29.3.2018

Je středa večer, klepe na mě Tygr, jestli nejdu dát žváro. Stojím před naším domem (čti Šébovo), venčíme malýho tygra a mohutně bafeme modrý dromedáry. A o čem myslíte, že se tak můžeme bavit? Ano! Je to čtvrteční match. Je nás devět a Míšan říká, že by mohl jít Kajmy (viděl jsem ho jednou v životě, takže jsem netušil, co je za playera). Zavolá mu, Kajmy potvrzuje a Míšan začne básnit o tom, jak je úžasnej. Že hraje za Třemošnou, kde hrajou ztroskotanci z Viktorky a že bude fakt dobrej! To jsme ale ještě ani jeden nevěděli, co nás zítra čeká!

Ve čtvrtek ráno se proberu, klasicky asi 4x zaklapnu budík a pak nasraně vstávám do práce. Sedím si pěkně u pičítače, hákuju jak barevnej a najednou zabliká mobil a upozornění, že jsem byl označen v příspěvku na facebůčku. Ihned otevírám a zjišťuji, že jsem se stal kapitánem a proti mně můj soused Tygr. V první chvíli nadšení, ale jak jsem viděl, že je proti mně zrovna Tiger (čti německy Týga), tak jsem trochu znervózněl a začal mít strach. Netušil jsem totiž, co ten Kajman a lehce jsem se bál, aby to nebyl ten pomyslný jazýček na vahách, který by mohl rozhodnout zápas. Věděl jsem tedy, že bude extrémně důležitá střižba. S Míšanem si střiháme téměř každý den, známe svoje taktiky, umíme odhadnout momenty překvapení a tak jsem hned věděl, že to nebude žádná sranda. Dohodli jsme se, že to šmiknem přes Grüňáka. S velikou nervozitou mu hned píšu, že sice riskuji, ale že dám nůžky. Gruny mi napíše jen ok a až mu přišla zpráva od Tygra, tak mi jen napsal znova. No a takhle se to opakovalo celkem 6x!!! Pořád jsme dávali to samé.. Pak už se Toméš regulérně nasral a píše, že nás mrdá, že si z něj stejně děláme prdel (což nás sice asi po 5. Střižbě napadlo, ale fakt jsme si jí nedělali). Nervozitou kousajíce si nehty jsem najednou napsal kámen a Grýnyho odpověď byla vyhríls, ale já hned pochopil, že to je vyhráls a radostně jsem si zařval asi tak,  jako když dal Škoďák v 94. minutě pecku Spartě. J Všichni na mě v práci čuměli a já se jen radostí smál a řekl, že jsem vyhrál střižbu.

První volba pro mě byla naprosto jasná! Neunavný špílmachr, dříč, co rozdává balóny na zlatém podnose před prázdnou branku, zároveň ale i vynikající pes obranář, který nevypustí jediný souboj! Ano přátelé, Tomáš Grüner byl se mnou! Hned jsem čekal, že si Míšan veme Kajmana po tom, co vše mi o něm vyprávěl. Vzal si ale Šébu a já trochu znejistěl. Píšu Míšanovi, jestli je teda fakt tak dobrej a z něj vypadlo, že ho vlastně nikdy neviděl hrát! :D Tak jsem volil jistotu a byl to shooter, který hrál ze Čtvrtečního Fotbálku asi nejvyšší úroveň a dokonce v ní exceloval a dával toliko buřtů, jako dávám já potom, co bafu kouzelného dráčka (čti marihuanu). Lanča byl tedy se mnou a všechno se to začalo krásně rýsovat. Míšan mě ale hodně překvapil a vzal buldoka Mikiče a já najednou zas nevěděl, co dál? Zariskovat nebo vzít na jistotu hráče od nás, který zná na katovně každičký metr a kout hřiště? Zkusil jsem obrovsky zariskovat a vzal Kajmyho, což se v zápětí ukázalo jako dobrá volba! Míšan pana Pjouzu, já Čepičku a Juventusu zbyl Sedloň!

Týmy jsme vybrali prozíravě! Krásně jsme totiž okopírovali včerejší čtvrtfinále ligy mistrů mezi Juventusem a Realem Madrid. Dokonce i výsledek byl celkem podobný. O tom až ale za chviličku.

