5.10.2017
Nebylo to pondělí, úterý, středa, ani pátek, ten den, na který jsem se nevýslovně těšil. Všichni víme, že to byl čtvrtek. Po třech týdnech absence způsobené bolístkami, prázdninami a tmelením kolektivu, jsem se těšil konečně na fotbálek jako malý kluk. V práci už mi všechno lezlo krkem a já vyhlížel konečně ten okamžik, kdy vyběhnu na pažit. Už 14 dní jsem začal opět cvičit, kdy jsem po většinu času nacházel své plíce v ruce a když jsem vyběhl, v moderním slova smyslu jsem provozoval jistý „jog“, tak na prvním arci malém kopečku jsem se zadýchal jako při výběhu legendárních tribunových schodů na Julisku. Věděl jsem, že moje forma nebude velká, tak jsem spíše doufal, že mi to bude lepit. Píčovina. Ale k tomu se ještě dostanu.
Celý čtvrtek ještě nebylo jisté, jestli se sejdeme nebo nesejdeme. Bylo to jako slunečná předpověď ve Spojeném království. Naprosto nepravděpodobné a v lichém počtu je prostě blbý hrát. Každopádně velkej Nouvas vzal kámoše a Kouč vzal kámoše, takže tam bylo dost kámošů.
Ještě před volbou přispěchal pan doktor Mi-kiiiiii a dovezl nálož vybraného alkeholu třicátníkovi Prouzičovi.
Klasický kouč předvedl nepřipravenost při losu a po prohrané bitvě si vybíral jako druhý.
He2 JUVE – Kralda, Vítek, velkej Nouvas, Lencoš
Kouč ARSENAL – Kouč kémoš, Prouzič, Bende, Nouvas kámoš
V duchu jsem si vískal, že to snad ani lépe dopadnout nemohl a s úsměvem na tváři jsem vbíhal na pažit. Proběhla pořádná rozcvička, bomba sem, bomba tam. Na studený nohy ideál.
Zápas se rozběhl v dobrém tempu, po dvou sprintech spálený plíce a laktát jak hovado. Zprvu se hra přelívala ze strany na stranu, hráči JUVE nastřelili dvě tyče a až poté se dočkali kýženého vedení, které v brzké době navýšili na dvě branky. Arsenal obratem snížil skóre a takhle se to táhlo až do konce prvního poločasu. Slušnou podívanou předvedl pokaždé velkej Nouvas, před jehož projektilem všichni uhýbali, protože todle prostě nechceš chytnout.
Do šaten se šlo za stavu 6:4 pro hráče Juventusu.
Druhý poločas začal signálem Staré dámy, kdy byla jasná dohoda, že všichni hráči v poli ihned po rozehrání poběží sprintem k soupeřově bráně a Nouvas dá vzduchem do ohně před bránu…Nouvas trefil prvního hráče metr za půlkou, takže totální přečíslení 3 na 1. Ještě, že Arsenal by v tu chvíli netrefil ani prázdnou stodolu, takže se skóre neměnilo. Tak to dopadlo z dalších ojedinělých šancí a mystičky vah se začaly přiklánět na stranu JUVE. Ze začátku jsem psal, že jsem doufal, že budu alespoň dobrý na balonu, tak to úplně pravda nebyla. Ale byl jsem ve správnou chvíli na správném místě, aby se ode mne míč jednoduše odrazil přímo do brány. Bylo pár situací, kdy jsem naznačil pravou a balon se odrazil od levé, ale jak říkám, fotbal se hraje na góly a ty se sypaly do branky Arsenalu jako první sníh. V některých okamžicích jsem měl pocit, že slyším proslulou vídeňskou filharmonii, jak to jen cinkalo, jak balón létal z leva doprava, nahoru dolu, bum, bum, gól.
Dílo bylo dokončeno a konečný výsledek byl 15:7. Euforie byla na místě, po třech týdnech vítězství.
Pod Juldou jsme měli konečně po dlouhé době příjemnou návštěvu, kdy dorazil Vítek a divil se, že se opravdu chodí po fotbale na pivo. Už přes tři roky, nemýlím-li se. Slovo dalo slovo, pivka, padala, cíčka se pálila a najednou, kde se vzala, tu se vzala hruška na stole. A z velkýhou Nouvase vypadlo, že slaví brzdy. Hruška, jack, hruška, jack. Jedno, dvě cíčka a spáleno. Vzpomínky na první léto, kdy jsme skoro každý týden chodili do Sixteenu, zvonkohra, blitíčko, čuryky muryky pod stůl a tak.
Těším se, že se tenhle čtvrtek po dlouhé době sejdem v plném počtu téměř všech zakládajících členů.
Džardini 2