28.4.2016

Čtvrtek, žádný jiný den v týdnu se nevryje do paměti hráčů z gladiatorské klece nesoucí jméno Katovna tak, jako právě tento den. Ano, na tento den všichni hráči od skončení posledního utkání netrpělivě čekají. Odpočítávají dny, hodiny minuty do dalšího výkopu. Začátkem týdne všichni nakouknou do svých plány přehršujících kalendářů s jedinou prosbou, ať „mám ve čtvrtek večer volno a můžu si jít užít tento blahodárný večer zakončený lahodným zlatavým mokem, který i přes prohrané utkání dokáže pozvednout nejen náladu“. Myslím, že kameny padající ze srdce po zjištění, že právě ve čtvrtek „MŮŽU“, jsou slyšet v okolí několika desítek kilometrů. Po této úlevě a první vlaštovce, která vyšle na facebook  svojí účast „JDU“, se začíná plnit soupiska pro čtvrteční klání. Ta se zpravidla krystalizuje do středeční půlnoci, poté dochází jen k dohlášení opozdilců, kteří jsou jinak stabilními členy čtvrteční skupiny + pro bezproblémový průběh zápasu musí být občas doplněny řady bojovníků nějakými střídavými starty (Messi, Ronaldo, Šebrle, znáte to). Po uzavření soupisky mohou kapitáni spekulovat o sestavě, taktice a uvést v praxi i nějaký ten lobbing, aby ten památný večer dosáhl svého a nedomyslitelně se zapsal do kroniky Čtvrtečního fotbálku!

I přes takřka bezchybně vymyšlenou taktiku a promyšlený výběr hráčů odchází kapitáni od výběru ne vždy plně uspokojeni. Druhý kapitán může snadno zhatit všechny plány na ideální pětici, občas šestici, kdy zvolí rozdílného hráče, než jakého by sám druhý kapitán očekával. V tom se ale skrývá krása každočtvrtečního výběru mužstev, kdy předem není nic známého a rozhodnutého. V tento den došlo k trošku urychlenějšímu výběru hráčů, než na který jsme zvyklí. Veslo, tradiční kapitán, navštívil Majkla, kapitán zvolnený dalším tradičním kapitánem Bendem (měl zlomenou ruku a všichni už netrpělivě vyhlížíme jeho návrat na trávníky) u něho doma, proběhla střižba (kámen tupí nůžky, papír balí kámen, nůžky stříhají papír) a vítězem se díky jedné ze zmíněných taktik stává Majkl. Má tedy právo první volby, Veslo volí barvu dresů, jak jinak než stále novotou vonící Arsenal.

Sestavy obou mužstev jsou následují:

PSG: Majkl (c), He2, Grüny, Tomko, Rafa

Arsenal: Veslo (c), Hučís, Miki, Egon (střídavý start), Víťa

Před zápasem proběhla i jedna sázka, jejíž autorem je Prouzič, který až z daleké Kanady vsadil na hráče PSG. Nicméně konečná výše vsazené částky a případná výše následné výhry zůstala všem účastníkům klání před zápasem utajena, aby nedošlo k nečestnému chování a ovlivňování zápasu. Tento akt by ostatně znamenal doživotní vyloučení z této skvělé čtvrteční party, jelikož takové chování je absolutně nepřístupné a nebylo by tolerováno. Všichni členové mi jistě dají za pravdu.

Klasické čtvrteční utkání začalo klasickým vysokým nasazením obou mužstev, neboť ani jeden z týmů nechtěl v tento večer tahat za kratší konec. A byli to právě hráči v červenobílém, kteří se ujali vedení 1:0. Po Veslově průniku pro pravé straně přesně seřízenými mířidly trefil skulinku mezi Grünyho nohami (ještě aby ne, když má lýtka jako párátka). Tímto gólem jakoby se nechali hráči Arsenálu ukolíbat a bylo to PSG, které od tohoto okamžiku převzalo taktovku utkání, a určili směr vývoje celého zápasu. Rychle se dostali do vedení 4:1, neboť jejich souhra a bojovnost místy připomínala holandskou mašinu v dobách své největší slávy řízenou nedávno zesnulým Johanem Cruijffem (R.I.P. Džouhen). Poločasové skóre se zastavilo na hodnotě 5:2 pro hráče PSG.

Během pauzy došlo k rychlému občerstvení a prohodilo se pár poznatků ke hře. Hráči PSG si kladli na srdce, aby nepodcenili začátek druhé půle, protože jak už to na čtvrtečním fotbálku bývá, skóre 5:2 po poločase rozhodně nic neznamená a může se lehce otočit. O tom se přesvědčil nejen hráč čtvrtečního fotbálku. V táboře Arsenalu pravděpodobně padala ta stejná slova o pomíjivosti čtvrtečního poločasového skóre a do druhé půle nastoupili s obrovským odhodláním. Klid na kopačky hráčů PSG ovšem přinesl Majkl, který zkraje druhé půle navýšil vedení na 6:2. V té době začaly postupně některým hráčům Arsenalu (Hučíš, Víťa:))pomalu téct nervy, což se především snažil uklidnit Miki, který se svým ustavičným povzbuzováním a hecováním snažil o vztyčení hlad svých spoluhráčů. V té době působili hráči PSG velice kompaktním dojmem, což dokládalo u neustálé se plácání po rukou a dirigování obrany. Tato slova se rozhodně nedala říci o hráčích v červenobílém, což si troufám říci, byl určitě jeden z klíčových faktorů jejich neúspěchu. Poté došlo ke snížení na 6:3, vzápětí opětovné odskočení na čtyř gólový rozdíl. Konečný hvizd zastavil výsledek na stavu 10:4 pro hráče PSG, přičemž v závěru zápasu obrana Arsenalu skýtala nejednu trhlinu a hráči v modrém často chodili do přečíslení, které se jim ovšem ne vždy podařily efektivně zužitkovat.

Po zápase klasická tlačenice ve sprše a přesun Pod Juldu, kde se odehrávalo klasické čtvrteční veselení – ženy, víno, zpěv. Hráčem zápasu byl zvolen Rafa, který se rovněž zasloužil o nejvíce branek svého týmu a po právu si odnesl i výherní fotbalovou kartičku pro střelce zápasu.

Fotbalu zdeeeer a Grünymu zvlášť.