23.11.2017

Kluci, řeknu vám, že se mi teda vůbec teď nechce psát článek, ale hecuju to, dokud si ještě něco pamatuji.  Je pátek dopoledne a já spal zhruba 5,5 h a padá na mě celkem solidní únavička, jinak řečeno jsem koženej jak Kraldův pásek (nebo jak Viky, prostě Kojak).

Měl jsem za sebou několik proher v řadě a zrovna na minulém fotbálku to byl docela debakl. Už od hospody jsem se tak strašně těšil, až přijde ten den (jak Michal Tučný – Až přijde ten den -https://www.youtube.com/watch?v=waNJdoiM8_c ). Uteklo to celkem jako voda. Prodloužený víkend, pohodička , váleníčko, brčínko, nádražka, pivíno za 25,50 Kč, popelníky na stolech, žvára jakbysmet a malý meruňky za 8 Kč. Co víc si přát? V pondělí na mě ale přišla lehká depka, tak jsem napsal Vencošovi a ten mě vzal na nějakou dobroserskou akci a bylo to fakt super (ale asi to bylo tím, že se tam pilo strašně vínaJ), zakončili jsme to lehkým nasráním se v Cobře a schláfinek přišel na řadu až někdy po druhé hodině ranní . Asi si dokážete představit, jak jsem vypadal v úterý v práci, přišel jsem domu a hned spal. Středa celkem poklidná, ale šel jsem s kamarádem na večeři, kde nakonec padlo několik hrušek a zlatavých moků.  Tak a už se jen jednou vyspat a bude to tady!!!

Probuzení nebylo nic extra, ale to u mě není nikdy. Hned, jak jsem vstal, tak jsem si nastavil budíka na 19h. Protože jsem si říkal, že hned po práci si lehnu, abych byl fresh na fotbálek. V práci jsem se ale dozvěděl, že budu kapitán. Začalo mi to šrotovat v hlavě a kdo by v tu chvíli dokázal usnout??  S Bálou jsme si imaginárně (imagitárně) střihli a já prohrál. První, co mi problesko hlavou bylo, že zase (už poněkolikáté v řadě) nebudu s Grüňákem. To se mi také vyplnilo. Nicméně jsem neztrácel hlavu a řekl si, že do toho půjdu srdíčkem a bral jsem Kraldu, nekonfliktního kliďase se sešívanym srdcem a hlavně neskutečně dobrou obranou a přesným dynamitem v noze. Ostrovid vzal Lencoše a já měl najednou dilema, měl jsem chuť vzít Štepu, ale zároveň jsem věděl, že by mi pak vyfoukl brášku Mikiho. Rovněž Slávistu, ale hlavně buldoka, bijce a obrovského hecíře (manťáčky, lajničky, do těla). Říká se, že risk je zisk a mně to v tuto chvíli vyšlo náramně. Dvojka byl Mikič! Vlčák z Mostu (teď už z Ústí – btw doufám, že nás tam někdy pozveš a my se pěkně nadLabem) se asi zalekl, že mám dva nejlepší obránce a sáhl po Majklovi, který už dopředu avizoval lehké zranění kotníku. Tudíž byla volba jasná, už jsme byli tři sešívky, tak jsem musel vzít malýho Šébu.  Vojta vzal Víťase a já Sedla (poloviční Slávista aka Bohemák aka Vršovice 4EVER). Věděl jsem, že máme lepší srdíčko. Už jen to pouto, že v našem srdci jeeeeee, jediněěěěě SLAAAAVIEEE! To nás náramně stmelilo. Ale nepředbíhejme, v práci kolotoč, jak už to před Vánoci bývá, ale v 15:30 jsem se urval jel domů. Volám Majklíčkovi a ten, že bychom mohli dát pár zápasů NHL a pak s Rafou nějakou večeři. Všechny zápasy jsem rupnul a pak jsem začal hecovat Majkla se sázkou.. Všechno vyhrál, tak jsem mu řekl, že by mi mohl udělat radost. Vymysleli jsme tedy plán. Kdybychom 2 minuty před koncem prohrávali 8:5, tak mi Majkl slíbil, že si dá vlastence. Samozřejmě jsem mu pořád říkal, že to je stejně blbost, protože budou prohrávat, ale byl to rozhodně zajímavej hec. Majkl ale řekl, že pak budu muset udělat něco i já.  Když jsem se ho zeptal, co by to jako mělo být, tak nevěděl. Brzy se jeho mozkové závity ale rozjely jak pečlivé promazaný motor Víťasovo Maserati a doslova vyhrkl, že když si dá vlastence, tak já musím dát někomu brutální kosu. Nejradši by byl za pověstný strom, který dávame v hokeji (nejen na konzoli samozřejmě).  Nikomu samozřejmě kosu dávat nikdy nechci, ale co jsem měl dělat? Kdybychom tekli, tak bych udělal téměř cokoliv pro úspěch týmu. Maicon určil, že kdyžtak musím sejmout Víťu, do čehož se mi vůbec nechtělo, protože by mě zas vyhlásil, jak jsem nemotornej .:D Ale plácli jsme si - jelito, kopyto, platí to! Zašli jsme na véču, loupli tam Bun Bo Nam Bo, stavili se v lékárně pro tejpku a štrádovali jsme si to na stadec. Lehkej sránec, promazat prdel infadolanem (čti wolfkillerem), zatejpovat klenbu a štulpny (čti štrupny) aby nepadaly, což třeba Gruny dělat nemusí, protože má tak obrovský lejtka, že by mu z nich nesjela ani ponožka Hagrida. Vše připraveno, jde se na plac!

