19.4.2018

Čtvrtek? Kterej den to je? Pondělí, úterý, středa, čtvrek! Jooo čtvrtek!   Tak tohle je věta, kterou si nikdy nemusím říkat, protože čtvrtek je pro mě posvátný den, na který se těším už celý týden! Ano, je to kvůli partě kamarádů, se kterými se scházíme již několik let na umělém pažitu Duklácké Katovničky. Na tento svatostánek jsem se šel podívat ještě před zápasem. Byl jsem totiž na rande, vzal jí na Babu, aby věděla, kde mě každý čtvrtek najde. Tento týden byl ale trochu zvláštní, protože to chvíli vypadalo, že se ani nesejdeme! To by to ale nebyl čtvrteční fotbálek, abychom to nakonec nějak neslepili. Absencí však bylo přehršle –ať už to jsou dlouhodobě zranění Bende a Víťa, soustředící se Majkl a Miki, nemohoucí Lencoš, Hučís, Koučis apod.. K tomu Koučovi mi nedá se ještě nevyjádřit. Jako důvod uvedl zranění nártu. Když jsme se ho při roztahování plic před zápasem ptali, jak se mu to povedlo, tak z něj vypadlo, že byl v krásné venkovní posilovně v Šumpíku a že tam na třech schůdkách (víš jak, na dynamiku) byla položená láhev s pitím. Péťa celý trénink myslel na to, jak lahev kopne až na Mars (prostě ho tam z nějakýho důvodu strašně srala a nikdo v posilce nebyl). Dodělal trénink a okamžitě přišel ke schůdkům a vší silou (počítám ,že i trochu s rozběhem) vyslal brutální žíni nártem. Bohužel však těsně vedle! Ano přátelé, trefil schod místo láhve. :D Byla to však taková rána, že se bidon s pitím nakonec překlopil a něžně upadl do trávy. Nutno podotknout, že nateklý to má jako kozy Šébovky, když měla malýho Štěpu (v sobotu nám říkala, že vůbec nechtěl pít a měla je teda nateklý jako kráva a stříkalo to prej všude!:)).

Ale zpět ke kopané. Bylo nás málo jako piva, když ma Miki žízeň (náááápojééé, Sahaaraaaa). A tak jsme sháněli už od středy. Když už to vypadalo dobře, tak se postupně omluvil Hugo (bolest zad a druhý den akademičky v hokeji – prohra ve finále s Brňákama, to bych blil, ale měli gólmana z Komety, na kterém si vylámal zuby i náš shooter s osmičkou na zádech) a již zmiňovaný Kouč (kopačka na Mars). Lepíme, lepíme a nakonec to vypadá, že nás je 10! Pět členů a pět náplavek. Nenapadlo mě nic jiného, než dát proti nim! Bohužel však Hugovo Stehnič (nebo jak se ten vocas jmenuje) prostě nepřišel, protože se šel podívat na fotbal na fakultě. Nicméně nepřišel ani tygrův Kajmy, který na to zapomněl a byl na náplavce (náplava na náplavce). Děs, běs, ale aspoň 4 na 4.  Míšán to bohužel odsral, protože neměl Arsík a tak nastoupil s náplavkou.

Týmy tedy byly následující:

Arsenal: Gruny, Hedva, Pjouz a  já

PSG: Tygr, Maroš (Kalata=Kvalita),Jarda (tygrův kámík) a Dan (SKS 4EVER)

Brány jsme posunuli na vápno a šlo se na to. Kupodivu dlouho nepadl gól (třeba 6 minutJ). Arsenal krásně kombinoval a snažil se vždy dávat balón až do prázdné kasy. Myslím, že hned u první gólové akce jsem se lehce přičinil. Krásný pas vzduchem od Grüňáka, já v mohutném sprintu přilepil, šinu si to k bráně, prostrkávám na Michala a ten dává do prázdné branky. Bohužel si to ale šinul dost podobně jako já a těsně po skórování se střetla moje hlava s jeho ramenem.  Jaaaaau, ležím na zemi a vůbec se mi nechce vstát. Byl to klasickej strom (jako z videa, co dával Mišán, když se hlásil na tento match). Otřesený jsem šel dát kasu a hrálo se dál. Jak už to tak bývá, tak krása střídala nádheru. Osobně si myslím, že kdyby Jára trefil alespoň 4x z 8 pokusů do prázdné brány, že by to byl právě on,kdo by psal tento článek. Nicméně se nakonec rozstřílel a myslím, že ani sám neví, kolik dal buřtů. Trefili jsme ale snad z každého týmu všichni hned několikrát!  Půle ani nevím, kolik byla, ale myslím, že jsme cca o 3 fíky vedli. Druhý poločas pokračoval v podobném duchu. Pár ostřejších soubojů, pár Marošovo pumelic, Tomího ekvilibristika, Tygrovo zasekávačky, Prouzičovo ladnost a Hedvovo góly. Suma sumárum asi 21:16 pro ČF!!! Jinak řečeno Katze Mause, kočka myš, cat ´n´ mouse, kam jdeš pocem atp.

V hledišti bylo hned několik diváků (čti dva ). Do hospůdky nás šlo bohužel jen malinko a já byl zrovna autem, protože jsem lil skoro každý den v týdnu. Tak jsem dal jen jedničku a nějaký ty džusíky s bublinkovou vodou (zas mi jí účtovali, i když je Dejv posledně zprcal, takže lehká hořkost takhle za 230 dva džusy a pivo). Na chvíli se stavil i Démon, kterýho podle mě takovej Hedva už nemůže ani vidět. :D  Kluci zvolili mě a ani nevím, proč? Hráli jsme všichni výborně a za mě to byl kdokoliv z našeho týmu, jen ne já. Ale mám z toho velkou radost! Při svém štestí jsem si vytáhl Míru Kloseho!!! Můj první dres na Čtvrteční Fotbálek byl právě Míra s číslem 11 na zádech, které hrdě oblékám doposud. Tak jsem asi už zkompletoval sbírku všech Němců s 11 na zádech.  Tři ligy (Německo, Anglie a Itálie), tři top týmy (Borusska, Arsík a Lazio) a tři Němci (Němec, Turek a teď Polák).  Pořád mi ale chybí někdo třeba ze Španělska! A proto budu dál bojovat a chodit s vámi pokaždé, kdy mi to jen čas aspoň trochu dovolí.

Článek mám napsaný už od pondělí, ale pořád jsem přemýšlel, že bych sem přidal ještě něco vtipnýho. Říkám to Péťovi, když se mnou dneska jel se zbožím a on říká, že si pamatuje akorát, že se Prouzič víc smál, než hrál a taky to, co se nám povedlo o pauze. Tygr nastupuje na plac, Hedva žíníí a bum do podbřisku (asi i lehce do koulí) Míšanovi. Ten se svalil a ležel v křečích. My se všichni smáli a děsná prdel. Vemu balón, dám Gignaca na bránu.. Trefím tyčku, od tyčky odraz a přímo Hedvovi do prdele. :D 

Už se těším na další klání! 

P.S. Začínám randit s jednou holkou a první, co jsem jí řekl bylo, že ať se děje -co se děje, tak prostě ve Čtvrtek mám a vždycky budu mít fotbálek!

Mates 11