5.5.2016

Jeden by řekl, že minulý čtvrtek bude stejný jako jiný čtvrtek. Opak byl pravdou. Čtvrtek se prvně nemůže měřit s jakýmkoli jiným dnem, a zároveň tento čtvrtek byl svými okolnosti jiný než ostatní čtvrtky. Leč negradoval v pozdějších hodinách, ale alfa a omega se odehrály na hřišti. Co Vám budu povídat, těšil jsem se, že si zahraji vynikající fotbal, vypotím se a zajdu na jedno šesti pívo. V našem případě zde byly jisté ale...

První věcí byl samotný fakt, že poprvé po nevynucené cestovatelské pauze nastoupil dribler Prouzič, který se vrátil z Kanady s plnou sadou postaviček z Marvelu, které měly být odměnou nejlepšímu hráči. (Mates si myslel, že mi vyžere Kapitána Americu, ale to by se nemohl před několika týdny sám sebe zfaulovat na polovině hřišti a udělat si obézní výron kotníku - obezní proto, že normálním lidem by se to nestalo..). Motivace k získání komiksové postavy byla obrovská, což reflektovaly komentáře na eFBíčku, kdy nejeden špílmachr vyhlásil, že na trávníku ponechá duši, či si dokonce vytrhne nohy z prdele jen proto, aby byl vyhlášen hráčem zápasu. 

Druhou věcí, která se později projevila jako těžko předvídatelná, byl los, respektive volba kapitánů. Kapitány byl zvoleni plejeři Prouzič a Kralda, protože tradiční kapitán Veslo se odjebal na "dovelenou" a Bende se ne a ne zotavit ze zlomeniny ruky. Věřím ale, že až Bende vyběhne, bude ve velké formě, protože dát pět kiláčků za dvacet minut, restepekt. Věříme, že se Bende brzy objevíš na pažitu. Vraťme se ale k volbě kapitánů, která byla následující:

KraldaÓ Arsenal: Gruny, Miki, Majkl, Víťa.

ProuzičÓ PSG: He2, Rafa, Bala a Vojta Dolejský. 

Když mi sestavu sdělil Prouzič v šatně, na mém jazyku se objevila jistá pachuť hořkosti z možného hráčského debaklu. Hnedka jsem ho vyslal do patřičných mezích, protože jsem měl obavu z hvězdy natřískané sestavy londýnského Arsenalu. Ale jak to tak občas bývá, ne vždy hvězdy září...

Opět se potvrdilo pravidlo, které láká diváky do tribun, že úroveň fotbálku se neustále zvyšuje a je radno říci, že se na nás chodí dívat velké osobnosti. Tento týden nás navštívil juniorský medailista z ME U19 na 5 000m Kuba Živců (čti Džejkob Zajvek). Spolu s ním jsme našli na zaplněných tribunách ještě nehrajícího Matějíčka, který se již těší na první mač po obézním zranění. 

Od začátku utkání udávalo tempo hry družstvo Arsenalu. PSG se i přes urputnou snahu nedokázalo dlouho dostat k míči a když už se dostalo, dlouho jim na kopačkách nezůstal. Arsenal využíval chyb PSG v rozehrávce a v laxním přístupu k protihráčům. Když už se PSG dostalo k bráně soupeře, trestuhodně vyslalo míč do zámezí. Arsenal po velmi povedených akcích, kdy hráči PSG stáli jako solné sloupy, vsítil tři branky a na neblahý debakl, který mi utkvěl v paměti, bylo zaděláno. Třetí gól, tuším, že to byla nechytatelná pumelice od Kraldy, měl dokonat dílo. Ale jaké dílo?!

Hráči Arsenalu usnuli na vlně optimismu a vsítěných branek a mírně polevili v předváděné hře. První gól PSG, po velkém závaru před brankou soupeře a totální šmudlou dokutálející se do branky, nabudil Prouzičovu skvadru k povstání. K povstání proti papírovým předpokladům. Povstání proti statistikům. K takovému malému Maney ballu... Druhá branka PSG přisla po dalších necelých třech minutách a bylo to už jenom o gól. Hráči PSG převzali otěže utkání a zodpovědnou hrou typu jeden za všechny, všichni za jednoho, poctivým týmovým výkonem, válcovali zcela zaskočený Arsenal, v jehož řadách se při vedení PSG o dvě branky vzedmuli kritické hlasy. Poločasové skóre se přiklonilo na stranu pařížských 7:5. 

