24.9.2020

Čtvrtek 24.9. 

Emoce, zápal, odhodlání, nezlomnost, fotbalová kvalita a chtíč jít za vítězstvím – tak bych charakterizoval poslední čtvrteční mač. Ale popořádku. 

Načínal jsem druhý týden po návratu z dovolený, kdy jsem se tři týdny doslova ani nehnul, užíval si sluníčka, moře a all inclusive (takže předchozích 6 týdnů posílování dvakrát za tejden šlo velmi strmě do kytek, respektive zpět na své místo k Milanovi). Proto jsem se taky víc opaloval, protože tmavá zeštihluje, že jo Miki. V práci po tak dlouhý dovolený strašný peklo, minulý týden končila Tour, takže pracovní odpoledne zabitý, dá rozm. Proto se mi trochu nakupila práce a ve čtvrtek jsem myslel, že mě jebne, protože jsem od rána měl pokec s klientem a následně totální roštovačka na Becherovce, kde mě vykoupali jak malýho kluka. Takovýdleho čouda jsem nedostal hodně dlouho. 

O to větší důvod, proč jsem upíral svoji pozornost na večer, kdy jsem doufal, že po minulém týdnu plném zklamání, opět vyběhnu na pažit a rozvlním sítě katovských branek. Mezitím mi ještě v týdnu přišli nový turfy, který jsem samozřejmě musel náležitě vyzkoušet (na cestu ze šaten, dvě kola na pažitu, zjištění, že mě dřou a nasazení starých německých střelek s třemi pruhy z továrny Adiho Dasslera - Gebrüder Dassler Schuhfabrik).

Když jsem se dny předtím koukal na tradiční eFBíčko stránky čtvrtečních fotbalistů a sledoval, jací špílmachří jsou přihlášení, srdce mi zaplesalo a říkal jsem si, že to bude stát za to. Nedej bože, když jsem viděl sestavy. A nedej bože dva, když velkej Nouvas bez absolutní bázně a hany, s nulovým respektem k soupeři, až bych řekl kajícně vyhlásil sestavu komentem „to zas bude rychta…“ No, a v zápase se to potvrdilo, ale nebudu předbíhat. 

Na Juldě jsem byl dřív, protože jsem potřeboval protáhnout turfy (na cestu ze šaten a na dvě kola samozřejmě). Pořádně jsem se rozehřál, protože jsem tušil, že dneska nebude nic zadarmo. 

Sestavy byly následující

Borruska Mari – He2, Chybič, Mates, Bendy, Kuba Hrubý

Arsenal Kralda – Mišán (jakoby se mu v posledních 7 zápasech říká štístko, nevim proč), Majkl, Velkej Nouvas, Šéba a Hlavis. Do sestavy Arsenalu ještě doplním Arsena Wengera alias Mikiho – ta podoba tam moc nebyla teda, ale v umění koučování a hecovačce s velmi živou gestikulací si se svým vzorem nezadali. 

Zápas začal výkopem Arsenalu, kdy po první oťukávačce přišly šance na obou stránech. Cílem Borussky byl vysoký pressing, který minimálně první poločas sklízel úspěch, kdy jsme dostávali soupeře do úzkých už při rozehrání. Ač je tomu tak, že kdo je silnější na balonu, tak první inkasuje, tak se potvrdilo. Arsík velmi dobře vykombinoval a dostal jsem totálně haluzácky do koncovky, kdy se štístko Mišán nemýlil. Borruska zasadila odpověď a dostala se do remízi a následně po Míšánově nabombení Majkla jsme se dostali do vedení, které nám moc dlouho nevydrželo, protože velkej Nouvas na pozici brankáře dostal na půlce namazáno a doslava dělovkou z kroku (první člověk na světě, který by překopl na dva kopy zeměkouli – první do Ameriky a pak zbytek) zarazil míč do branky, že Bende ho ani nemohl dostat z brány. Během zápasu Borusska nastřelila minimálně třikrát břevno s tyčí dohromady, Kuba hrubý pravidelně zakončoval dva metry nad nebo mimo bránu s asi si s námi hrál osud a nechtěl nám to dát zadarmo. Hrálo se svižně, balón lítal od nohou, napadalo se, jezdilo se nahoru, zodpovědně se bránilo, vyhecované souboje gradovaly, kdy mě Míšán (ihned po incidentu řekl, že to bylo nechtěný zamotání kaniček našich kopaček) poslal nekompromisně k zemi v okamžiku, kdy jsme šli do přečíslení. Klasická hádáčka, ještě dobrý (kdo hrál ví, proč to píšu). Nasazení neopadalo a do kabin se šlo s rozdílem jedné branky pro Borussku, mám pocit, že 4:3. 

