28.9.2017

Není nic lepšího, než se proběhnout na pažitu Katovny ve čtvrtek … v ten sváteční den.

Toto není zpověď Zlatana Ibrahimoviče, ani úryvek z jeho nové knihy Já Zlatan. Tento příběh píše sám život. Jak již bylo mnohokrát zmíněno, čtvrteční klání jsou pro nás taková každotýdenní setkání, kdy si ťukneme do balonku a uděláme si žízeň. Nenechme se ale mýlit. Již mnoho z nás skončilo vlivem tohoto brutálního nároku na naše tělo pod kudlou chirurga, či bylo vyřazeno na několik týdnů s berlemi nebo ortézami. Bende zlomená kůstka v zápěstí, Veslo křížák, Prozič třísla, Majkl Achilovka a kontíky, Gruny kotníček, Rafa menisky a vaz…. A stejně jako Zlatan, který si v závěru minulé sezony v dresu rudých ďáblů přivodil zranění v oblasti kolenního kloubu, které bylo nutné operovat, i my se vracíme na pažit po rekonvalescenci, rehabilitování, nabírání svalovky v posilovně!!! Jsme prostě borci a můžeme se měřit s nejlepšími fotbalisty na světě.

V dubnu roku 2017 jsem utrpěl nepříjemné zranění, kdy jsem jako obránce na ne příliš častém výletě na útočné polovině dobíhal míč u hrazení a v patách mi byl Mates, možná trošku nemotorně, ale čistě se o mě opřel, já normálně došlápl a ucítil jsem bolest ve svém levém hlezně (kotníku). Bylo asi 5 minut do konce zápasu, míč šel do zámezí po mém doteku, hrálo se dál, já si doběhl do brány a cestou do šaten už jsem poměrně dost kulhal. Nutno dodat, že již přes rok mě po zápasech kotníček trápil, ale nejsme z cukru… když se hecneš, tak dokážeš cokoliv. Ale ráno už jsem se na nohu nepostavil a šel jsem si hned mezi prací na oddělení na RTG. Již od první vteřiny, jak jsem uviděl snímek, určil jsem si diagnózu a jen jsem si pomyslel…. A je to v k*ndě. (Je to výrazivo, které používá i náš prezident, takže ho zde snad bez urážky smím použít). A už to jelo, berle, odlehčování bez vyjímky :-D 4 týdny out a pak je hodit do rohu, moc to nepomohlo. Ale pravidelně jsem chodil 2x týdně na magnetoterapii, dělal jsem maximum, ale operace byla nevyhnutelná. Asi 24.6.2017 jsem se podrobil operaci hlezna, 3 týdny jsem ležel doma na zádech bez hnutí, další 3 týdny jsem chodil doma o berlích a pak je opět odložil. Pocit to byl k nezaplacení, po nějakých 3 měsících trápení jsem mohl opět chodit. A již v tento moment jsem věděl, že se vrátím!!! Znalý problematiky jsem věděl, že nástup na hřiště již tento rok nestihnu, pustil jsem se od prvních pooperačních dnů do intenzivní rehabilitace a rozcvičil zatuhlý, oteklý a oslabený kotníček do super formy. Dále jsem začal postupně s chůzí, chodil jsem 4x týdně okolo domu 25 minut na vycházky, pak do přírody, aby si kotník zvykl na nerovnosti, další měsíc jsem chodil na rotoped, osvalit svojí levou dolní končetinu do normy 3x týdně. Nadešel čas, abych se poprvé proběhl. Nazul jsem ve čtvrtek odpoledne po práci boty na Dukle a dal jsem si na dráze 2 kola…. 2 kola neuvěřitelné radosti, 800m při kterých jsem si připadal, že letím, že běžím na olympiádě a vbíhám do poslední stovky na prvním místě. Zašel jsem pak ještě na rotoped a odtrénoval děti na tréninku. Pak již čekačka v šatně na kluky, abych je potěšil mojí přítomností na tribuně a přišlo to. Sedíme v šatně, kluci si se mnou podají ruku, převlékají se. Já tak sedím vedle Grunyho na lavičce a sleduji, jak své svalnaté tělo souká to dresu PSG, jak mu štulpny obepínají jeho lýtka, za které by se nestyděl ani Roberto Carlos v době největší slávy. Kluci se smějí, ale pak měli na jazyku mírnou hořkost. Bylo jich 5. Dost neobvyklé číslo na čtvrtek. A už mi začal hlodat ten fotbalový červíček, co kdybych jim šel chytat?!? Ale neměl jsem věci, tak jsem se šel podívat do vedlejší šatny, zda tam nenajdu nějaké pohozené kopačky, zbytek už bych snad vyžebral od kluků…. A světe div se, kopačky jsem našel, hrdě je beru do ruky a vracím se za klukama do šatny. ,, Tak já vám půjdu do brány, ať si můžete kopnout, ale nebudu chytat střely na levou nohu.´´ … ,,Ouuuh jeees´´, zvolá Majkl. Půjčím si od něj věci, jako odměnu dostávám od kluků kapitánskou pásku a jdeme s Grunym střihat (bolelo ho tříslo, tak byl brán taky za chromajzlu). Vybrali jsme týmy a šli jsme na plac.

Hned první kontakt Novase (bráchy) skončil u bran dveří lidí na adrese Pod Paťankou 15, takže míč v prdeli a musel Novas do šatny pro nový. My jsme mezitím pod vedením Michala Nováka dali super kvalitní rozcvičku bez balonku, zahřáli jsme se na provozní či až blicí teplotu a Novas se v tu ránu vrátil. Týmy: REAL: Mikič ©, Novas, Kralda

PSG: Gruny ©, Majkl, Bende

Hrálo se v tempu, po 15 vteřinách se dostal do úniku Majkl, vystřelil na mě… okamžitě na levou nohu a já to musel pustit, 1:0 pro PSG. (z prvních 15 střel mi šlo na levou nohu 14 – supr kluci, kamarádi) Jinak jsme jim ale nedali šanci a zápas 3na3 2x 10 minut jsme vyhráli tuším 5:3. Prohodili jsme týmy. Mikic, Kralda, Majkl, proti Gruny, Novas, Bende …. Zase výhra pro můj tým, ale velice vyhecovaná, opět 2x10 minut a my jsme ještě minutu před koncem prohrávali a dali jsem 2 góly, famózní pocit. V hledišti Rafa, moje naprostá euforie. Trošku jsem samozřejmě zaběhal, kotník držel, to se člověk prostě neudrží na pažitu Katovny.

Sprcha, rychle pod Juldu, kde už čekal Mates, losování hráče zápasu a moje výhra. Dobře, nebyl jsem nejlepší na place, ale srdíčko pro hru jménem fotbal a to fotbal čtvrtečního fotbálku jsem ten večer prokázal. Vybral jsem si hodinky Avangers, které přivezl Majkl z Kanady. Budu je hrdě nosit, jako kdyby to byly hodinky s vodotriskem Brejtling…. Děkuji!!!

P.S. Bende má novou přezdívku Mbapé….. ve čtvrtek opět v hledišti, zdravím vás čtenáři, Mikič *14