8.12.2022

Čtvrtek, středobod týdne každého čtvrtečního plejera. Moc jsem se těšil, už dva týdny jsem nehrál. Před Juliskou jsem potkal Prouziče, který si stěžoval, že za poslední 4 účasti je už počtvrté kapitánem. Myslím si, že to hodně značí o jeho kvalitách. Nebo možná vůbec. Bylo asi 20 minut do výkopu. Šli jsme spolu do šatny, brali klíče od natvrdlýho vrátnýho, kterej vůbec nevěděl jaký klíče po něm chceme. V šatně jsme dali pokec co je novýho, dofoukli míče na hodnotu "beton pičo" a šli na Katovnu. Už bylo 19:55, ale stále jsme byli jediní příchozí. Už jsem z dlouhý chvíle ani nevěděl, co si mám protahovat. Pak už konečně začali postupně přicházet další hráči. Týmy byly následující: 

Itálie: Šíma (C), Víťa, Kobra, tygr, Lencoš. 

Borussia: Prouzič (C), Grüny, Gumák, Bende, Pavlis. 

Věděli jsme, že nebudou moc platný dozadu, protože jejich tým se skládal hlavně z útočníků a taky že brankáře by mohli mít slabšího. Tři hráči s hodinkami nastavili 32:10 a šlo se hrát. Už první minuty utkání ukázali se, že jsme měli pravdu. Týmu soupeře vázla obrana a taky nebyl tak běhavý jako my. Gólový kolotoč se roztočil celkem brzy a vypadalo to na jednoduchý zápas. Taloši totiž vypadali, že jsou zlomení jak vzduchovky. Dost tutovek bylo spáleno na obou stranách a první půle končila za stavu 4:2. Vzájemná nemotornost měla za následek, že pár hráčů si do kabin neslo nějaké ty bolístky.

Po změně stran jsme rychle vsítili další gól a zápas se začal jevit jednoznačně. Nebyl by to však čtvrteční fotbálek, aby to bylo úplně jednoznačný. Taliáni se začali nepříjemně dotírat a stáhli naše vedení na dvougólové manko. Konec utkání byl tak dost napínavý, důvodem byly hlavně chyby a laxní styl hráčů Dortíku. Na tabuli už dokonce svítilo skóre 7:6. Matěj s Míšanem už se ale nejspíš viděli na vánočních trzích, v Brně, a tak Prouzič v klidu vyslal Pavlise, který sám na gólmana zatloukl pomyslný hřebíček do rakve týmu Itálie. Na konci obou poločasů bylo ještě lehké nedorozumění, když Prouzič nastavoval na hodinkách 32minut, ale ostatní klasických 32:10. Byl to ale Prouzič, kdo hlásil konec v obou případech :D

Do hospody se šlo v 7 lidech. Hned ve dveřích jsme dostali čoudy, že jsme dvakrát nebyli a ani jednou nedali vědět. Za trest nás tedy posadili do salónku a ještě jsme dostali hrachovku na účet podniku. To nechceš :D 

Večer byl v poklidu. Rozjasnil ho až Matěj s tácem hrušek, když nám oznámil, že čekají Tobíka 2.0 (nebo možná Tobinku, ale Mates prej dělá jen kluky). Ještě jednou velká gratulace!!! 

Hlasování o hráče skončilo nerozhodně a tak byl rozstřel obhajobou a tam jsem asi nekompromisně zabodoval, protože jsem si hráče utkání nakonec odnesl já. 

Díky! 

Bende #7