Elektronická tužka, lehký pítí ze společný flašky, močení, společná porada – hlavně nepolevit, placák a šlo do druhé s ještě vyšším očekáváním totálního fotbalu - https://www.eurofotbal.cz/clanky/pred-pulstoletim-vzesel-z-huste-mlhy-totalni-fotbal-347999/

Po zhruba minutě druhého poločasu, po tlačence Arsenalu a následném protiútoku, se podařilo vsítit gól Borrusce a asi tak na piko vteřinu jsem doufal, že by to mohl být ten rozhodující okamžik zápasu, kdy se soupeř zlomí. Ale opak byl pravdou. Po dalších pěti minutách a rychlých útocích Arsenalu se během několika vteřin se stav skóre srovnal na 5:5 a psychická výhoda byla na straně Gunners. Hrálo se fakt ostře, nedarovali jsme si ani metr, nasazení Borussky, presingu mělo svoje úspěchy, ale ne pokaždé se dařilo držet všechny hráče a Arsenal hrozil z drtivých protiútoků. Emoce stříkali z uší, o sporné momenty nebyla nouze, ale pořádně začala přituhovat v okamžiku, kdy Šéba na půlce zasekl, šel kolem mě souboj tělo na tělo, rameno na rameno (což Šéba nevydržel a odpadl jak hruška ze stromu – jednoak už nemohl běžet a v padesáti už to není med). Upřímně si myslim, že každej rozhodčí by to písknul jinak. Dokonci i kouč hostujíích Miki zahlásil, že to faul nebyl. Načež se strhla hrozná hádačka, píčování, rozhazování rukou atd. Míč dostali hráči Arsenalu, kteří ho sportovně vrátili nazpět. Tohle vše jenom přililo olej do ohně na hřišti a hecovačka neustupovala. O doslova pár desítek vteřin později jsem na naší polovině dostal nahrávku a rozhodl se jít přímočaře dopředu. Bránit mi v tom měl štístko Míšán, ale evidentně taky již ztratil svojí dřívější běžeckou formu (je zbytečné mluvit o formě vítězné), a sekundoval mi zhruba půl kroku za mnou, v momentě, kdy jsem si tahal míč více na střed do přečíslení tři na dva, kdy najednou z čisté oblohy přišel blesk v podobě absolutní závory a šel jsem k zemi. Je dobré si říct, že disponuji velkou sebekontrolou a jen tak se nenechám vytočit ještě k tomu v takhle vypjatém zápase a ještě k tomu dva na čtvrtečním fotbálku. Už jak jsem padal k zemi, tak jsem věděl, že na 101 procent poruším etiku čtvrtečního klání a bez okolků strčím do Míšána. Což se taky stalo. Začali jsme na sebe řvát, co dělá ten druhej, vypětí eskalovalo, do čehož byly zataženy oba týmy a každý na hřišti věděl o co se v tuhle chvíli hraje. Posledních pět minut základní hrací doby se hrálo zodpovědně ze zadu, raději odevzdat míč dlouhým odkopem, než hrát do špeku. Zapískal se konec a šlo se do prodloužení. Zavrhli jsme ukončení v rámci zlatého gólu a řekli jsme si, že se bude dohrávat pět minut. 

Myslím, že ani jednomu týmu se nechtělo do ožehavých penalt, takže se začalo dost z ostra a nešetřilo se posledními silami. Zhruba po minutě Arsenal absolutně vyšachoval Dortík a suveréně zvýšil skóre na 7:8. V tu chvíli musela Borusska vytáhnout do útoku a na nic nečekat. Po ostrých soubojích napřáhl Mari z pravé strany soupeřovi půlky a s tečí Kuby a Chybiče se míč dostal do sítě soupeře - 8:8. Dvě minuty prešovského betonu na obou stránách, závěrečný hvizd a šlo se do penalt. 

