2.11.2017

Čtvrtek byl ve znamení urputného boje o získání dostatečného počtu hráčů. Tradiční hledač talentů Matěj Blahůt šel podpořit „žlutou ponorku“, tudíž nemohl přispět svým vytříbeným čichem na doplnění kádru. Ta díky jeho mohutnému povzbuzování porazila „sešívané“ 2:0.

Juventus: Majkl (c), Grüny, Lencoš, Šéba Jr., Víťa

Arsenal: Bedne, Kofi, Vítek, Šéba st., Gumák

Letmý pohled na sestavy mi vůbec nic neprozradil a tak jsem svá očekávání směřoval k samotnému klání. Nechám se překvapit, co zápas přinese. Kolikrát jsem ovšem málem oněměl úžasem. První půle probíhala pod jasnou taktovkou hráčů v černobílém. Jejich kombinace zatápěly obraně Arsenalu, jejíž hráči se chvílemi museli cítit jako na Matějské pouti. Rychlonohý Šéba Jr. prostupoval červenobílou obranou jako nůž máslem, Víťovo razantní pumelice vyprášily golmanům i poslední smítka prachu na rukavicích. Zbývala poslední minuta do konce poločasu a Juve pohodlně vedl 6:2. V tomto okamžiku byla taktika jednoznačná. Ubránit do půle komfortní náskok a pohodu si přenést do druhé půlhodiny. Poprvé jsem málem oněměl, když se Kufino rozběhl na půlce hřiště, obránci Juve ukázkově couvali, čímž se Kufíňovi otevřela krásná dálnice až k bráně, za kterou by se nemuseli stydět ani fachmani na deutsche autobahn. Kofi chladnokrevně podél gólmana, 3:6 z pohledu Arsíku. Rozehra Juve, ztráta balónu, který uloupil Kofi, napřáhl za vzdálenosti cca 20m, před bránou clonil nikým nehlídán Vítek, který jen roztáhl nohy a míč krásně zapadl k tyči, 4:6. To jsem málem oněměl podruhé. Pohodlný náskok a psychická pohoda na straně Juventusu se rozplynula jako pár nad hrnec. Najednou to byl Arsenal, který se dostal, ne po vzoru Kufíňa, do sedla.

Poločasové proslovy, nic se neděje, Juve vede, převáděl lepší hru, nemůže prohrát. To dokazují i slova Majkla a Grünyho, kteří se shodli v názoru, že když se tenhle zápas prohraje, budou fakt nasraní!

Co čert nechtěl, Juve absolutně nezachytil začátek druhé půle. Co začátek druhé půle, nezachytil vůbec druhý poločas. Karta se obrátila a hra byla v jasné režii Arsenalu. Nechápal jsem, nerozuměl jsem. Když jsem si po zápase trošku utřídil myšlenky, dospěl jsem k názoru, že Juventus hrál celou dobu stejně. Bez absolutního nasazení. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec, ale když se nedaří a zlomí se to! No a hráči Juve to nezlomili. Korunu druhému poločasu nasadil Vencoš, který si jakožto gólman, tedy logicky poslední hráč, dovolil po vzoru Víti kličku, která se mu ovšem nepovedla a Vítek dává přes půl hřiště vzduchem do prázdné brány. Sečteno podtrženo Arsenál vyhrál 8:7. Musím uznat, že naprosto zaslouženě. Po nepříznivém začátku z jejich strany se hráči Arsíku nezlomili, semkli se a naopak zlomili Juventus. Ukázali větší odhodlání a chuť zvítězit, za což se jim dostalo zasloužené odměny. Prostě klasický čtvrteční fotbálek.

Emoce brzy opadly a v hospodě probíhala klasická zábava. Účastníci hospodského veselení byli ale bohužel poznamenaní náročným týdnem a relativně brzy nabrali směr svých domovů.

Čtvrtky jsou ale úžasné dny v týdny a těším se na další!

Grüny #89