsledku to byla vlastně jediná šance, jak by mohli skóre vyrovnat a nedej bože otočit. S přibývající vodou na trávníku klesala kvalita našich fotbalových schopností, což odradilo i posledního a vlastně jediného sledujícího na tribunách.

Mančaft ve žlutých dresech po jednom opravdu přenádhernéma jednom odporném a nezaslouženém gólu srovnal skóre. Pomyslnou klinickou smrtí se pak stal výkop Prouziče, který nám bouchnul do rakve jeden velký a ani kombinačkami nevytažitelný hřebík. Jeho přesná střela přes celé hřiště znamenala otočení stavu na 6:5 pro Dortmund a my se již nezmohli na nic než pár zoufale nakopnutých míčů do šestnáctky soupeře.

Po fantastickém zápase jsme se všichni s úsměvem objali a vydali se do tepla. Při výběru hráče utkání jsem byl do jisté míry zvýhodněn svou nízkou návštěvností a krvácející hlavou. Čtvrteční den jsem si opravdu užil a už teď se nemůžu dočkat dalšího setkání.