26.2.2015

Omlouvám se, ze az tak pozdě, zde je nutné se řídit známým heslem. Lepsi pozdě, než nikdy. (Nebo později?) To zase nehraje takovou roli. Pohodlně se usaďte, jdeme na to!

 

Čtvrteční tradiční fotbálek byl pro mě netradiční. Bylo to naposledy na dlouhou dobu, co jsem se zúčastnil této krásné hry na útulném plácku na umělce AKA katovna, Juliska. Byl jsem motivován onou skutečností, ze tam dlouho nebudu a chtěl zvítězit. Nepovedlo se! Nebudu ale předbíhat.

 

Parta po mém boku (REAL): kromě mě tam byli  plejeři jako Majkl (c), Víťas, Syky, Miky (dr) , Blahy

Parta proti (GER): Rafa, Tomko, Veslo (c), HeDVOJKA, Bala (dr) , Sáďa

 

Hned na začátku jsem si říkal, že proti mě stojí velmi silná parta a bude těžké zvítězit. O opaku mě utvrzovala nejen ma vůle odjet jako vítěz, ale hlavne mikič jako motivátor! 

 

Do startu jsme vlétli jako uragán a hned se ujali vedení. Bohužel němečtí vojáci v čele s he2 rozjížděli svoji mašinerii pomalu, ale o to účiněji. Zákonitě přišel vyrovnávací gól. Výborně hrající trio Raf, Tomkes a He2 nedávali naši obraně příliš možností k odpočinku a proto přicházeli další branky. Ovsem ani my se nenechali zahanbit. Pohledná kombinace střídala další, ale s přemírou snahy se začaly objevovat i tvrdší zákroky. Hra byla v duchu fair play, rozhodně se však nehrálo v rukavičkách. Jak mi někdo později řekl, já se trošičku vyhýbal těmto soubojům a šlo to i vidět. Zde bych se chtěl omluvit, ale ti, kdož mě znají vědí, že jen tak neuhýbám. Měl jsem ale ne výmluvu, nýbž prostě důvod. První poločas zkončil remízou, ovšem dala cítit převaha bílých. 

 

Po poločasové pauze jsme se opět s vervou pustili do bláznivého soutěžení o to, kdo dá více branek a zvítězí. Zde bych chtěl z mého týmu vyzdvihnout hlavně Majkla a neopomenu ani Mikiče. Jestliže jsem chválil tyto dva muže, nesmím opomenout protihráče-soupeře-kamarády. Celý německý tým, zejména kápo Veslo, Rafa, brilantní Tomes a později zvolený nejlepší hráč celého mače he2. Branky padaly na obou stranách, ale němečtí hráči (někdy připomínající německou armádu (do roku 1942) šlapali jako stroje)! Nepomohlo ani nasazení hráčů v růžových dresech, někdy az za hranicí možností. Tentokrát byli bílí opravdu lepsi a po zásluze zvítězili. Nezbylo nic jiného než popřát slávu vítězům, čest poraženým a šlo se do šatně.

 

Na rozloučenou jsem si dovolil zakoupit jednu láhev Havany při jejímž pití pronesl Sáďa pro mě legendární větu, cituji ,,Dnes se ale pobliju"... Jak řekl, stalo se. Po vypití tohoto blahodárného a zábran odbourávajícího moku jsme se odebrali pod Julisku, kde byl odměněn he2 kuličkou pro nejlepšího střelce. Na trofej v podobě zpívajícího mončičáka byli nominováni (po zásluze) dva plejeři. Tomes a he2. Rozhodnout mělo exnutí piva. Po Tomesové devastující prohře asi o 3/4 piva si he2 odnesl druhou trofej onoho večera, tuším poprvé, co si nekdo odnesl obě ceny.  Po skvělé večeři (tatarák) a nějakých povrch (5) a pochacané tabulky s nabídkou restaurace pod Juliskou, jsme se odebrali do sixtins, kde to již umiňovaný Sáďa nezvládnul, poblil se a vyválel v moči. Pochcám byl i Syky a to od (c) Vojtu Veseláče. Zmiňovaný incident jsem neviděl, píšu to jen z doslechu. Po asi dvou hodinách karaoke a tanečcích s obsluhou se vyrazilo v notně pozdních hodinách domů. Ani mi nevadilo, že jsem prohrál, protože jsem asi měl prohrát, abych tady v Číně vítězil.

 

Na úplný závěr bych vám chtěl chlapci popřát spoustu krásných gólů, oku lahodících akcí a nervy drásajících zápletek. Uvědomuji si, jak moc mi to chybí, jak moc mi chybíte vy a ikdyž to zcela jistě víte, chtěl bych vám připomenout, že přátelství je to nejcennější, co máme a važme si toho! 

 

S láskou a pozdravy váš KOUČ 31! Chybíte mi, mám vás rád!

 

Shanghai, 6.3.2015