30.10.2016

Rozhodně nejsem vynikajícím fotbalistou, dost často mám balón na dlouhou nohu, nebo ho nohou netrefím vůbec, a hráčem utkání jsem byl za ta dlouhá léta asi tak jednou. Za to mohu říct, že jako kapitán jsem nastoupil asi k nejvíce zápasům ze všech (+- jako ostřílený kapitán Veslo).  Proto moc dobře vím, jakou zodpovědnost hráč tímto dostává. Vždy musí poskládat co nejlepší možný tým z nominovaných hráčů, ale ještě předtím v psychickém náporu vyhrát střižbu s druhým kapitánem a získat tak lepší výchozí pozici. Když toto všechno vyjde, tak je možné postavit vítězný tým, který ovládne každý metr Katovny a urve si vítězství pro sebe. Ať už o gól z penalty, nebo o rozdíl třídy deseti góly… A z toho vítězného mužstva většinou vzejde hráč zápasu. Ten, jehož dřina byla nejvíce ku prospěchu týmu, alespoň trochu vystupoval nad ostatní a ten, bez něhož by ten tým zrovna nejspíše nevyhrál. Být hráčem zápasu není o nic menší zodpovědnost, než být kapitánem týmu. Po zvolení má šanci vybrat si jednu z krásných cen. Z cen, které bývají dovezeny z velké dálky a po které by chtěl sáhnout každý z hráčů čtvrtečního fotbálku. Ale ne každý na tuto cenu dosáhne. Kolikrát, bohužel, cenu ani nezíská ten, co ji z oné dálky přivezl… Zodpovědností hráče utkání je pak sepsat článek a odvděčit se tak všem svým spoluhráčům, ale i protihráčům za to, že mu umožnili dojít si až pro svoji trofej. Tento článek může mít mnoho podob, od literárního díla přes báseň až po reportáž a je jen na hráči utkání, jak se k tomu postaví. Poslední dobou se k tomu však stavíme tak, že nenapíšeme vůbec nic a to je proč sepisuju tyto řádky. Není to jen o tom napsat několik plků o tom, kdo vyžínil a kdo se pohádal. Píšeme tím i svoji historii. Když si třeba vzpomenu, jak Gruny psal, že jede vlakem z Plzně do Prahy a celou cestu si čte staré články z fotbálku a celou cestu se směje, tak to bylo přesně to, proč to děláme – kvůli nám a naší partě. Pojďme na to nesrat a dělat to zodpovědně.

Bende #7