Další týden utekl jak Máslo soupeřům a na klasickou čtvrteční hru se těšilo celých dvanáct hráčů. Tento čtvrtek byl dosti výjimečný a to hned díky několika skutečnostem. Po krátké pauze se vrátil kapitán Bende, po delší pauze se vrátil kousavý Majkl a po velice dlouhé pauze se vrátil vousatý Kralda. V neposlední řadě nás svojí návštěvou poctil olympionik a několikanásobný vítěz Šéba cupu Šéba. Na hru jsem se velice těšil, neboť po pondělním pošolíchání míče na fakultě, kde mi to celkem lepilo jsem měl ze sebe dobrý pocit a tentokrát jsem také nepodcenil ani taktickou přípravu, kdy jsem si sepsal ideální sestavu a ta, krom jednoho hráče, vyšla.
Týmy tedy byly následující: v růžových dresech nastoupili Veslo (C), Majkl, Luňas, Víťa, Svoboďák a Hedva. V bílém pak Bende (C), Rafa, Šéba, Tomko, Dubák a Kralda. Po předání si vlaječek a lehkém oťukávání v několika prvních minutách padl gól do německé branky a Šéba si na vlastní kůži po souboji s Hedvou uvědomil, že tady se opravdu v rukavičkách nehraje. A od tohoto okamžiku rozehrál koncert, za který by se nemusel stydět ani Jarda Svěcený. Nesobecky rozdával přihrávky a připravoval tak šance pro své spoluhráče, které byly úspěšně i neúspěšně zakončovány (třeba já spíše neúspěšně). Nebyl to však jen Šéba, ale celá německá mašina pracovala bezchybně, hráči se vraceli do obrany a první poločas se jim tak podařilo vyhrát 4:1.
Po krátké pauze, kdy si hráči Realu řekli co a jak zlepšit, vlétlo se do druhé půle. Záhy se růžovým podařilo snížit na stav 4:2 a už to snad i vypadalo, že se bude opakovat již tolikrát viděné otočení ve druhé části hrací doby. Němci však zůstali silní na nohách i na mysli a svůj náskok tak jen zvyšovali. Tomu všemu přihlížel štáb s dvěmi kamerami a placeným moderátorem, Turkem Sadou al Martineshem. Růžoví tak slepovali své šance, občas se jim podařilo zakončit, ale většinu vychytal brankář, především skvělý Kralda. Hra pokračovala stále ve vysokém tempu, bílí se dostávali do přečíslení nebo dlouho přihrávkou rovnou za obranu. Góly padaly na obě strany, ale Realu Madrid už se nepodařilo zvrátit skóre a udolat skvěle fyzicky připraveného soupeře, padl tak 5:9. Po několika rozhovorech pro tureckou televizi a řádném omytí se všichni hrající i nehrající přesunuli do restaurace Pod Juliskou, kde se u piva volil hráč utkání a střelec utkání. Hráčem byl s velkou převahou hlasů zvolen Roman Šebrle, střelce si pak čtyřmi góly do soupeřovi branky vysloužil Rafa Gall. Sportu zdar a čtvrtečnímu fotbálku zvlášť.
