15.3.2018

Nastal čtvrtek

Tento sváteční den začínám jako obvykle v posteli. Vstanu pravou nohou, jdu si nahý udělat kávu, kterou si následně hned beru na hajzl, kde jako obvykle odvedu dobrou práci. Poté, už v trenýrkách zasedám k počítači. Zaplatím pár účtů, vystavím pár faktur, upravím a rozešlu pár fotek, poustnu fotku na instagram a uploaduju fotku na facebook, jdu na oběd. Ve facebookovských kuloárek se dozvídám sestavy večerního kláni. První dojmy? Jsem překvapen, avšak příjemně. Jsem součástí ofenzivně naladěného týmu. Po obědě dám brko a znovu se pouštím do práce, znovu úprava fotek. Hulihlad se projevuje klasicky, a tak se z dvou porcí lososa s kaší stává jedna. Volám kapitánoj kraldoj kde se sejdem a kdy pojedem směr Juliska Arena. Na místě se setkáváme s dalšími členy týmu (Myšan, Grůnyj a MateS). Už naše setkáni, celý náš tým je na místě dřív než první hráč z druhého týmu, naznačuje, že kralda měl tentokrát šťastnou ruku. Od začátku utkání tým Arsenalu (náš) určuje tempo hry. První gól na sebe nenechá dlouho čekat. Poté sice Venčoš náhodně srovná stav, ale to bylo po zbytek zápasu asi vše co tým PSG předvedl. Další průběh zápasu asi takto:

Arsenál: gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol, gol

PSG: gol, gol, gol, gol

Konečný stav mluví za vše (21:5). Arsenál předvedl nevídaný koncert za který by se nemusel stydět ani Ben Cristovao. Smetl tým PSG z trávníku jako meteorit dinosaury z povrchu zemského. Netřeba dalších slov. V hospodě se zápas klasicky klasicky zapil a zajedl a nechyběla ani nově nastolená tradice benzinky, kde nás svou účastí tentokrát obohatil Myšan. Žvýkačky na cestu domů, uber, tunel, dveře, schody, postel, spím….zzzzzz