1.10.202

Usedám ke klávesnici, v hlavě velmi mnoho myšlenek. Říkám si tak pro sebe, musíš si to nějak utřídit. Sem tam mě napadne záblesk z prodloužení, sem tam záblesk z hospody, sem tam ze šatny před zápasem. Jdu si to tedy trošku promyslet a koukám do telefonu, abych si připomenul sestavy. V tom na mě samozřejmě z fotogalerie padají obrázky z uplynulého týdne. Začínám se smát nahlas... jsme to fakt banda kreténů a úžasná parta. To, co se nám přihodí za týden, by ostatní střádali celý rok.

Den před zápasem jsem byl v práci ve Vršovicích, na operačním sále a pak jsem ještě jel do Plzně na 16:30 do privátní ambulance pana doktora Nepraše, abych tam provedl kontroly u pacientů po operaci, které operoval týden před tím. Jedu si pěkně po dálnici, natěšený na další výzvu, ještě jsem tam totiž v té Plzni sám nebyl na ambulanci a docela jsem se těšil. Pustím se do toho, první pacient dle seznamu podle času, pohodička - Další! Čekám pana Vomáčku a on se v čekárně objeví Grunyho spolužák z gymplu. Trošku jsem věděl, že se dnes objeví, ale měl přijít až na závěr programu a on už stojí ve dveřích a štráduje si to dovnitř. Klidně bych se ihned pochlubil, jakou hvězdu jsem prakticky vyléčil... a to hlavně tím vyndáním stehů z operačních ran, ale v dnešní době GDPR a umístěním článku na internet by to byla pěkná pitomost. Takový Kokr Španěl a jeho severní soused by pak mohli mít v Národní lize honění se za kotoušem problémy a Bůh ví, jak to celé je a kde všude má Putin prsty a třeba by ho pak už nechtěli ani v Rudé Mašině či Litvajzu. Nicméně jsme si s Kokr Španělem vyměnili telefonní číslo a já byl celkem počeštěný. Po cestě zpět do Prahy jsem za to trošku vzal, protože jsme se měli sejít u Maryho doma a sledovat spanilou jízdu Slávie do ligy mistrů. Dost jsem se na to těšil a věděl jsem, že úplně nestihnu začátek. Přifrčim na Jiřák, Mates mi ještě do telefonu hlásí, jak se dá všude krásně zaparkovat, asi už se mu z nervozity točila hlava a byl trošku nemotornej, protože já jsem snad objel celý Jiřák a Vinohrady 2x, než jsem našel alespoň kus volného asfaltu. Je to prostě bomba v tom centru Prahy, modré zóny všechno pořešily stejně jako generál Prymula potíže s Kovídkem. No nic, zvoním na zvonek a už mi hlásí Majkl, že Slavie vede od 2. minuty 1:0 na venkovním hřišti kdesi v Dánsku, nebo Norsku... nebo Islandu (prostě někde, kde jsem ani netušil, že se dá hrát kvalifikace o ligu mistrů). My jsme přeci Slávia a ta se s nikým a s ničím nesere! Otevřu si pívo, protože mám žízeň, až se mi práší od huby a vychutnávám si hru deseti rozmazaných obdílníčků proti dalším deseti jiným obdélníčkům a honili se za takovým rozmazaným bílým, možná špinavým čtverečkem. To totiž proto, protože na Vinohradech mají tisícG internet a přenos z Matesovo notebooku přes há de em íčko bylo naprosto fantastický a sekalo se to asi jen tak každou minutu dvakrát. Samozřejmě Sparťan Majkl (aby znervózňoval Matěje) a protože Sparta hrála naposledy evropské poháry někdy mezi lety devatenáct set a uterým nebo dubnem, teď už fakt nevim, tak měl asi pocit, že hláška typu: Teď se to seklo a zhoršil obraz, to má Mytyland šanci ... že to je fakt vtipný. Bylo by to vtipný, kdyby to nebylo seknutý a zhoršený v každém protiútoku Mytylandu a Mates měl tak 7x infarkt jenom za první poločas. Samozřejmě nemusím ani zmiňovat Majklovohlášky od 3. minuty, že už Slávia prakticky postoupila a že to je hotový a atd. Což Mates mohl brát lehce jako zakřiknutí a střídáním držení se za hlavu mastnýma rukama od pojídání deseti kuliček Wasabi oříšků najednou a Ty jsi fakt čur*k jsem se tak nějak prosekali (obrazově řečeno) do druhého poločasu. 