Díváci se bavili nejedním pivem a Matěj měl občas neslušné průpovídky. 

V poločase se na střídačkách probírala taktika, jak vlétnou na soupeře, jak nezaspat začátek, jak vydržet a táhnout za jeden provaz až do samého konce. Oba týmy vlétly do druhého poločasu plnými silami. Nasazení. Totální nasazení. Nikdo se nešetřil. O tvrdé zákroky nebylo nouze a někdy byly téměř likvidační, kdy už se skoro červenalo. Arsenal začal dotahovat, těžil ze střelecké potence hráčů PSG, kteří nemohli vstřelit jedinou brankou. Jejich síla tkvěla v týmovém výkonu na hranici možných sil. A prouzičových keců, abychom dali konečně gól.. 

Utkání došlo do fáze, kdy se Arsenal dostal do jednobrankového vedení 8:7. V té chvíli opět mírně zavládli na hřišti pařížští hráči a pod kapitánovou taktovou, kdy velel obraně spolu s Vojtou a Vojtou, posílal nekompromisní "ulice" slovenské hvězdě utkání Rafovi nebo mě. Jako pravý kapitán zarval vyrovnávací gól. Posledních pět minut druhého poločasu bylo zejména u mě téměř na hranici kolapsu. Opravdu jsem byl rád, když byl imaginárně odpískán konec druhého poločasu, protože v těchto chvílích nás Arsenal přehrával. 

V prodloužení si oba týmy hlídaly své obranné poloviny a hráči se nedostávali tolik do zakončení, proto došlo až na penalty. 

Prouzič první tyč. Majkl zkušeně gól. Rafa napodobuje. Miki zkušeně nad. Stav nerozhodný. Vojta nedavá. Víťa nekompromisní pumelice, nechal jsem se vycukat, gól. Vojta gól. PSG prohrává po třech sériích o branku. Ostřílený špílmachr Arsenalu a v kuloárech známý nervák Gruny jde k pokutovému kopu. Říkám si, že se nesmím do poslední chvíle pohnout a zůstanu stát na místě. Stačil jsem akorát zvednout ruce a míč mě trefil do ruky a pak do tyčky. Zamčeno.... Stavím se na opačnou stranu barikády a říkám si, že musím jenom trefit bránu. Z předešlých utkání vím, že stačí jeden krok. Zkušeně. K poslední penaltě přichází kapitán Kralda. Může poslat utkání do dalšího prodloužení nebo nechvalně rozhodnout. Rozhodl jsem se jít doprava. Kralda vysílá balón na druhou stranu a říkám si, dobrý, budeme kopat dále. Naneštěstí trefil vnější tyč a jazýček štěstěny se přiklání na naši stranu. 

Emotivní, vydřené vítězství. 

He2

P.S.: V nálevně Pod Juliskou se tradičně rozdělovali ceny pro hráče utkání a po velmi dlouhé době se přikročilo k tajnému hlasování a psaní na lísteček. Do druhého kola volby byli vybraní Kralda, Vojta Dolejský a já. V hlavě jsem se vrátil cca o tři týdny zpátky kdy jsem byl nominován na hráče i na střelce a prostě jsem to prostříhal a byl jsem mega hořkej. Druhé kolo už bylo díky jednomu hlasu vysláno k mé přízni, takže mi bylo umožněno vybrat si postavičku superhrdiny, nad kterými jsme se všichni rozplývali. Kapitán Amerika byl jasnou volbou, jeho bicák, který je skoro tak velký jako ten můj, už svítí na mém stole v kanceláři a nejeden kolega mi ve skrytu duše závidí (zdravím Grünyho). Každopádně padlo pět šest pívek a vše dobře dopadlo, kdy nám Mates ukázal svůj nový apartmán, kde jsme sežrali na co jsme přišli (okurky, šunka i marmoška po lžících hodně dobrá), za co byla určitě Niky druhý den ráda...