Juventus – Missasimo ©, Sebrlini, Miccicio, Di Prouzo a Sedlini

Real – Blahy Jr ©, Gruny, Lanča, Kajmy a Čepec

Rozdal jsem týmu pokyny a šlo se na věc. Čas bral jenom Šéba, takže se dalo očekávat, že když bude prohrávat, že se bude hrát něco málo nad rámec hrací doby, ale opak byl nakonec možná pravdou! Do zápasu jsem vletěl jako širon, moje přemotivovanost byla cítit všude ve vzduchu. Tři totální sprinty, tam - zpátky, tam - zpátky, tam – zpátky a už jsem musel do kasy. Vůbec jsem prvních deset minut nemohl popadnout dech, ale snažil jsem se bojovat! Asi v páté minutě padl první gól a vstřelil ho Šéba Lančovi. Se Šébou jsem se ještě celý den trochu hecoval a on si z nás dělal srandu. Psal takové fórky jako, že se mnou v týmu je Tomáš „Nekopa“ Grüner a Matěj „Ukopse“ Blahůt a najednou nám dá góla na 1:0. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to nebude žádná prdel, ale nakonec to prdel celkem byla! :D Začlo se to ve mně  vařit a věděl jsem, že musíme zapnout na vyšší level a to jsme taky udělali. Málokdo (dovolím si tvrdit, že snad nikdo na hřišti) nečekal, že to bylo ze strany Juventusu, po zbytek zápasu, vše (i když jeden banán vlastně ještě přidal Prouzič,ale to byla krásná placírka do vlastní sítě). Netrvalo dlouho a nový hráč na place Kajmy se prohnal kolem bránících hráču jako šinkanzen kolem zastávky na znamení, prásknul do toho a utaženou střelou překonal gólmana! 1:1! Začli jsme si věřit a když pak Prouzič dal Tygrovi malou domů, on jí v klídku chytil do ruky, rozehrál a Juventus šel do brejku. I když jsme s Grůnym vehementně křičeli ať přestanou hrát, že to byla malá domů, tak oni měli prostě v píči a dohráli si v klídku akci. Přiznám se, že mě tenhle moment zápasu lehce nasral, ale zároveň i hodně nabudil. Vypíchnu míč Šébovi a peláším si to po pravém křídle. Zleva mi nabíhá Čepec a před námi už jen Miki v bráně. Naznačím přihrávku, Miki přiběhne k Čepičkovi a já skóruji do odkryté branky a dostávám náš tým do vedení. Mašina se rozjela, krása střídala nádheru! Gruny krásně uvolnil Lanču, tak si poradil v souboji jeden na jednoho a téměř od rohového praporku dal neskutečný střílený centr a pro mě už nebyl problém to doklepnout do prázdné branky. Do poločasu jsme přidali ještě pár fíků a do kabin jsme odcházeli za stavu 6:1. O přestávce jsme si řekli, že hlavně nesmíme polevit a dostat nějaký rychlý gól. Ve Čtvrteční Fotbálku totiž poločasové vedení o 5 kousků totiž vetšinou vůbec nic neznamená. Hráli jsme ale zodpovědně, hra dozadu byla až neskutečná. Všichni hráči makali jako jeden celek a Gruny byl hlavním dirigentem. Ale Kajmy nás taky mile překvapil, hodně mluvil a organizoval tak obranu, dokázal podržet balón, dobře vystřelit, ale i překvapivě nahrát. O Lančovi netřeba mluvit, bojovník se srdcem na pravém místě! Výborně ale zahrál i Čepec. Xkrát šel do souboje jeden na jednoho a jen silou a možná i trochu štěstím se k němu ten kulatý nesmysl vždy odrazil. Všichni z týmu jsme přidali několik banánů a radost z nás doslova tryskala. Juventus vůbec netušil, co mají hrát. Přes náš obranný val se nemohli propracovat a vzadu se propadali jak lidi při osmistupňovém zemětřesení Richterovy škály. Nevím, kdo dal kolik gólů. Pamatuji si jen, že Šéba 1, Prouzič taky 1 (do vlastní) a mně se podařilo rozvlnit síť hned 8x!!! Nikdy by se mi to však nepovedlo bez mého týmu, který předváděl až intergalaktické věci. Hodně jsem jich dal jen doklepnutím do prázdné branky po úžasných akcích mých famózně hrajících spoluhráčů. Nutno podotknout, že mi tam spadlo téměř vše (akorát Tygr nám chytil asi 5 velkých šancí).  Minutu před koncem dostanu balón, ťuknu ho Lančovi, ten mi neskutečně narazí krásně do nohy, střela z první levačkou a vymetená pavučina brány.  Na hráčích Juventusu byla patrná frustrace (flustrace), gesta zmaru, hlavy v dlaních a tak Šéba „písknul“ konec. Zrodila se největší výhra v historii Čtvrtečního Fotbálku a já byl u toho! 18:1 a tým Juventusu nevstřelil gól snad 55 minut, což se podle mě nikdy nestalo.  Grunyho skóre z posledních tří zápasu (55:12) jen dokazuje, jaký to je borec!

