Tento článek začnu středou, kdy byl první Máj, lásky čas. S mojí snoubenkou Klarítkou jsme lásku oslavili sportem, paráda! :) Poslední dobou se dala docela do běhání a dost jí to baví, takže jsem občas vyzván, ať si jdu zaběhat s ní. Tentokrát tomu nebylo jinak a jelikož bylo příjemné počasí - ani horko, ani zima, výzvu jsem přijal. Svého rozhodnutí jsem záhy litoval, když mi řekla, že nás čeká 2x (200, 400, 600, 800, 600, 400, 200) + 3km rozklus a 3km výklus! Takový pecky jsem neběhal ani v dobách své největší slávy, ale řekl jsem si, že to hecnu. Pro místo tréninku jsem vybral přilehlý stadion Sokolu Vinohrady, který se pyšní černočernou škvárovou dráhou. Běhá se tam krásně, jen je v zatáčkách třeba dávat pozor na díry po loužích, aby si člověk neurval kotník. Stručně trénink probíhal tak, že každý úsek jsem byl v závěsu cca 20 – 100 metrů za svoji partnerkou (v závislosti na délce úseku), dobíhal jsem s tepovkou mezi 190 – 200 tepy za minutu a lehce jsem šlapal vodu jako Veslo v cílové rovince ve Stromovce. Po hodině a třičtvrtě a 13km kdy bylo hotovo, jsem byl moc rád, že jsem to přežil a jeli jsme domů. Doma jsem se přihlásil na fotbálek, kde jsem byl již 12. účastníkem, a šel jsem spát s očekáváním bezesné noci plné křečí a opoceného čela.
Do čtvrtka jsem se probudil celkem na pohodu. Ráno klasickej dozor na prvním patře ještě před první hodinou, udělat kafe a tadá jde se učit. Den s PZkama utekl jako nic a já vyhlížel čtvrteční večer. Nijak zvlášť jsem se netěšil, neboť při poslední účasti jsem zmrvil co jsem mohl a pivo pro celý náš tým pak bylo pěkně hořké. Doufal jsem však, že horší už to být snad ani nemůže. Krásně to shrnul Víťa, když mi povídá: „Bende, ty jsi takovej štírek. Dokážeš krásně proklouznout, sebrat míč, ale ty nohy tě občas moc neposlouchaj. To by chtělo ještě potrénovat.“
Kapitány pro večerní klání byly největší kapacity a velikáni čtvrtečního fotbálku – fantastický a vytrvalý tahoun Gruny na jedné straně, neomylný a spravedlivý sudí Hučis na straně druhé. Po vzájemné střižbě byly týmy následující:
Juventus: Gruny ©, Matěj, Pavlis, Míšan, Víťa, Bende.
Dorthmund: Hučis ©, Miki, Hedva, Prouzič, Sedlo, Lencoš.
Popravdě jsem měl dost radost, že hraju za Juve a především pak ze složení našeho týmu.
Časomíra spuštěna, diváci připraveni (jeden kus) a kolotoč se rozběhl. V prvních minutách jsem se skutečně cítil jako na kolotoči. Nohy v medu po předchozím dni, každou přihrávku jsem dal spíš soupeři na nohu než spoluhráči a když už jsem podržel balón, tak mi ho záhy sebral soupeř. V tuto chvíli mě dosti podržel kapitán Gruny, který mě nezačal jebat, ale naopak mi přidával na odvaze (díky Tomí!). To už bylo skóre 2:2 a utkání se vyvíjelo vyrovnaně (což nasvědčuje i stav skóre 2:2). Pak došlo ke spornému momentu, kdy gólman Gruny vytahoval míč z brankové čáry a podle mě to tedy regulérní gól nebyl. Po několik dohadech jsme jako tým gól uznali a stal se tedy regulérním. Němečtí čmeláci šli do vedení na 3:2. Tým La Signora však hrál trpělivě. Hlavně práci v obraně bych chtěl vypíchnout, kde jsme krásně nabírali hráče a nedávali jim moc šancí k zakončení. Dařilo se i v útoku a první poločas tak končil 6:3 pro Juventus. Popsal bych některé momenty, kdy třeba Míšan dával balon od brány přes celý hřiště vzduchem Matějovi na hlavu a ten přesně sedl jak prdel na hrnec a Prouzič tak tak vyrazil jasnou tutovku. Následnou dorážku už však nevyčapal. Němci se dlouho snažili vzdorovat Italskému nátlaku, ale chyběla jim pomyslná jiskra. Hučís výborně motal nohy i hlavy soupeřům, jakmile však ztratil míč, od obrany už nepomohl. Hedva byl úžasnej v osobních soubojích (těch pár kilo navíc je znát), ale v zakončení už to bylo horší. Sedlo krásně lítal po hřišti, jak už jsme u něj zvyklí, ale tentokrát to nebyl jeho fotbalový den. Mikič pracoval jak v obraně, tak v útoku, ale neměl k sobě žádného pomocníka.
Po výměně stran a krátkém oddychu se šlo do druhé půle. V té už byla vidět výraznější převaha Staré dámy. Hráči Dortmundského spolku míčových her Prusko (BVB 09) přidali ještě pár branek, ale tým italských hřebců si skóre pohlídal a na konci utkání slavil jasnou výhru 10:5. Vše se pak krásně zapilo u Bernarda, kde jsme již měli připravený náš stůl a odkud jsme sledovali sestřihy ze světového fotbalu. Zde se mi stala ještě jedna úsměvná věc, kdy hrál Frankfurt s Chelsea a chvíli předtím jsme se bavili o nových dresech a já říkám: „Ty černý dresy co má Chelsea jsou taky dost dobrý!“ A Gruny na to: „No Bende, to je ale Frankfurt, Chelsea má žlutý :D“
Po hlasování jsem byl vyhlášen hráčem utkání (dal jsem hattrick, jo!), čehož si moc cením, a mohl jsem si vybrat poslední dostupnou figurku sudího Pierluigiho Colliny (nejhnusnější figurka z celé sbírky čtvrtečního fotbálku).
P.S. Za poslední dva fotbálky jsem se stal takovým domestikem Toméše Grunyho, kterému pomáhám zdolávat vrcholky čtvrtečního fotbálku, ať už hrajeme spolu nebo ne. Tak už teď se těším na další čtvrteční fotbálek!
Díky a zdeer,
Bendetti #7
Problém Collina vyřešen.