10.4.2014

15.04.2014 09:31

    Jmenuji se Vojta Veselý, jsem dlouhodobým kapitánem reprezentačního družstva světlých a někdy i tmavých, nebo tmavých a někdy i světlých. Od té doby co jsem začal profesionální, reprezentační, hráčskou a kapitánskou kariéru, se mi povedlo ještě nikdy nezvítězit a onen pověstný pocit zadostiučinění, že veškerá příprava probíhala dobře, mnoho uskutečněných rozborů u tohoto webu nad statistikami a herní pohodou spoluhráčů a dá se říci i svěřenců, jsem ještě nikdy neokusil. Pochopte prosím mírně apatický článek. Nikomu bych takovéto okamžiky ve sportu, který miluje nepřál. A věřím, že fotbalový bůh existuje a dopřeje mému týmu zážitek z výhry dosud nepoznaný.

    Ve čtvrtek 10.4. přivítala hrací plocha Katovny poctivých 14 (slovy: štrnáct) "rozdavačů radosti". Počasí slibovalo běžecké představení obou týmů jelikož bylo oproti minulým zimním střetnutím (kolem 16°C) výrazněji chladno a někteří "atleti"(chápete z anglického slova "ethlýt" neboli sportovec).

    Celému utkání předcházela významná akce, kterou se všichni dověděli, až po utkání. A to fakt, že oba kapitáni po vzoru mocných fotbalových lobbistů a manažerů kontaktovali některé hráče s tím, aby se důkladně připravili na utkání, neboť se jejich kvalit a služeb očekáválo ve prospěch týmu do kterého budou vybráni. To ovlivnilo i úvodní rozřazení do týmů. Stejně jako v předešlém utkání jsem vyhrál střižbu nad Martinem Shaquillem O´Bendlem (kapitán, který netuší jak chutná porážka) a tím se můj plán cesty za prvním vítězstvím dral kupředu. "Beru kouče": hlesl jsem a spadla ze mě tréma. Dále se do týmů světlých prosadili notorciky klidný a tichý HE2, který se pasoval do role mého asistenta a všechny spoluhráče řádně káral a mě to tak odpadlo. Pan doktor Mišel de Stark nastoupil ve stavu řekněme "řidké stolice" a tak bylo jasno, že se bude držet spíše u kasy. Ač jsem chtěl prolomit stav, kdy ve všech prohraných utkáních jsem měl po boku chlapce, kteří zpívají hymnu o blescích na horách, dostal se mi do týmu "Nedal Gál" (= Rafa + Nadal +  gal: antický bojovník ), který ale zaslouží pochvalu a do šancí se opět dostával. Honour Lednička (Čest+mír Fryč) předvedl jeden ze svých slabších výkonů, ale houženatost jemu vlastní vše vynahradila i když po jednom z obrdžených gólů, chtěl jít po HE2vě vyčinění domu. Hrdina předchozího utkání běhavý křídelník Mathias Blayehutt, byl opět vidět, několik výborných čelních (tzv.hlavou) střel olizovalo všechny tyče soupeřovi kasy. Ovšem přátelé, Peter De Coach Jack Óbek se zpozdil na focení poslední kolekce nového korporátu značek Louis Vuitton a vozů Maybach a přispěl svou troškou do prohry až o druhém poločase.

    Tým tmavých byl poskládán z trvalejších vztahů stabilních hráčů kolem kapitána Martina Shaquille O´Bendla. Opět výborně hrajicí a míč držící Tom Ass Grýner předved, že když hraje proti mému týmu má daleko větší nasazení a neutichající formu a dokázal, že si u mě v týmu již místo nikdy nenajde, neb je podezřen, že vyzradil taktiku týmu, za který hrál. Duo milovníku travnatých cigaret Tom Ko a Marosz Trótenberk doplňovali již tak sehraný tým a jde vidět, že se tam maj (u Shaquilla) lépe. Odpovíjací výkon podal taktéž se stylu Garyho Cahilla ostříhaný Jesus Novas a zejména v zadních řadách byl platným hráčem. Lucas L´Omicky a Johannes Rabbit se vezli na vlně vítězného týmu podpořeného dobrou psychickou odolností neb první jmenovaný hráč dorazil po delší pauze v mistrovském utkání s velkou chutí a druhý hrál s natrženým musculus abdominis.

    K samotné hře. Utkání se opět odehrálo v čase jedné hodiny, která byla rozdělena do dvou poločasů o 30-ti minutách. Ve vysokém tempu (o kterém si myslím, že jestli do budoucna nepopoběhnu i mimo čtvrteční utkání  tak chcípnu) se mám pocit prosadilo mužstvo světlých dvakrát po sobě a bylo cítit, že výhra čeká jak zlatonka na svýho Harryho. Nicméně do šaten (rozuměj na lavičku pod stříšku) se šlo o půli za stavu 6:3 pro tmavé. Druhý poločas byl pro tým světlých honbou za vítězstvím jelikož dorazil "ménofdjýr" Óbek, který ovšem po dvou sprintech přes celé hřiště střídal a rozdýchaval tempo nastavené z prvního poločasu. Nicméně s góly se roztrhl šourek a i přes snahu a štestí při netrefování kasy světlých soupeřem, se hráči rozešli do sprch za konečného stavu 11:9.

    Po šermovačce ve sprchách a vzpomínání na Majklova peprná třísla, které nám dopřál po každém fotbálku (nyní už je v jiné šatně, kam my se také těšíme) se hráči v přátelské atmosféře včetně braťias odebrali rozebrat utkání Pod Julisku kde nakonec všichni zjistili, že jsou LABILNÍ MELANCHOLCI.

 

    Timto bych ukončil osobní zpověď a zároveň přiblížení každočtvrtečního snažení. Těším se na vás ve čtvrtek 17.4. v 20:00. Všichni býlý triko sebou.

 

PS: Kdo kurva dorazí?? Majkl pryč, ostatní taky řikali, že nic moc...nebo jen piva ošálila moji pamět??