Rychlé hledání míče, zhasnout hřiště, šatna, sprcha a šlo se pod Juldu! Dával jsem si Prazdroj,ale stejně pro mě byl strašně sladký (jako cecek nějáky slaďoučký kundičky). Ale takhle určitě chutnalo všem z našeho týmu! V pátek byl svátek, tak jsme nemuseli do práce a měli celkem slinu. Rozebrali jsme zápas, odhlasovali a já měl to štestí, že jsem získal 5 hlasů a předčil tak těsně Grůňáka. Z výběru 15 hráčů jsem si vybral Míru Kloseho, Davida Trezegueta a Juana Sebastiana Verona! Bral bych každého z nich všemi deseti,ale co čert nechtěl! Míšan (asi nasraný prohrou) mi výtáhl pizizubku Suareze a do užšího finále šel on a Míra. Z těchto dvou jsem (pro radost všech přihlížejících) vytáhl právě kousala Suareze a šlo se na náhlou smrt, kde jsem si vytáhl Ožila s číslem 11 na zádech, které nosím i já. Takže jsem měl stejně radost jako dítě, které dostane zmrzlinu. Ale to bych měl snad i kdybych si vytáhl Arsene Wengera. Když jsme se po půlnoci vyhrabali z hospody, tak nás venku stálo asi pět. Já, Gruny, Míšan, Prouzič a Miki. Někdo pak říká, že je zajímavý, že je tu více hráčů z prohraného týmu a Tygr na to říká: „To víš, jak to dokázal prostě ztmelit!“ a Gruny mu na to odpověděl: „Jojo 18:1 je dobrej tmel!“  To nás všechny krásně rozesmálo a k radosti jsme si tedy zapálili mentolovýho (čti zdravýho) velblouda a štrádovali si to na benzínku. Tam už jsem byl jen já, Gruny a Tygr. 3x smažák, 3x brankář, 3x smajlík (lineckej) a pak ještě topinka (gothaj s kečupem a zapečená sýrem). Pobavili jsme se teda hezky. Pak jsme si objednali Uber a pro Tomáše jel řidič Tomáš a pro Matěje zas řidič Mates, tak jsme se znovu zasmáli a dali ještě vajgla na rozloučenou. Je mi ctí být tohohle všeho součástí a mít takové kamarády, jako jste vy! Moc vám za to děkuji a zítra se těším na další klání!

P.S. V pátek ráno mi sem přiletěla Číňanka (zmrdat se mi ji teda nepodařilo), ale celkem jsme ji s Grunym vožrali. J Po nějakým pátym pivku říká Tomí: Se zase vožeru dneska, já odpovím: to je loženka a Gruny : Loženka jak včera na fotbale?? J Docela jsme tím žili tedy i v pátek. Když už jsem byl namrdanej jak žolík,tak mí číšník u Medvídků za něco děkoval a já mu jen odpověděl: jasný, včera jsem dal 8 fíkůů! :D

P.S.2. V sobotu jsme to s Tygrem zopakovali a skončili v Sauně, kde jsem dal jednoho z nejrychlejších gólů v historii…

Mates 11