Sáhnutí na trávník, modlitba, zahřívací přihrávky, střely, žíně, rakety, pumelice, banány, fíky, pár zkušebních desítek, kdyby přišlo prodlužko. Bylo zrovna pár opozdilců, takže rozcvička byla opravdu důkladná. Nakonec se lehce po osmé dostavili i poslední playeři (plejeři) a mohlo se jít na věc. Sedlo přišel suverénně jen v elastech, protože posledně dostal přece komplet dresu i s trenkami a svoje si tudíž nebral. Vypadal jako pověstný buzerant Harapes, ale na výkon to naštěstí nemělo vliv, na jeho zdravím ale asi ano, protože ho píchlo v třísle. V trenkách by byl samozřejmě víc zahřátý a nic by se mu nestalo, takže díky Majkle! :-D

Týmy:

JUVE: OSTROVID ©, GRUNY, LENCOŠ, MAJKL A VÍŤAS

PSG: MATES ©, KRALDA, MIKI, ŠTEPA, SEDLOŇ

Chvilku před výkopem jsem si vzal svůj tým stranou a v hloučku jsme si řekli pár věcí. Nejdůležitější  mi přišlo eliminovat Tomééše. Řekli jsme si, že když to dokážeme tomuto špílmachrovi znepříjemnit, pořád se mu plést pod nohy, občas popostrčit a k tomu se ještě z každého gólu radovat jako když Lukáš Krpálek 24s před koncem olympijského finále přehodil obra Gasimova chvatem ouči-gari a na ipon tak vyhrál zlatou medaili, tak nám to strašně pomůže! Myslím, že se nám to docela dařilo, i když hráče jeho kvalit nelze ubránit.. Jeho práce s tím kulatým nesmyslem, rychlost, ekvilibristika, myšlení dopředu, nezištné přihrávky opravdu nemá období. S hráčem naší ligy by se dal srovnat maximálně s Dannym v největší formě (v úvahu připadal i Rosa, ale Gruny není takový párátko, i když je fakt, že se dokáže narvat i při rozklusu). Potvrdil to tím, že vstřelil ¾ branek svého týmu a zvládl tak hattrick. Prvních pár minut jsme měli jasně navrch, zamkli jsme Juventus na jejich polovině a dávali si balon rychle od nohy, bum, prásk, tyčka, břevno.. Nevím přesně, kdo jak dával góly, ale myslím, že Kralda rozvlnil síť jako první. Gruny ale dokázal celkem rychle odpovědět a po naší chybě a jeho krásném průniku srovnal na 1:1. Otěže zápasu jsme ale pak převzali my a už jsme je nepustili. Šéba střílí z dálky na levou stranu marně se natahujícího gólmana Majkla, nechytatelně k tyči – 2:1. Prásk Mikiho Gignag (pijér andré ŽÍŇÁK) a 3:1, Šébovo solíčko a na tabuli už je 4:1. Ze strany Juve to nebyla moc povedená půle, nejlépe to asi vystihl Lencoš, který napadl svého vlastního kapitána a obral ho o míč, o který následně přišel a my šli do přečíslení. Skóre 4:1 vydrželo až do poločasu, i když Sedlo natrefil břevínko, za které by se nestyděl ani Giovinco (džovínko). Chvíli před koncem poločasu jsem zkusil hrát na Grunyho lehce osobku a snažit se mu to znepříjemnit, párkrát jsem ho šlápnul (za což se omlouvám) ale párkrát jsem mu i vypíchl balón. Dost možná to bylo i tím, že se mi po zápase přiznal, že ho v 5.minutě píchlo ve stehně.. Nemohl tedy hrát na max a já jsem jeho rychlým nohám a přešlapovačkám občas i stačil. Já si ale samozřejmě myslel, že hraje naplno a když se mi podařilo ho párkrát ubránit,tak se mi vlila nová krev do žil a zvedlo sebevědomí. O přestávce jsme si řekli jen pár slov, byli jsme lepším týmem a věděli jsme, že když nepolevíme, tak se dostaví kýžený úspěch! Na druhé straně to bylo o něčem jiném, bojovný kapitán Ostrovid hecoval svůj mančaft, co mu jen síly stačily. To by to ale nebyl čtvrteční fotbálek, aby se to alespoň lehoučce nezkomplikovalo. My ale šli s bojovností a hned tlak na bránu, chtěli jsme soupeři zarazit ten pověstný hřebíček do rakve. Kopeme roh, já z pozice gólmana nabíham na soupeřovu polovinu a malej Šéba si vybírá mě, nahrávku  poslal ale a la svůj otec, tzn. přímo na nohu Grüňáka, který si mě obhodil a zakončil do prázdné brány, 4:2. Řev, jásot, jsme na nich znělo z tábora černo-bílých. Miki nás lehce vypíčoval,ale hned jsme se hodili do klidu a řekli si, že nějaký ten gól ještě dáme. Hraju na Grunyho, utíká mi a já se v rohu pouštím poprvé v životě do opravdového skluzu, balon jsem sice zasáhl, ale dostal se pod moje mohutné tělo (div, že neprasknul), ja se svezu až ke hrazení a míč propadne Grunymu přímo na nohu. Ten to zkusil indivindi, ale famózní Kralda jeho střelu s přehledem zneškodnil. Jdeme do útoku, rychlá akce zleva, Šébova krásná střílená náhra přes dva hráče a Kralda si s touto těžkou, rychlou nahrávkou poradil s lehkostí sobě vlastní a rozvlnil síť. Chvilku na to Kralda táhne akci po pravém křídle, zleva nabíhá Miki a z první míří do šibenice!! 6:2!!! Na hráčích Juve byla již patrná lehká nervozita přetékající v nasranost. Pár hádek a fr(l)ustrace byla patrná. Šéba pak dal krásný gól, klička sem, klička tam, kam jdeš pojď sem, položit golmana, lob a čistá radost. Pak jsem ještě rozhodil Lencoše, když jsem mu celkem nesportovně (ale spíš to bylo ze srandy) podával míč a přehodil ho (již předtím mě takhle během rohu lehce nasral Gruny a Majkl, tak jsem to musel vrátit).Kralďák přidal další fíky, vzadu jsme hráli zodpovědně a tak jsme v poklidu dohráli match. Gruny si připsal hattrick, když snížil na 9:3, Štěpa pak ale dal na 10:3 a výsledek ještě těsně před koncem korigoval Vencoš přízemní ranou k tyči, 10:4.

