1.3.2018

Jako už tradičně koukám ke konci týdne v očekávání na skupinu našeho čtvrtečního fotbálku. Je nás deset, paráda. Uplyne nějaký čas a teamy rozdělené, nemám co dodat, skvělá práce! Volba dresu sice PSG, které není mým favoritem, ale o to lepší je složení týmu. Do obrany navrátivší Lanča, dopředu Šéba, do Brány s reflexem rychlejším než texaský ranger Majkl a já s Prouzičem klasický univerzálové. Můj kámoš Kuba, kterej mě učil fotbal vždycky říkával, že jsem univerzál - všude na píču. Tato motivační formule mě dodnes popohání ve výkonech dál.

Z protějšího týmu stojí určitě za zmínku Kouč, který se nám vrátil z alpských vrcholků rozdat trochu té fotbalové radosti. Zároveň se tím soutěž o nejhezčího čutálistu na hřišti stala soubojem o druhé místo. Jinak složení soupeřova týmu silné, Kouče doplnil Mišan, který po brokolicové dietě vypadá na hřišti mnohem pohyblivější, matador ve sbírání cen za hráče utkáni Gruny, běžec duší i tělem Sáďa a v neposlední řadě šutér Mattoti s obávaným levasonem.

K průběhu zápasu toho nelze říct mnoho, snad jen že se jednalo o urputnou bitvu od začátku do konce, kdy po většinu utkání tahalo PSG za kratší konec. Hrálo se nahoru dolu a skóre utkání bylo vždy velmi těsné. Ze začátku zápasu vypadal velmi dobře Kouč, který se pohybem dostával do dobrých šancí a podařilo se mu vyčistit růžek naší branky jako obří pánev, kterou musel v alpách posledních měsících vyměnit za kopačky. Zdárně mu sekundoval Šéba, který jako štírek pronikal za soupeřovu defensivní linii a před bránou se většinou nemýlil. První poločas diváka obdaroval několika dalšími nevšedními momenty. Za vypíchnutí stojí Majklovo golmanské zákroky, kdy mu často vypomohly tyče, pokud se mu  zrovna neodrazil míč přímo do ksichtu, čehož jsme byli také svědky. Neuvěřitelně došlo i na Šébův obranný zákrok, což je samo o sobě na zápis do kroniky. Teda, kdyby nějaká byla, že..

Druhý poločas se nesl v podobném duchu, padalo dost branek, ale tým Juventusu v kritický moment polevil. Toho využili hráči PSG a v dramatickém závěru otočili utkání ve svůj prospěch. V druhém poločase se mi podařilo nastřílet hattrick, čímž jsem k obratu velkou částí přispěl a vysloužil si hlasy ostatních v pozdějším hlasování o PUMA hráče utkání.

Do hospody se šlo v hojném počtu, dorazili taky hráči, kteří na hřišti vůbec nebyli - konkrétně Mikič, Víťa a Gruny. Nálada byla výborná, podpořená pivíčkem a i nějkou tou sušenou dobrotou. Hříšníci z minula, kteří se nepěkně vymrdali na článek, koupili kilo řízků a tak jsem, přestože mi bylo blbě od žaludku, s chutí ochutnal. Stejně jako později hruškovici od Mišana, kterou stejně zatáhl Lanča, protože Mišan zahrál klasickou kartu “zapomněl jsem si peněženku doma”.

Hlasování o hráče bylo napínavé a v prvním kole jsme s Majklem dostali stejně hlasů. Proto muselo rozhodnout až kolo druhé. I přes Prouzičovu velkou snahu ovlivnit výlsedky hlasování jsem nakonec zvítězil, ale samozřejmě jsem ocenil kvalitu našeho golmana, bez kterého bychom vítězství slavit určitě nemohli.

Losování postavičky probíhalo podle tradičních pravidel, které se mění každý čtvrtek. Zahrál jsem vabank jak Slávek Boura a v posledním kole vhodil postavičku zpět do osudí. Namísto německého sympaťáka Jurgena Kloppa jsem nakonec bral římskou legendu “un capitano” Francesca Tottiho, což mi udelalo nemalou radost.

Jak už jsem řekl, bylo mi blbě a na to mi řízek, pivka a panák úplně dobře neudělal a druhej den jsem bohužel nebyl schopen jít do práce, ale co, hlavně že je ten fotbálek, o něj přece jde! Už teď se těšim na další.

Lencoš