17.10.2019

30.10.2019 22:05

Čtvrteční fotbal 17.10.

První fotbal po dovolený. To znamená po 3 týdnech dovolený a dalších dvou týdnech kdy jsem nebyl, protože jsem absolutně nic nestíhal v práci a potřeboval jsem vše předat (sepsal jsem totální manuál, co kdo kde kdy a jak se ma dělat, kterej ty zmr** stejně nečetli, taklže totální hořkost). Tři týdny na dovolený znamenalo tři týdny vínka, sýrů a šunky, který opravdu nebyli "light". Pohyb tam sice párkrát někde byl (zdolaná nejvyšší hora Andorry), ale stejně to spíš bylo lážoplážo. Proto jsem si řekl, že od pondělí totálně hubnu, takže jsem vynechal flašku vína a šli jsme s Kristy běhat. Byl jsem hrozně marnej, ale jakože hrozně. Půl hodina šnekovýho běhu a byl jsem úúúplně v prdeli. Do toho v úterý, že dám znova výběh (když už, tak už - dá rozm) a lehký kliky. Takže ve středu mě bolely kozy jak sviň - přeci jenom jsem zvedal téměř metrák, to by tři série po dvaceti klicích bolely i ruskou mašinu z Rockyho. O důvod víc přijít ve čtvrtek dřív a pořádně se rozcvičit. Takže jsem se rozcvičil a měl jsem podle mě v lejtkách mlíko, že bych uživil mlíkarnu. 

Podle sestavy jsem si říkal, že to bude katse mauze (česky kočka myš), ale to by nebyl léty opředený čtvrteční fotbálek, kdyby bylo rozhodnuto už před zápasem. 

Juve - Víťa - Gruny, He2, Pavlis, Mates

Dort - Prouzič - Vítek, Maroš, Miki, Bende

Sestava juve velmi silná, plná útočník, což byl v celém zápase velký problém, se kterým jsme se prali. Hráli jsme totální fotbal, všichni útočí a nikdo nebrání. Max brankář. Leč jsme otevřeli skóre, počítadlo se věčně přelévalo ze strany na stranu a během první půle jsme spíše dotahovali než udávali ráz utkání. Těžce jsme nacházeli škvíry v obraně soupeře, dokonce bych možná i řekl, že jsme byli chvílemi bezzubí. Můj post byl jasný, když vydržím v hřišti - bránit (byl jsem nejlepší střelec poznámka autora), a pak střídat v bráně a popadat dech. Vítek byl extrémně nepříjemnej v napadání a jen těžko s ním šlo bojovat (nad skluzem na kotníky jsem nepřemýšlel). Soupeř hrál zodpovědně zezadu, díky totální buzeraci spoluhráčů od MIkiho. O půli se šlo do kabin za lepšího stavu pro říši.

O pouze v kabině Gruny výrazně zprcal všechny, že se nikdo nevrací a že to je pěkně na kokot. Cíl jasnej, dát góly a zvýšit efektivitu obrany. Takže v půli druhýho poločasu tečem jenom kvůli tomu, že jsme dostali dva góly z přečíslení. Nemohu říct, že jsme tahali za kratší konec, řekl bych, že jsme byli fotbalovější, ale chybělo nám štěštíčko v proměňování šancí a jen občas se nám lepilo na kopny, jako v případě Matesa, kterej dal nádhernýho góla z první po vyšachování soupeře na jeden dotek. Co si budem. Bylo to dráma až do konce, kdy se nám podařilo vyrovnat asi tak dvě minuty před koncem a díky tomu se šlo do pětiminutovýho prodlužka. Tam se projevila náturu italských, že když teče do bot, daj góla (dal jsem ho já, když jsem si na dlouhou nohu obhodil Prouziče přes manťák - odrazilo se to lépe než bych sám dovedl a pak poslal k placírou k tyči a pořadně si zařval - kdyby byli diváci, totálně by ve stoje vytleskali), a pak prešovskej beton a klasický nakopávání. Kdyby tam byl Šéba tak by řekl, že za nakopávání je penalta... Takže jsem rád, že tam nebyl. Konečně jsme uslyšeli zvuk hodinek oznamující konec a italský propukli v jásot. 

V šatnách jsme prohřáli milana, který v zimě chladí v létě hřeje, a štrádovali jsme si to do hospody, kde jsme tentokráte neměli náš stůl. Nechápu, ta blondýna asi dostanu na kasu.  Ještě cekne a má ji. Hlasování proběhlo ve dvou kolech, kdy jsem ve finále bojoval proti Márošovi, ale v konečném součtu se projevil český duch. Kuci, ještě, že ten čtvrteční fotbal je, povzdychl jsem si v duchu a na to někdo obratem objednal panáka bechera. Ráno jsem ho lehce proklínal. Ale vážně, ještě že ten čtvrteční fotbálek je. 

Džardini #2

P.S. Dresy budou ještě letos.