4.6.2020

08.06.2020 09:28

Tento čtvrtek, stabilně nejlepší den v pracovním týdnu, byl významným nejen tím, že se opět po 18. hodině sešlo 12 exkluzivních plejerů v Lyso Areně a odehrálo utkání, které splňovalo i ty nejpřísnější měřítka fotbalového kritika Míry Bosáka, ale také tím, že jsme se celé dopoledne krásně jebali přes FB našeho fotbálku.

Zde mám možnost napsat pár slov, které jsem chtěl řešit v hospodě, ale moc lidí tam nešlo nakonec :-P
Klucí, neserte na to, snažme se všichni nejen o to, abychom dorazili si zahrát a pak zas mazali domů, ale hledejme hráče, když schází, informujme se o věcech, co se nám dějí v osobních životech, skládejme se na balony a dárky (vlastně nikdy jsme se ještě nesložili všichni), choďme si vylejt mozky do naší nalejvárny na Kotlářce, aby nás bolela krásně hlava v pátek a máme díky tomu trochu klidnější víkend. Jsme tam samí super típci a máme si rozhodně co sdělovat a navzájem se pozitivně ovlivňovat a pomáhat si, to je nadstavba toho '' obyčejného hraní na plácku''. Každý nám to závidí, tak ať je to tak i dál. A já o tom nepochybuju, jen se občas trochu musí utáhnout opasky, udělat bu bu bu a najednou se věci zase začínají hýbat a fungovat.
Ale už dost keců okolo, jdeme se podívat i s naší toulavou kamerou za hlavními protagonisty utkání, a tím byli kapitání Matteo Blahy Jr. a Bendetti Berg Bendy. Zvolil je takto Lencoš, který samozřejmě promyšleně a pozorně veděl, kdo byl minulý a předminulý týden, a tak nahlásil dva hráče, kteří kapitány byli za poslední tři týdny každý dvakrát :D ale no a co, prostě páska je páska a odmítat by se neměla (tuhle zhovadilost dělá vždy jen Hučís, který si k tomu zásadně nestříhá v hospodě a občas i odejde z utkání, když nemá náladu :-P, takže u něj to musíme brát trochu jinak, je jinde :D ).
Střižba na pátý remizový pokus nakonec skončila výhrou Matějíčka a ten zahájil svou předem připravenou smršť jmen, které chtěl ten den ovládat jak ve Fifě 2012, kdy jsme hráli společně za Liverpool a v každém zápase jsme hráli jen na Torrese a jak to panečku šlo :)
Borussia Munchengladbach Dortmund - Mates, Kučis, Kralda, Majkl, Šeba a Pjouzič
Ajax Ziggo Amsterodam - Bendy, Mišan, Hedva, Šimon, Lencoš a Viťas.

Papírově bych řekl, že převaha by měla být na straně německých vos, ale již úvod zápasu ukázal, že to nebude rozhodně procházka růžovou zahradou (tam jak je ta ordinace, víte, ne?). Ajax Ziggo Amsty byl velmi produktivní a jejich střely z dálky se opravdu zastavovaly až v bráně a my jsme jen lovili a lovili, ale trochu jsme se srovnali v řadách, Šebu párkrát pojebali ať běhá i na naší půlce a bylo to lepší. V půli, jestli mě paměť nešálí (může se to stát, nejsem nejmladší už) byl stav vyrovnaný 6:6. Během konce první půle a o přestávce dorazila zatím největší enkláva fanoušků, co jsme měli možnost přivítat v naší provizorní domácí aréně a hned to bylo aktivnější, přece jen, diváci jsou potřeba, motivují nás. Těmi diváky byla Eva Šebovka, místní mecenáška a majitelka několika nemovitostí, její syn a překupník golfových holí a horských kol Štěpa Šebano private a v neposlední řadě náš skoro pozapomenutý brat, odchovanec Košického fotbalu, Rafka Čafka Gáll!
Druhá půle byla v první části velmi opatrná a ještě k tomu se zlepšila obranná hra obou týmů. První gól druhé půle si myslím byl ten, kdy Mates byl v bráně, měl balon v ruce a já mu říkám: '' jdu do brány'' a Mates mi hodil míč vzduchem asi jako do ruky, ale já ve zmatcích ,že rukou hrát nemohu jsem na dlouhou nohu jen lízl míč, kde už byl všudypřítomný bendítko a ihned z otočky nás krásně zesměšnil. Chvili jsme z toho byli v útlumu, ale toto byl poslední gól Ajaxu v tomto zápase, od té doby jsme už dávali góly jen my, a že jich bylo...hned 5 v řadě, jak se říká v NHLku - ''Fajf in a rou'' (Mišán zná z posledních utákání, kdy tu odě mě dostává strašný randály a tím pádem asi jako jediný zůstaval docela v klidu, i když byl tým krásně v rozkladu).
Konečný výsledek 11:7, super, paráda.
Sprcha v Matesovo bejvalým bejváku - přestěhoval se nám do Horoměřic (toto jsou ty informace, co nás zajímají a měli bychom je hlásit), cesta do nalejvárny na Kotlářce a během období 20 - 23:00 jsme si loupli pár piv a hrušek a mírně nacamraný jsme se rozloučili a jeli domů.
Zde jsem ještě napsal článek do kroniky (když jsem si to teď četl, tak je poznat, že píšu jak prase), dal si něco k jídlu a šel spát s krásným pocitem.

Bylo to zase moooc super, už se nám blíží i doba, kdy se zas navrátíme na Santiago bernabou de la Katovna a bude vše tak, jak být má a jak to máme rádi.

Jo a díky za hráče zápasu, opravdu jsem to nečekal a moc mě to potěšilo.

Brzy naviděnou vy knudíci, Maicooon no.10