Tam už všichni víme, jak to dopadlo a jak se to má na vrcholné scéně dělat. Nejdřív se to musí vyřešit u rozhodčích před zápasem a pak je až ta druhá věc, ta nepodstatná a to je samotný fotbal. Dyť voni to přece kluci nedělají pro sebe, dyť to jsou jenom takový nosiči vody... takový nosiči ryb. Nevím,jestli to mám chápat taky jako narážky od Míšána, neustále něco proti Číňanům... nebo jestli tady jako někomu vadí, že jim v tom Wů Čanu zmizla taková malá potvůrka z laboratoří a teď tady na to všichni pojdeme, buď zdravotně nebo ekonomicky... nebo jestli Číňanům došla munice a poslali tam jenom 30 na kříž a padíka, když to vyjde... ale to snad nejsou blázni. Když jde o půl miliardy, tak nehážu koblihy sviním a radši dám pořádně do toho. Protože pak jsou ještě jiný věci, který jsou důležitý... a to je podstatný. Já si ale stejně myslím, že za to celý může Majkl, protože v moměntě, kdy měl Traoréodkopávat míč z vápna, tak se nám zhoršila kvalita obrazu, a jak už bylo psáno výše, to znamenalo ohrožení brány Slávie dle Majklovo zaklínadla a hle.... hráči ve vápně Slávie už úplně zapomněli na fotbal a radši hráli Činčongy a tak se zrodila pecka pro Mytíky někdě z toho Islandu nebo co. Samozřejmě Matěj na prášky, do toho chat s Míšánem na dálku, protože jsme to asi logicky měli dost opožděný, když nám to ukazovalo obdélníčky a čtverečky a na Míšánovozprávu: Viděli jste to??? Když si teprve Islanďan pokládal míč na bílý čtverec... tak nám asi začalo být jasný, že se něco děje. V tom nás Matěj osočil, jestli jsme to Míšánovi psali schválně, aby nás rozhodil zprávama a Čaroděj dvojka Kolář nádherně vyčapil pecku jak z učebnice Lva Jašina... hraje se minutu dál, my se radujeme a řveme a najednou se sousedovi nad Marym v obýváku rozlily kýble se studenou vodou a nám přímo do ksichtu... šok! VAR specialista, nějaký sedmý rozhodčí u televize, nebo kolik jich teď vůbec rozhoduje to utkání UEFA MAFIA ligy, oznámil do sluchátek hlavnímu sudímu, že se musí penalta opakovat. Mimochodem tento člověk, sedící u videa už v této době popíjí piňakoládu někde v teple a užívá si zaslouženého fotbalo-rozhodcovského důchodu za zlatý padák, který musel obdržet po takovémto skvělém výkonu. Majkl ještě přilil Karmě olej do ohně, že asi Mary bude mít do konce života jen vařící vodu v bytě i na studeném kohoutku a prohlásil, že to snad ani Matějovi nepřeje, když se nevydrží koukat a musí sedět ještě u telefonu a my si nemůžeme vychutnat tu hru s loutkama, kde se tahá za provázky a my si najivně myslíme, že to je sport s duchem fair play. No nic, druhá pecka, Mytík proměňuje a pak už z týKarmy jenom tryskala vařící voda na hráče Slavie a ti jako opaření přihlíželi, jak se bílé čtvrce hromadí v jejich síti jako Třeboničtí kapříci v síťkách rodu Vágnerů a Elišky Bučkovýpři výlovu.

Víč než zklamání z prohry jsem v sobě měl pocit obrovský křivdy a nemohl jsem vůbec spát. Ve čtvrtek ráno jsem se asi po 5 hodinách převalování postavil na nohy a ejhle, únava nic. Je přeci čtvrtek... a to znamená, že se večer proženu na Katovně, jako Šinkanzen kolem zastávky na znamení. Hoši to je prostě šmakyna ten Čtvrtek, to je prostě bomba!

Nabral mě před zápasem můj soused Mates a hned jsme začali řešit Slávii, že to bylo děsivý, že posledních tisíc penalt ve všech evropských ligách by se taky muselo opakovat... nicméně co bylo včera není dnes a staré vzpomínky odvál vítr a my jsme se mohli začít soustředit na tu pořádnou hru. A to je hra v kleci... v kleci Katovny, kde se každý čtvrtek rozpoutá ta krvelačná hra! V šatně mě teda velmi potěšil Luňas, který si tak lehce, jen tak na dva prstíčky celoročně, již několik let pohrává s vyloučením ze skupiny, ale je to dobrej kluk, když zrovna nelije na lidi pivo a tak.

Sestavy: 

Dortík: Míšán ©, Hedva, Novas, Mikič, Hrubas, Lunas, Bende

Ajax: Chybič ©, Mary, Kralda, Mates, Lencoš, Hlavis.

