13.8.2020
Náročné letní týdny pokračují, dovolená, výlety, vitamíny, deprese, euforie, do práce, zkrátka koloběh života nezpomaluje, ale naopak nabírá na obrátkách. Proto je dobré mít v životě pevné záchytné body, kterých se člověk může držet a při pondělních depresích raději přemýšlet o tom, jaké budou sestavy, kolik branek se podaří vsítit, jestli budou v hospodě O-Zone a celkově si člověk udělá v hlavě duševní pohodu přemýšlením o čtvrtečním fotbálku. Za tenhle výdobytek poděkování všem hned takhle od boku - díky.
Na čtvrtek 13.8. jsem se těšil jako na každý jiný čtvrtek, strašně - do doby než mi mobil prozradil, že píše Grüny a že si mě vybral do týmu. Nebyl jsem nasranej, že si mě vybral do týmu, to by nemohl mít nikdo - horší pro mě byl fakt, že mi bylo jasné, že budu muset poprvé v životě navlíknout vězeňský pruhovaný dres usvědčených korupčníků. V duši jsem si každopádně udělal pořádek, dres na ruby vypadal jako nádherný dres AC Robur Siena. Přesto vše musím Grünyho zase pochválit, srdce hráče FUT by plesalo, Grüny vsadil na chemistry áčkařů i YD a zápas mu dal za pravdu. Netřeba předbíhat, pojďme od sestav:
Rube: Grüny, Mari, Domink, Gumák, Bende
Ajax: Kuča, Majkl, Mišan, Kučovo kámoš, Šimon
Každopádně slunko pálilo, touha po vítězství byla cítit z obou stran, akorát už předzápasovou přípravu začaly narušovat zakopnuté balony, které orámovaly i celý průběh prvního poločasu. Věrný divák Mates tak z prvního poločasu viděl zhruba celé tři minuty a o poločasové přestávce jsme ho museli zakrváceného lovit někde za plotem, zhruba na balkonu u Lencoše. Na to jaká byla venku prádelna mělo utkání solidní tempo. Na začátku utkání jsme vsadili na vyčkávací taktiku, kterou rozčísl Grünyho roh na mě - 1:0. Od této doby jsme předváděli precizní obranný výkon, který soupeře přiváděl k zuřivosti a útočení ve všech hráčích, které jsem potrestal přes celý do prázdný - 2:0. Snížení bylo jen ve stylu povolíš přitáhneš a tak jsme znovu odskočili - žíně na přední a hattrick byl na světě. Do poločasu ještě Dominik vybojoval balon, já ho posunul Gumákovi a vše vypadalo sluníčkově. Diktovali jsme tempo, neúnavnej Gumák napadající rozehru, Bende bez chyby vzadu, Dominik tvrdil muziku a Grüny byl všude - zkrátka concerto grande.
Už nevím, jestli byl poločas 4 nebo 5, každopádně hrdinné vzepětí Ajaxu a chyby Juventusu (a Sieny) znovu zdramatizovaly zápas - 37. minuta a stav byl už jen 5:4. Pak předvedl zákrok večera všestranec Grüny, kterej vytáhl pumelici Kučise tak z pěti metrů pod klacek a tím jsme zas zápas přetočili na svojí stranu. Už se nechci pořád chválit, každopádně jsem tam ještě poslal levaso pod vingl, další góly do prázdný a za stavu 8:4 jsem měl na kontě bilanci 7+1. Potom Bendič zakončil sólo... a od tý doby se motory zadřely. Mně se motala šiška a každej balon sem dal soupeři, týmová sounáležitost nás na chvilku opustila (a Dom netrefil tak 17x prázdnou z metru) a tak vlčáci z Ajaxu dávali gól za gólem a najednou to bylo 9:7, dvě minuty do konce. Ajax lítal jak Martin Kocián při dvoudence, Kuča s Majklem se dali do dalšího hecování svých spoluhráčů a nám nezbývalo než se ptát každých pět vteřin Matese, kdy už bude konec. Naštěstí se nám podařilo výhru ukopat a nálada mohla být dobrá i v hospodě.
Úmyslně jsem použil mohla být - což o to, ona dobrá byla, nicméně protentokrát velmi krátká, sledovačka Atletica s Lipskem (škoda, že nebyla Barcelonka, že?), buřty na pivu, pár piv, my s Majklem nakonec aspoň pět a jedno bambéro, ale stejně, veselej pohled na prázdnou hospodu to opravdu nebyl, snad se v dalších týdnech urodí víc. Na druhou stranu poměřili jsme fuka ve Score Hero (klobouček Matesovi), na pivo dorazil Hedva, kterej dopsal článek do kroniky (ale nekoupil řízky) a pořešili zásadní životní události. Každopádně si pamatuju cestu domu a dokonce sem přemejšlel, že pojedu MHD, což je prostě divný.
Mari #91