U něj bych se chtěl ještě zastavit, po zápase a i během druhé půle si z něj všichni spoluhráči dělali srandu, že je snad zfetovanej. To bych to nebyl já, abych se taky nepřidal, ale myslím si, že prostě jen neměl svůj den a byl znechucen z toho, že prohrával. Tímto bych se ho chtěl zastat, i když detail jeho obličeje na fotce po prohraném zápase mluví za vše. Mimochodem mi dal taky pěknou ránu do holeně, z které ukáplo i pár kapek krve. Pro mě to ale byly kapky štěstí, jelikož jsem po delší době vyhrál toto velmi prestižní klání a ještě jsem měl tu čest být kapitánem.

Pod Juldou už to byla klasika. Překvapení byl jen nový jídelní lístek, kde zas tak moc změn zas není, ale v akci byl dřevorubecký chléb, který si Sedlo dal hned 2x, já zkusil nakládané sýry a Víťa tam vyslal košík chleba, dvoje brambůrky a taky jednoho dřevorubce (něco mi říká, že šel cestou ze šaten bok boku Majkla a našeho slovenského bratra Rafy). Cigárka, pívíčka, brčínka a hlavně dobrá nálada! Nevím, jak se to mohlo stát, ale vysloužil jsem si hráče zápasu, za což vám moc děkuji a beru dres Fenerbahce, který chyběl mezi dárky a musel jsem si ho takříkajíc vyklikat. Nejsem si jistý, jestli to tak mělo být. Možná měl být hráčem Víťa, který se mi ve sprše svěřil, že hrál vlastně jen on sám. Bála neběhal, Grunyho píchlo ve stehně, Majkl v píči lejtko a Vencoš zfetovanej.. Sám proti 5 a prohrát jen 4:10 mi přijde jako velký výkon. Ale bylo to demokraticky zvoleno a pro mě to je obrovská pocta. Vůbec je pro mě pocta být součástí něčeho tak úžasného a velkolepého jako je Čtvrteční Fotbálek. Na závěr už chci jen poděkovat svému týmu, který hrál opravdu špičkovou kopanou a samozřejmě vzdát hold i poraženým. Sportu zdar a fotbalu zvláště,

Mates 11