4.12.2014

05.12.2014 12:22

Tak pánové dneska to napíšu tak trochu asi nejspíš pravděpodobně z mého pohledu.

Krásný fotbalový večer pro mě začal tím, že jsem s Egym a s Veslem zašel na bluegrassový koncert americké zpěvačky Sierra Hull. Byl to super zážitek, ale to jsem ještě nevěděl, jaký koncert nás čeká posléze na Katovně. Když jsme se s Veslem bavili, že bychom mohli hrát opět spolu, tak jsem byl nadšenej, ale už v tu chvíli jsem se obával druhého kapitána, kterým pro tento zápas byl zvolen He2. Sešli jsme se v krásném počtu 12 plejerů a když došlo na vybírání hráčů do svých týmů, začal jsem být trochu nervózní. Jako první vybíral Ontwo a do svého týmu Německa si vybral Mikuláše, Buka, Kotouče, Maroše 1 a Vítečníka. Pádlo si do svého týmu vybral Tomečka, Rafaela, Maroše 2, Blahovičníka a mě (Luňavej). Při následném focení si již klasický rozhodčí Majklnajt všiml, že v tvářích našeho týmu jsou obavy ze soupeře. A měl pravdu, moc šancí jsem nám nedával.

Do zápasu jsme ale vstoupili dobře a po první půli, která ještě byla odehrána celkem bez nervů z obou stran, jsme šli do pomyslných šaten za stavu 4:1 pro naše mužstvo RM růžováci. I když v závěru Němčouři tlačili jako sviňa a svůj tlak si přenesli do začátku druhé půle, tak se nám podařilo dát pátý gól z protiútoku. Pak ale hráči ve svém tlaku pokračovali a my tam stáli chvílema jak solný sloupy. A to se projevilo na stavu hned za chvíli, kdy na ukazateli skóre svítila pětka a trojka. Nejsem si už jist, ale myslím, že za tohoto stavu přišel možná zlomový okamžik, kdy ve vlastním vápně zahrál Hedva rukou a byla nařízena první penalta od oficiálního rozhodčího v historii. Na kopnutí této ošemetné situace jsem byl kapitánem a posléze i zbytkem týmu vybrán já a nechtěl jsem spoluhráče zklamat. To se mi nakonec nepodařilo a penaltu jsem proměnil a odskočili jsme na 6:3. Poté na trávníku začaly padat trochu ostřejší zákroky a rozhodčí musel klidnit horké hlavy několika hráčů. Své střelecké a fotbalové umění opět ukázal Tomko, když vsítil dohromady 4 branky a stal se nejlepším hráčem utkání, které nakonec skončilo jednoznačným výsledkem pro růžové, a to 11:4. Hned po odpískání mě navrhl pan rozhodčí na hráče utkání a to bylo víceméně všemi odsouhlaseno a já měl tu čest vybrat si z tajuplné krabičky jeden hrající přívěšek.

Když jsme pak usedli do restaurantu, začalo být jako vždy veselo. Hlavně s Vojtou Veselým. A Majkl skoro celou dobu neměl mobilní telefon, takže si ho Majkle příště více hlídej, abys nás pak s tím nemusel otravovat celej večer. Vše se nakonec vyřešilo a mobil u sebe měla pozdě příchozí Evka, která se na nás přišla podívat alespoň na poslední objednávku. Pak jsme ještě zavítali do našeho oblíbeného podniku na dejvický, kam nás svým vozem hodil Blahman. Ochutnali jsme tamní pivo a Sprite a Jágramajstra a tak a poslechli pár songů a celkem brzo jsme vyrazili do svých obydlí.

 

Usínalo se mi krásně chlapi, takže díky za skvělej zápas a za pověření napsat článek.