16.2.2017
Úvod:
Už si ani nevzpomínám, kdy poprvé přivezl Prouzič postavičky z Kanady/USA. Bylo jich asi 40 a jediné co vím přesně, že jsem nezískal ani jednu. Mohl to být přibližně duben 2016. Podle vlastního soudu jsem ale v té době hrál dobré zápasy, hlavně si vybavuji jeden pro mne legendární, v den, kdy jsem se stal definitivně lékařem – zápas, který jsem odehrál v upraveném jednorázovém obleku na operační sál a ještě k tomu s kapitánskou páskou na ruce – ten den jsem hrál opravdu dobře, nicméně mužem zápasu byl ten den Kouč, který sice se svým týmem prohrál, ale předvedl také velmi skvělý výkon. V té době jsem věřil, že na mne postavička čeká a že ji v brzké době určitě získám. Chtěl jsem Ironmana, Tonnyho Starka, mého jmenovce. Ne, že by to byl můj nejoblíbenější hrdina, ale už jen pro to jméno. Týdny ubíhaly, jedenkrát se zadařilo, bylo nás v létě na fotbale asi 5 a půl, Matěj přivezl panáčky z Číny, v hospodě jsme byli asi 3, já hlasoval pro sebe, vyhrál jsem s počtem dvou hlasů koníka z hlíny, ten den bez postaviček hrdinů a jelo se dál! Ano, možná jsem tím lehce urazil Boha čtvrtečního fotbálku, který nad námi střeží ochrannou ruku, ale stále jsem věřil, že postavičku hrdiny získám. Nestalo se! Bylo mi to líto, protože jsem každý zápas odevzdal pro tým vše. Vždy to tak je a bude – ve fotbale září útočníci, získávají trofeje, zlaté míče, těší se přízně faninek, sponzorů a jsou vidět, protože jak říká klasik: ,, Fotbal se hraje na góly a když nedáš góly, tak nemůžeš vyhrát!´´ Teď se blížila doba, kdy by to byl rok, co jsem byl naposledy mužem zápasu (pokud nepočítám ten jeden letní večer, kdy jsem ještě mohl beztrestně po každém zápase do hospody, pořádně se nacucat, být tak možností pro hlasování o muži zápasu). Naštěstí Hedva přivezl novou sadu postav, zavolal mi další lékař skupiny Bala, jestli u mne bude moci po zápase přespat, jelikož jezdí po širých severo-západních Čechách křížem krážem, jen aby si jednou za čas mohl s klukama čutnout na Katovně. Rozhodně chtěl jít do hospody a to byla šance, jak se ukázat na hřišti a pokusit se svým výkonem na hřišti i v lobby zákoutích zabojovat o přízeň hlasujících a sošku pro muže zápasu si odnést domů na poličku!!!
Zápletka:
Dost už pohledů do minulosti a pojďme se pevně usadit ke čtění, které každý týden (již doufejme pravidelně – po podepsání tzv. Úmluvy redaktorů a pisatelů článků z rubriky Pro fotball Katovna © 2017 z Prahy dne 16.2.2017) přináší napínavé reporty z plácku Katovna na pražské Julisce.
O kapitánech bylo rozhodnuto opět s předstihem, pro tento týden jsem to byl já (Mikič) a Bala. Střižba proběhla virtuálně přes telefonní rozhovor za dohledu kapitána Bendeho, vítězem se stal Bala a měl tak právo první volby (pro někoho možná více vzrušující volba, než právo první noci) – viď Víťo J A tak jsme se okamžitě po telefonu pustili do volby hráčů.
Vítěz střižby Bala © : výběr seřazen dle pořadí.