Arsík nasadil do brány velkého Nouvase, takže už jenom po tomhle rozhodnutí zbylo v bráně asi tak 45% prostoru, kam se dal dát gól. Na Borussku jsem byl nominován já a takový adrenalin jsem v sobě už dlouho neměl. Za boha jsem nechtěl prohrát a chtěl jsem vychytat vítězství. Hráči Borrusky se na půlce chytli za ramena a byly jeden tým- jako kluci z Nagana. Arsenal polehával opodál a možná i tohle souznění bylo proti londýnským. Arsenal začínal kopat a myslím, že hned v první sérii dal Kralda tyčku a ven. Za nás skóroval Mates, v další sérii Majkl vsítil gól, kdy jsem si šáhl a v té samé sérii Nouvas vychytal Chybiče. Napětí vrcholilo, každý gól se mohutně oslavoval, každé chycení bylo odměněno ještě větším povykem. V další sérii jsem dostal housky od Šéby, ale šáhnul jsem si na balón. Bendy chladnokrevně snížil. Následně kopal Péťa Hlavička, kdy jsem se adaptoval z pozorování legendárního penaltového mága Čechýňa a od neméně slavného Jerzy Dudka, který vychytal Liverpoolu v památném rozstřelu proti AC Milán roku 2005 ligu mistrů https://www.youtube.com/watch?v=3OQToElxke4, a vychytal jsem jeho pokus. Bylo srovnáno a na poslední kop první série šel v tu chvíli gólkýpr Nouvas. V duchu jsem si říkal, že mě v tý bráně zabije, že mě budou seškrabávat z asfaltu na Hradčanský nebo dostanu takovou pecku, že budu muset po zbytek života nosit límec (mám pocit, že si to myslel každej na hrišti krom Novase). A i přes to jsem chtěl nasadit život pro tohle vítězství. Vystihl jsem směr a zamknul bránu. Najednou se výhoda překlopila na naši stranu a šel jsem si postavit míč na penaltový puntík. V duchu jsem se rozhodl že střelu vyšlu doleva, snaha tlačit dolů. Hráči Borussky stále na v objetí kolem ramen. Nemohl jsem se koukat na Nouvase, protože před tím málem prostoru, který zbýval z brány bych se zalekl a zakopl míč na měsíc. Čuměl jsem na balon, vystřelil a ono to tam spadlo. Euforie level nekonečno. Společná oslova, řvaní, svlíkání dresů, skákačka. Po finálovém rozstřelu a stavu 12:11 jsme se vyfotili, našli zakopnuté balóny, usmířili se kecama a šlo se kabin. 

Do hospody se přišlo takhle krásně chvilku před desátou a děkujeme zaměstnancům restaurace na kotlářce, že nás nechali v hospodě. Po drahné době se v hospodě ocitli všichni hráči, kteří byli na place. Otočili jsme pár piv, zábava byla skvělá, dost jsem se nasmál, kouřit se chodilo služebním vchodem a humor nepolevoval. Když došlo na hlasování, tak ani v tom nebyli hráči Arsenalu za jedno, takže i Miki dostal hlas. Byl jsem zvolen hráčem utkání (díky kluci!!!) a měl jsem šanci na postavičku (jelikož Prouzič objednal asi desetkrát z 11 jenom Neymara, tak je v podstatě zázrak si vytáhnout někoho jinýho). Po první pětikolové volbě jsem měl tři Neymary, Mbapého a Salaha. Finále dvakrát Neymar a Salah. Vytahuju Salaha, raduju se, ale do karlovarský losovačky zasahují všichni okolo a byl jsem přehlasován, že to nebylo správné uchopoení postavičky. Takže losovačka znova a překvapivě Neymar (díky Prouzič). Dal jsem losovačku s celýho balíku a překvapivě Neymar (díky Prouzič podruhé).

Ale i ten Neymar stál za tu skvělou podívanou, kterou jsme tam ten večer předvedli ať už na hřišti a následně v hospodě. 

Takže díky kluci, ještě že ten fotbal je, to je taková pohoda…

He#2