18.2.2016

„Čtvrtek. Dva dny po úterý. Po úterních závodech. Kurva, mohl jsem se alespoň vyklusat…“

Byl jsem mírně překvapen, že mě Bende nominoval jako kapitána. Je to už nějaký ten pátek, co jsem naposledy nosíval kapitánskou pásku. O to peprnější bylo to, že druhým kapitánem z Veslovi strany se stal legendární nastávající fotřík Víťa. Ještě ve středu odpo se pořádně nevědělo, kolik bude borců na rozdávání čtvrteční radosti. Ale to by nebyl čtvrtek, aby se nám nepodařilo poškrtit páky a nesehnat alespoň deset borců. Poctivě jsem si sepsal soupisku, poradil se s narvaným (pří rozklusu, nechápu) špílmachrem Grunym, jaká by měla být strategie tahání. Bohužel jsem narazil na jeho pracovní vytíženost a on mi pouze s pachutí hořkosti na jazyku a s nemožností nastoupit na pažit pokynul, že to nebude opravdu jednoduché. V soupisce jsem měl jasno, Teď už jenom neprohrát střižbu.

„Ooo, mírně mě táhnou zaďáky. Co lýtka? Hmm, mírně v křeči, dobře v piči, to zase budu úplně neschopnej na tom hřišti. Ještě, že mi alespoň trochu povolily ty záda, že můžu v klidu hodit bouba..“

            Přícházím na Juldu, už v tramvaji potkávám slovenský čobolíky spolu s Kubou. Dáváme řeč, i když tý jejich moc nerozumím, ale přikyvuju, že rozumím a bavím se. V šatnách už nás čekají pánové a postupně se dostáváme k deseti hráčům. Co nevidět doráží druhý kapitán, Majkl sere s otevřenými dveřmi, a my si stříháme.

„Kámen na kámen. Víťa bude dávat určo zkoušku nervů, takže dá znovu kámen. Zkusim zabalit. Nebo co když zabalí on, tak nůžky?! Ne, dám prostě papír.“

Druhý pokus, papír balí kámen. Kočka myš. Vytahuju diář, kde mám seznam. Dneska pro mě jasná první volba Maroš – hráč, proti kterému nikdo nechce hrát. Víťa mě chce asi zmást pohybem aka Zoolander a povídá Maroš taky. Zajímavá první volba. Dávám Kraldu, Majkla a Kubu Hrubýho. Oproti mým předpokladům, propočtům, statistikám a představám, mám nejsilnější tým, který jsem mohl mít. Rafa už v kabině konstatuje na Víťu, jestli se náhodou neposral v kině. Kouč prohazuje éterem na Rafu, že bude mít konečně možnost ukázat, co v něm je za sílu. Víťa se nenechává rozhodit a burcuje svůj tým PSG – Maroše Lysoně, Rafu, Vojtu Balu a Prouziče (to je ten, který v úterý neběžel, a pak se zrušil na plese). Majkl, v růžovém týmu REALU, konstatuje, že dneska se nebojí.

„Hlavně se musim pořádně rozcvičit, jinak to fakt dneska nedám. Běhám už pět minut, ale stejně jsem stáhlej jak veka. Co to je?! Kdybych alespoň neměl místo lýtek betonový sloupky a zaďáky na dranc.“

            Prvních deset minut v zápase se odehrálo ve velmi rychlém a PSG mělo převahu na balónu a REAL nepouštěli tolik do hry. Vše se otočilo vsítěním prvního gólu, jak jinak než kapitánem REALu, po mírně skrumáži ve středu hřiště. PSG po pohledné kombinaci vyrovnává na 1:1. REAL odskakuje do dvou brankového vedení a nepouští PSG k bližšímu přiblížení než na dvě branky. Zbytek prvního poločasu se odehrával pod taktovkou REALu, fotbalové akademie. Gól, který mi utkvěl v paměti, byl perfektní pas Maroše a ostrá, štiplavá pumelenice z první do brankáře Rafy, který vyrazil pouze do vlastní branky.

„Ťuk-ťuk poď sém, kam jdeš. Dobře my, ty vole, to je rozklad. Todle už nesmíme pustit. Hlavně nesmíme přestat hrát. Dobrý, začínají se hádat. Poďme přidat ještě dva a je už před šatnama rozhodnuto.“

Poločas skončil rozdílem minimálně čtyř branek a do druhého poločasu šel tým PSG o to více odhodlán. Všechno nebo nic, jasná strategie. Hlavně zodpovědně odbránit. Úkol pro mě, Kraldu a Majkla. Z počátku se úplně nedaří, ale náskok je dostatečně velký a kdykoli potřebujeme zabrat, daří se. V konci se klasiky jde o trochu více do těla. Majkl má dneska velmi slušnou formu, dáva si dva tři góly, to samé Kralda. Kuba s Marošem jsou velmi dobré útočné duo a motají po zbytek zápasu nohy PSG. Víťův tým pronásleduje smůla téměř na každém kroku, což jen dokládá Bala, jež míjí doslova před prázdnou bráno placírem s přehledem vedle. Myslím, že konečný stav byl 14:8 pro REAL.

„Olé, olé, olé. Je to tam. Zasloužené vítězství. Kurva, jo. Dneska se musíme pochválit. Dobře, dobře my.“

Elektronická tužka proběhla samozřejmě v restauraci Pod Juldou, ale od té doby, co tam je to nové menu, tak už inkoust nezasychá a tužce se nechce tolik jako za starých časů. Jo, hold křídla, Myšákův lup a zelňačku prostě jen tak z hlavy nedostaneš… Přichází vymrzlý oslavenec dne Kouč a dává si s každým panáka. Hruška prý dobrá. Postupně se rozcházíme, mysl by chtěla pokračovat, ale tělo říká, že potřebuje alespoň trochu odpočnout. Odcházím klasicky chvilku před půlnocí a přemýšlím, jak bude vypadat můj návrat na pažit za 14 dní.

HE2