4.4.2019

Příběh čtvrtečního fotbálku s datem 4. 4. pro mě začal dramaticky, když jsem se po předchozích dvou prohrách pral o základní sestavu. V den zápasu mi manažer zavolal, že mě přece jen povolali do áčka, ať jsem večer připraven na zápas. O to nepříjemnější byla zpráva od Majkla z Harrachova, že se asi blíží čtvrteční debakl. Odpověď, že to večer rozhodnu, byla ale jasná.

Po příchodu na plac jsme hned nasadili neotřelé taktiky, když náš spielmacher Víťa Culka natáhl výkop o 20 min a poctivě se rozcvičoval ve svém voze se zapnutým vyhříváním sedačky. Aspoň byl čas dojít pro všechny balóny, které zastřelující se Halič poslal k řece.

Trenéři obou týmů měli pečlivě připravenou taktiku a pokyny. Zatímco Mates svým hráčům vyprávěl o romantické procházce u protinožců, která ho vyřadila ze hry (5 kilometrů z takového kamene na makovej). Miky, brousící si skalpely na další den měl klasicky emotivní proslov o zápase Slávie proti Seville. Vysvětlil nám, že na první pohled odfláknutá volba hráčů, byla jeho taktikou a má to skvěle poskládané. Určil všem role = Sedlo bude hrát brouska od zadu a zbytek je jedno.

Sestavy: Juve - Mishan, Chybič, Sedloň, Víťa o 20 min pozdě Culka, Halič

            BVB 09 – Bende, Vítek, Grýny, Lencoš, Prouzič

Trenéři si ťukli plechovkama a hra započala podle předpokladů. Hráči Borusie kontrolovali hru a trpělivě kombinovali. Góly ale stříleli hráči staré dámy. O první a druhý se postaral benjamínek Chybíto a Víťa po nečekané přešlapovačce zvyšoval na 3:0. Poté svou sílu ukázaly i německé klobásky (Gruny, Vítek, Prouzič) a dvě učebnicové akce znamenaly rychlé snížení (3:2). Na to však přišla odpověď mým zkompletováním hattricku a v zaplněném hledišti se začalo šuškat o ,,muži,, večera. Zaskočení hráči Dortmundu se nemohl i prosad it a ani jejich kouč nenacházel recept na zmatenou hru soupeře. Všichni hráči Juve předváděli výkony za hranicí svých možností a když i skvěle bránící Sedlo rozvlnil síť soupeře, bylo poločasové skóre 6:3.

Drobné nadávky v poločasové přestávce umocňovaly napětí a všem bylo jasné, že obrat se může přihodit během pár minut. I v druhém poločase byla Borusie fotbalovější a vytvářela si tlak. Juventus ale vždy odpověděl pečlivě připravenými góly z poloviny do prázdné a držel si náskok. Víťa, jako vždy skvěle kondičně připraven nepotřeboval ani jednou střídat v bráně, kde ke konci skvěle zachytal Mishan a ven šel, jen když byl potřeba dát gól dotírajícím hráčům Dortmundu. Poslední jiskřičku naděje vykřesal pohotovou ,,tečí,, Bende ale pak přišel nejhezčí gol večera z kopačky Haliče, když jemným dloubnutím špičkou poslal obránce i gólmana na párek. Vítězství asi 11:8 dokonale režírované z lavičky Lordem Starkem ze Zimohradu. Jeho protějšek Mates zlostně dopil třetí Braník vytrpěl pozápasovou tiskovku s focením a poslal hráče do sprch, ve kterých předem vypnul vodu.

Zpráva o několika smradlavých výtečnících se rychle dostala až do Bernard Pubu a zajistila nám V.I.P místa v ,,salónku,, kam ani obsluha nechodila. Hity Dana NeKonečného se pouštěly jen pro solidní zákazníky a tak jsme museli vzít za vděk vyprávění Matěje a královský tác řízečků za pozdní příchod od Víti. Vyhlášení hráče zápasu bylo jen formalitou a ani Míšanovo lobby nezlomilo 7 hlasů pro CHYBIČE, což mi zajistilo i můj první report. Vrchol mojí kariéry v kopané podtrhla pozvánka do národního týmu Austrálie, kterou mi i s dresem přes půl světa osobně doručil Matěj Blahut, za což děkuji.