PSG: Bala ©, Gruny, Lencoš, Kralda, Víťa
Arsenal: Miki ©, Hedva, Majkl, Šéba, Mates
Měl jsem tedy právo výběru dresů a volil jsem jasně, bez přemýšlení – ARSENAL !!! Těšil jsem se na zápas opravdu hodně, věděl jsem, že půjdu do hospody a že tu tím pádem vzkvétá příležitost pro získání postavičky superhrdiny!!! Přijíždím na Julisku pln očekávání, zdravím se s kamarády v šatně, pobaví mě ihned pohled do tváří spoluhráčů i protihráčů. V tuto chvíli jsme ještě usměvaví, bez nadávek, bez přehnaných urážek a s pocitem, že si vyběhneme na umělý pažit a poměříme své nekonečné síly. Hned jeden z prvních bytostí, kterému podávám svou pravici je můj spolusedící z jedné řady dřřřevěných lavic ze šatny – Mates! Ten má narvanou hubu tabáčkem a jen se tak lehce usmívá, že ho stále bolí ruka, jak jí dal již před 14 dny pokouřit, hlavně těm vazům, že ta ruka furt bolí, že nemůže do brány, ale že bude hrát svojí vždy ,,čistou´´ důraznou hru a že určitě bude platný pro tým. Že s tou Niky je to fakt v k*ndě a že je na dně a že neví co dělat, že to je fakt těžký a že se asi zabije. Takhle to vypráví všem přítomným pěkně dokola, přesně jak hráči do šaten přicházejí a mne se tyto věty zařřřřezávají do mozkových závitů víc než kde jaká informace od profesora Červíčka či Hlodavce. Ale jsme s Matesem, jsme tu pro něj a máme pochopení. Vždy mu jsme na blízku a on se z toho, doufejme, někdy dostane. Oblékám tedy červený dres s nejkrásnějším znakem fotbalového klubu na světě a klusem dobíhám ke Katovně. Tam si tradičně poplácáme se zbytkem hráčů, pouštím se do rozklusu, kvalitní rozcvičky, zahřívám své svaly do provozní teploty, již tradičně se s Maicoonem *10 pouštíme do předzápasového rituálu: Výskok, úder o ramena, výběh sprintem úhlopříčkou naší obranné poloviny, otočka, stejný prostocvik na druhou stranu, arcisprint a konec. Pár nahrávek a pomazlení s míčem, nutná předzápasová porada, fotografie, řvaní, hecování a poklusem na své tradiční místo v obraně vedle mého parťáka Majkla, ten ale odchází do brány, do obrany tedy jde Mates a útok obhospodařuje Hedva a Šéba. Nabádám k opatrnosti od první minuty, jako kapitán si beru hlavní slovo a důrazně upozorňuji útočníky k aktivitě nejen směrem dopředu, ale také dozadu, vypomoci obraně a zachycovat náběhy po stranách mrštných protihráčů. Začínáme dobře, držíme si své posty, osobní obrana funguje, přebíráme hráče, mluvíme na hřišti, pomáháme si. Po ztrátě balónu ihned atakujeme protihráče, snažíme si ten kousek chleba, který leží na půlicí čáře urvat pro sebe. Naše aktivita se odmění formou gólu, který po zaváhání Grunyho, který je tou dobou golman, pokazí rozehrávku a my jdeme do vedení! Řveme, střídáme golmana, necháme rozehrát PSG a jdeme opět za získáním míče do vlastní moci. Hra PSG je ale dobře organizována, taktiku, kterou si vytyčili před zápasem plní dokonale, drží hodně míč na kopačkách, tzv. ,,běhá balón a přihrávky volnej volnýmu´´ - dva hlavní pokyny, které si pamatuji od pana asistenta z vysoké školy z malého halového fotbálku. PSG drží balon a my neúnavně běháme s našimi hráči a střežíme svatyni. Daří se nám naše hra, hrajeme přece fotbal. První poločas přináší spousty zajímavých momentů, za zmínku stojí ruka golmana Lencoše před vápnem, kterou vyrazil střelu mého úniku. Normálně by následovala červená karta a odchod do sprch, ale jelikož by to uškodilo fotbalu, necháme to být a Arsenal rozehrává přímý kop. Gol z toho není a bojuje se dál. Po nějakém čase nás opět PSG tlačí na naší polovině, hodně vrací rozehrávku na golmana, který se vytahuje až prakticky k polovině hřiště a tím PSG získává jednoho hráče v poli navíc. My se snažíme bránit důsledně, ale vždy vám tímto způsobem vzniká drobné přečíslení. Musím pochválit Hedvu a hlavně Šébu, protože tito borci vzali mé výtky na začátku poločasu vážně a opravdu se snažili i bránit. Jak Mates avizoval v šatně, že nemůže do brány, tak jen přece jen povolil a do brány občas nakouknul. V jeden moment, kdy nás opět PSG drželo na vlastní polovině, Mates dokázal zneškodnit střelu PSG a vyslal z první z jednoho kroku ultra přesnou střelu přes celé hřiště, která se ladně stáčela přímo doprostřed prázdné brány. Golmanem byl v té době Kralda, řekněme si na rovinu, že Kralda není svoji výškou typický golman, ale svoje přednosti má jinde, mrštnost a reflex a tyto předvedl i nyní. Arci oko lahodící robinzonádou, někde na úrovni mezi polovinou a brankovištěm, tedy naprosto v poli určenému pro hru tělem mimo ruky, čímž se zařadil sice mezi zákroky roku, ale podle pravidel z toho mohla být další červená a odchod do šaten. Tak jsme se tentokrát dohodli na exekuci pokutového kopu, Kralda se chopil svého řemesla. Míč na bílý puntík si položil Hedva – což se dá očekávat poměrně solidní