Jsou mezi námi i tací, kteří jsou lehce mimo občas a třeba se po závěrečném hvizdu a odchodu do šaten zeptají nahlas. Kdo, že byl vůbec dnes náš kapitán??? Viď Lencoš (ale ty ty články stejně nečtěš, tak škoda, že se nedočkáme odpovědi) :-D

Úvodní hvizd, samozřejmě pozornějším čtenářům a statistikům neunikl detail, že na straně německých vos bylo na soupisce 7 hráčů a na straně zhulenců z Amstíku jen 6. Ano, lehce netradiční situace, ale hráči se v Katovna areně umí poprat (a teď opravdu neútočím opět na Hedvu, který se v minulém zápase šíleně popral s Míšánem)... poprat s podmínkami všeho druhu a zápas začal, jak asi pokaždé, když tak pročítám ty články... v obrovském tempu. S pocitem, že na hřišti lítáme jak Real Madrid v nejlepších letech a s pocitem, že se nám míč téměř lepí na kopačky a míč dělá přesně to, to naše hlava a nohy chtějí... otevírám skóre zápasu lehce netradičně na pozici hrotového útočníka po dorážce, kdy Kralda jako golman míč po střele vyrazil, možná i s pomocí tyče, pouze lehce před brankovou čáru a já jsem ultra rychlým vytrčením pravé nohy ťuknul kulatý nesmysl do brány. Vedeme jedna nula a vracím se za půlící čáru nažhaven jak Bédův drát, abych si opět plnil svoje defenzivní úkoly jako vlčák. Měli jsme určitě výhodu, že jsme se mohli trošku vydýchat na lavičce a pak ještě v bráně, protože jsem točiliklasicky, kdo střídá, jde pak do brány. Občas na to zapomněl Kuba a tak se asi 2x stalo, že někdo, kdo byl na lavičce, pak 2 kola v bráně, byl po těchto 7 minutách tuhej jak týden stará veka, ale samozřejmě mi profesionální hráči čtvrtečního fotbálku víme a protože známe každý centimetr hřiště, tak nám tohle rozhodně nedělá problém. Jen k té výše zmíněné rychlosti a přesnosti... nechápu, jaký hacker nám pak vždycky vleze do zařízení, ale když pořídíme nějaký video záznam z naší hry, tak mám pocit, že to za prvé někdo zpomalí na slowmotion, že nám přidá nějaký filtr Dramatická Obezita 2 a že nám někdo uřízl Achilovky, protože na to se fakt nedá koukat :-D  Po obrovském boji a prakticky bez nepřesností jsmes řevem diváků (kteří si naštěstí i v době Covid restrikcí --- jakoby na některé snad ani ta pravidla neplatila, že? --- nacházejí cestu na tribuny v tisícových počtech) protancovali do druhého poločasu, kde se stav srovnal na konečných 4:4 a šlo se na prodloužení. Ještě před hvizdem rozhodčího jsme se opravdu cíleně všech ptali, zda se hraje na stříbrný či zlatý gól, protože (a to se stane opravdu tak jednou za 10 let) se přihodila minulý zápas taková nepříjemnost... no a rozjeli (stejně jako sebevraha na kolejích vlak, když jede do Kralup) jsme vše na jednu kartu. Za úžasné atmosféry vsítily vosy ještě dva nádherné fíky a při finálním skóre 6:4 pro Dortík mohla propuknout neuvěřitelná radost.

Pak už pandemic klasika - sprcha, přesun do klubu, kde od 22:00 probíhal mítink zaměstnanců (chápej chlastání). Kuchař teď asi dostává doma pěknýho čouda, protože když odjíždí z práce ve 23:00 po tom, co nám udělá večere a doma se starý vymlouvá, že ale fakt nekončí ve 22:00, tak ta mu to asi nesežere a tak má chlapec asi doma pěkný peklo. Ale co, když se na něj stará vykašle, tak nám alespoň bude moci vařit do půlnoci a všichni budou spokojení... teda alespoň my ano. Pár Plzniček, tlačenka, kolínko a přesun o půlnoci na benzínku pro plecháče. Konzumace v okolí asi 30m venku, okolo benzínky zakázáno, protože by to mohlo býti bráno jako restaurace a ta zavírá... všichni víme a dodržujeme ve 22 hodin. Tak přesun na nádraží Podbaba, trošku se pobavit, polejt jazyk a zabékat. Do Kralůp, do Kralůp, do Kralůp... asi tak bych ukončil dnešní šťavnatý článek. 

Ne kecam, ještě musím zmínit, že jsme se šli znova postavit před benzínku, protož tam Míšán objednal taxi a trošku jsme se ještě pošťuchovali, tak jako spíš kočkovali trošku a protože jsem chtěl kopnout Míšána do koulí a on uskočil dozadu, tak brnknul do lavičky, která nevim proč, ale byla postavená na hranu jedné nohy tak, že ta druhá byla ve vzduchu asi tak půl metru. Tak jak do ní brnknul (kontakt tam určitě byl), tak mu spadla na nárt a my jsme se mohli potrhat smíchy. V tu chvíli už tam byl taxík a Míšán se tam dobelhal. Druhý den nám psal, že nemůže vůbec chodit a že to má na tisíc procent zlomený. Tak to je ooobrovskej srdcař, když se zlomenou nohou je opět přihlášen na další týden na fotbálak. To je srdíčko! To je oddanost Katovně... od něj bychom se mohli všichni učit! Zdravíme k moři Šébo! 

Tak zase na pažitu kamarádi. Mikič *14