12.10.2017

Psal se čtvrtek a já věděl, že se po roční pauze znovu objevím v základní sestavě jednoho z týmů toho největšího klání, které v celém fotbalovém světě existuje.

A že to nebude ledajaké utkání bylo jasné už z počtu a hlavně obsazení týmů.

Sešlo se NEUVĚŘITELNÝCH 16 nadšenců, mezi kterými figurovali jak matadoři, tak nováčči čtvrtečních klání.

Sestavy vypadaly takto :

Juventus Tuřín – Kofi©, Lenzaghi, Vítek (malej ale šikovnej), Majkl, Gruny, Prouzičíno, Bála, Šéba senior

Real Madřiť : Sáďu©, Kralda, Hedvika, Novas (velkej a strašidelnej), Kouč, Viťas, Šéba junior a Blahy

Tomu, že jde o jedinečnou událost, nasvědčoval I nástup týmů jak z finále LM.

Rozhodčí Mikič dovedl týmy na střed hříště za zvuků té nejkrásnější znělky fotbalového odvětví. Nikdo ani nedutal, všichni se 100% soustředili a užívali si, u takhle vypjatých zápasů nevídanou přátelskou atmosféru.

Hrálo se nahoře, což oboum týmům zpočátku dělalo menší problemy, ale od druhé půlky první půlky byla hra kvalitní a bez větších minel.

Hra se přelévala z jedné strany na druhou, načež Juventus vstřelil první branku.

Následně druhou a s Realem už to začínalo vypadat zle.

To by ovšem nebyli borci z Realu aby hned při prvních potížích hodili ručník do ringu. Uklidnili hru a eště do konce půle dokázali kontrovat na 1:2.

Vše naznačovalo tomu, že druhá půle bude velmi vyrovnaná a skóre se bude pravidelně měnit.

Opak byl pravdou.

Koncentrovaná hra Juventusu, podpořená kvalitními individuálními výkony především Vítka a Grunyho dělala hráčum Realu čím dál větší problémy.

3:1, 4:1.

Opařený tým Realu nestačil, frustrace se projevovala štěkáním po sobě po každé zkažené přihrávce. Nutno říct, že gólová impotence Blahyho Jr. týmovému duchu taky nepřidala.

Sáďa, jakožto kapitán, se eště snažil tým nabudit tím, že lehce šlápnul Šébovi na nohu, ten se pak 5min svíjel na zemi, dokonce šel I do brány, což nasvědčovalo tomu, že jde opravdu o vážné zranění.

Načež Šéba, bez jakýchkoli známek zranění, přesprintoval celý hříště a zvýšil vedení Juve na 5:1.

Utkání už se spíš dohrávalo a čekalo se na závěrečný hvizd.

Hráči Realu se nakonec vzepjali k závěrečnému tlaki, ze kterého vytěřili aspoň jeden gól.

Utkání skončilo za stavu 6:2 pro Juve.

Následoval přesun do kabin, sprcha, a cesta pod juldu.

Šlo se v podstatě v plné sestavě, nástup do hospody byl skoro stejně velkolepý jako před zápasem.

Pilo se, jedlo,(hlavně Mates teda), zpívalo, veselilo.

I nějaká ta sušená pažitka proběhla.

Z hráčů Realu postupně opadala frustrace z průběhu utkání, naopak se projevovala radost z tak hojné a hlavně kvalitní účasti.

Končilo se, pro mě poprvé,  na benzince.

Bohužel na nás nebyli dostatečně připraveni a všechno jídlo si objednal Matěj, takže na druhou půlku zbyly jen pendreky a kočičí jazýčky.

Kolem a kolem.

Bavili jsme se královsky a jen mě to utvrdilo v tom, že lepší parta, než na čtvrtečním fotbálku prostě není.

Tak snad dřív, než za rok si to s vámí zopáknu!

Díky, že můžu bejt součástí a

Fotbalu zdar

Kofignoli

Hráč utkání.