pumelice, než nějaká technická střela. Jeden, dva, tři rychlé kroky sprintera, rána jako z děla a goooool. Kralda tentokrát, možná otřesen úžasem z předešlého zákroku klopí zraky i ruce a radši této střele uhýbá k tyči a nechá míč doputovat rychlostí světla do své brány. Arsenal je produktivnější, dobře organizuje obranu, maká a do šaten se jde v poločasu za stavu 5:2 pro Arsenal!!! Hra se mi jako kapitánovi líbí, apeluji proto na okamžitou aktivitu, zachycení hned prvních vteřin druhého poločasu a koncentraci v zakončení, kterému se nám přestalo v posledních minutách první půle dostávat. PSG začalo s rozehrávkou a začalo být aktivnější. Pomyslný jazýček na vahách se s postupujícími minutami začal přelévat na kopačky hráčů PSG a my jsme se hodně urputně bránili. Zápas to byl opravdu kvalitní. Gruny opět nenechal jediný balon bez maximálního nasazení, po pauze, zaviněné zraněním je opravdu ve skvělé formě. Bala se nenechal zahanbit jako kapitán a vstřelil si postupně hattrick!!! Kralda svědomitě rozehrával akce, tlačil protihráče na jejich polovinu, Lencoš nepříjemně nabíhal a rotoval v útoku, nedal vydechnout obráncům Arsenalu, Víťa se snažil, ale nenavázal na svůj famozní výkon z minulého utkání, neměl tolik prostoru k náběhům, byl tísněn obránci, často přidržoval míč u kopačky na vlastní polovině a tím pádem občas schytal nějakou tu bolístku, která se hlasovým nářkem projevila na našich sluchových bubíncích. Hráči Arsenalu svědomitě plnili úkoly, proměňovali akce, Hedva se Šébou hráli koncert v útoku a tak se stav zápasu držel na rozdíl 1 gólu. Vždy je nepříjemně, když od prvních minut utkání vedete, v poločase si držíte dobrý náskok 5:2 a pak, když vás tým protihráčů na tabulce skóre dohání, může se dostavit lehká nervozitka na kopačkách a může se přestat tolik dařit. Musí se to ale vždy dohnat aktivitou, povzbuzováním, mluvením a hřišti a to hráči Arsenalu plnili na jedničku. S konečným hvizdem Vesla, který neúnavně i za teplot hluboko pod hranicí mrazu stojí důlek na tribuně, mohli hráči Arsenalu vytrysknout v jásot, jelikož vyhráli toto velmi napínavé utkání až do poslední vteřiny o jednu branku, tuším 8:7.
Pozápasová atmosféra má vždy dvě strany mince. Když se vyhraje, je vidět úsměv na tvářích vítězů, únava v nohou jakoby nebyla, mizí někde v dál a hráč je opojen tou slastí z výhry, která nebývá na Katovně lehká (snad krom případu, když je kapitán Kralda a vybere si tým uplně na nic, to pak je pro vítěze možná až nuda). Když se ale prohraje, je cítit ta strašlivá hořkost a pachuť na jazyku, nohy težknou, rány a šrámy pálí, krvácení je nepříjemné a do sprch se odchází nelehce, je cítit to břemeno na zádech, jako když Jesus drží břemeno všech nás hříšníků na svých ramenou.
Ve sprchách už se ale zase radujeme pospolu, Majkl ukáže něco ze své intimity, propláchneme anus teplou vodou, něco ubude z bezedného sprcháče a může se vyrazit ku pivu. Již tradičně Pod Julisku, kde je pivo studené a drahé, jídlo teplé a též drahé. Obsluha se časem měnící, ale většinou vstřícná a nechá nás halekat, zpívat, házet jídlem a vždy nám jsou ochotni vydat postavičky superhrdinů, které tu bezplatně necháváme v úschově v kanceláři vedoucího směny již téměř rok v igelitové tašce.
Jsem potěšen, od doby, co jsem v práci – tedy téměř půl roku jsem dorazil do hospody asi jen 3 krát a to ještě převážně, když byl v pátek státní svátek. Přiznám se, chybí mi to hodně, je to velká oběť, ale nedá se nic dělat, život se posunul jinam, zodpovědnost je veliká a já makám na své budoucnosti a nedá se mít vše. Užívám si to, piju jedno pivo za druhým, bavím se. Jde se na volbu hráče utkání, volím Majkla, který podle mého tento zápas odehrál famózně v obraně, měl důležité zákroky v bráně, pro oko kolegy z obrany opravdu super výkon, ale jak jsem zmiňoval výše, víc vidět jsou útočníci, pokud se na fotbal nedíváte odborně, hned vás víc zaujmou. Trošku rozhazuji sítě v zákulisí a nesnažím se přímo ovlivnit porotu, která hlasuje o muži zápasu, ale rozhodně se nestydím se připomenout, jelikož porota je neovlivnitelná, férová, složená z hráčů a diváku, kteří dostanou tu možnost hlasovat – ale lehce nadhodit, že jsem taky dnes jako kapitán za hrál pěkně se může vyplatit. Stane se! Získávám z 10 hlasů 7, Maicoon 2 a tuším Gruny 1 …. Vybírám Thora, borce s kladivem, kterého mám v plánu vyměnit s Grunym za posledního Tonyho Starka, kterého si vybral asi před dvěma týdny. Jsem šťastný, jedem pak s Balou domů a mám super náladu. Konečně fotbálek se vším všudy, nejde ani tolik o tu postavičku, ale o to pivo, posezení s přáteli, o tu atmosféru, která jinde není, která je krásná a o kterou stojí za to bojovat a držet tuhle partu a tuhle tradici i do budoucna. Od klávesnice se s vámi čtenáři loučím.
Mikič *14