16.6.2016
Během posledních týdnů cítím nejen na hřišti vzrůstající trend zájmu o klasický, legendami ověnčený, čtvrteční fotbálek. Po akcích posledních týdnů, jako byl live streamimg, Balova svatba (kde jsem se nepoblil jako první), dlouhodobé oceňování nejlepších střelců a hráčů postavičkami MARVEL, se zvyšuje zájem o participaci na hřišti, připojení k naší tajné skupině, a zároveň mít právo se připsat na soupisku. Všichni víme, že tohle se nestane, ale s úsměvem na rtech vnímáme zájem mediálních mr**k a dalších naivních fotbalistů, kteří by chtěli smočit svoje „kolíky“ na katovském pažitu.
Myslím, že každý čtvrtek je něčím výjimečný. Tento si budeme pamatovat jako návrat nezlomného kapitána Bendeho na trávník. Opět se, po dlouhém roce, utkali dva rivalové. Dlouhonohý Bende a hrdý krušnohorec Veslo (bohužel tahle již téměř zažitá přezdívka má více jak devět znaků, takže se nevejde na dres…). Natěšení hráčů na každé klání je na takové úrovni, že již v pondělí či časně v úterý je soupiska plná jmen základního kádru a během středy a čtvrtka se operativně řeší dopsání rezerv – olympijští vítězové atd. To samo o sobě hovoří o prestiži klání. V posledních zápasech jsem protáhl svoji sérii vítězství na krásných devět utkání, i když jsem cítil, že poslední dva až tři zápasy jsem nebyl tahounem týmu. Doufal jsem, že by se to mohlo ve čtvrtek změnit, ale po neuvěřitelně hektickém, ženami ověnčeném týdnu, jsem cítil, že nemám olympijskou formu. Proto jsem jako první volba kapitána s lehkými obavami z našlapaného soupeře vstupoval samo otevíracími dveřmi v růžové sadě Realu do gladiátorské arény Katovny. Sestavy byly následující:
Real Bende© - He2, Šéba, Kuba, Majkl, Kouč.
PSG Veslo© - Gruny, Hugo, Miki, Rafa, Víťa.
Věděl jsem po přečtení soupisky týmů, že dneska budu muset hrát s Majklem a Bendem více zezadu, že útok máme prostě našlapaný. Ale realita a nevyzpytatelný průběh zápasu vzaly za své. Zprvu zápasu převzali otěže utkání hráči PSG a suverénním způsobem rozebírali obranu Realu. My jsme nebyli schopni přebírat si hráče a vázla nám spojka ve středu hřiště, kde se zatím nemohl nikdo z hráčů v růžovém najít. Pařížský špílmachr Gruny hladce kombinoval, vytvářel šance pro ostatní a korunoval svoji práci krásnou přihrávkou na Rafu, který chladnokrevně skóroval téměř do prázdné brány. Po tomto gólu se zvedlo nebývalé pí**vání všech hráčů Realu, což ještě umocnil Víťův gól, který Majkl kontroloval až za brankovou čáru. PSG bylo nevídaně na vlně. Real nevyužíval svůj útočný potenciál a jeho hlavní sniperské hvězdy se nemohly prosadit. Bojovnost a důslednost – to byly pojmy, které si museli vštípit hráči Realu, jinak by to byl počátek fiaska. Poločasový stav skóre na imaginární tabuli 5:3 pro tým z Paříže. Ale není radno se bavit o poločasovém skóre, když nás čekala ještě druhá půle…
V druhém poločase začali hráči Realu aktivněji, více napadali a jejich aktivita byla odměněna velmi lacinými dvěma góly, kdy na útočné polovině převzali špatnou přihrávku rozehrávajících obránců PSG a hned bylo vyrovnáno. To byla voda na mlýn týmu v růžovém. V jejich týmu se začalo více mluvit, přebírali se hráči a jejich hra měla potenciál. Skóre se otáčelo, PSG pálilo šance, které vygradovaly Veslovou ala patičkou, kdy Hugo svého kapitána okamžitě bez restepektu vyhlásil – řekl bych, oprávněně. A pomalu přichází chvíle kapitána Bendeho, který se po marodce vrátil na pažit, a bylo vidět, že pauza byla velká a míč se mu občas plete pod nohy. Ale svým nasazením a burcováním hnal svůj tým dopředu. Průběžný stav utkání hrál ve prospěch Realu, který si držel jedno až dvougólový náskok. Sedm minut do konce a PSG snižuje na jediný gól. Real rozehrává rov, nabíhání a bránění hráčů, závar a míč se dostává k Bendemu, který rychle zpracovává a s klidem trefuje dvou brankové vedení (v hospodě pak říkal, že byl rád, že vůbec trefil bránu, ale na hřišti samozřejmě kočka myš). Pět minut do konce a PSG tlačí jako Španělé Čechy na fotbalovém Euru. Ve čtvrtek to ale Real dotáhl do konce a řekl bych, že zaslouženě zvítězil.
Čtvrtek = rezervace Pod Juldou. Totální průtrž než jsme vyšli ze šaten. Chčije, chčije a chčije. Hospoda plná k prasknutí. Stojíme u výčepu a jsme lehce hořký. Ale co stává se. Postupně jsme se probojovali ke stolu a rozebírali jsme utkání, kdy debata je možná shlédnout na facebookovém kanálu čtvrtečního fotbálku. Nastal čas volit hráče utkání a já ve skrytu duše doufal, že bych mohl rozšířit svůj gang postaviček. Hlasování bylo vyrovnané, v konečném součtu se rozhodovalo mezi Grunym a mnou, díky hlasům hráčů, kteří nebyli přítomni (za ně hlasoval statistik Majkl), jsem získal druhou postavičku hráče utkání – Iron mana, která už svítí na svém místě v kanceláři.
Když píšu tyhle řádku, je sobota dopoledne, jsem na cestě dom, ale už přemýšlím, jak vyběhnu ve čtvrtek n trávník, co zlepším a co za kličky vyzkouším… Srdcem na fotbale, srdcem v našem týmu…