Další čtvrteční den nás uvítal letním počasím, pro fotbal jako stvořeným. Nejeden z nás se tak jistě nemohl dočkat večera, až vyběhne na polchu Katovny, kterou je mu tak známá, jako jeho vlastní postel na koleji (ano, již jsou mezi námi i mazáci, co si to peleší na bytech). S lítostí je nutno poznamenat, že článek vychází po čtrnáctidenní pauze, neboť se na to nominovaní pisálci vždy vykašlou. Bylo by lepší to říct rovnou a tento úkol předat někomu jinému, než to nedělat vůbec. Tentokrát jsme se sešli v počtu 11 lidí, na začátku byla obvyklá střižba kapitánů. Úspěšnost Vojtěcha Veselého mě v tomto úkonu udivuje natolik, že si myslím, že se celý týden soustředí především na střihání, aby pak mohl tahat hráče podle vlastní soupisky ( :-) ). Michal Prouza si vymyslel zajímavou perličku pro tento den a to, že budeme hrát s přístroji, které dokážou změřit uběhnutou vzdálenost. Prouzič a Bende tak běhali s iPhony na paži, Veseláč měl hodinky od Nike. Výsledky budou na konci článku.
Po Vojtěchově vítězné střižbě tedy bylo rozdělení hráčů následující - černí: Veslo (C), Hugo, Hedva, Egon, Mároš, týpeknevimjméno a barevní: Bende (C), Tomko, Majkl, Prouzič, Rafa.
Po několikaminutovém úvodním oťukávání, které probíhá téměř každý týden, začaly padat góly. Černí se ani nestačili rozkoukat a už prohrávali 0:4. Barevní měli nástup skutečně suverenní, dařila se jim hra dopředu, kdy se před soupeřovo bránou velmi často objevoval nepokrytý hráč, nebo docházelo k přečíslení. Ale nebyl by to čtvrteční fotbálek, aby tohle znamenalo definitivní prohru černých. Velmi brzy se probrali a první poločas tak končil se těsného stavu 6:4, stále ve prospěch barevných.
Druhý poločas začal opět hekticky, jakoby ta krátká pauza pokaždé vyvedla hráče obou týmů z tempa i koncentrace. Na co se však hráči z obou mančaftů koncentrovali velice dobře byli výčitky a nadávky, ať už směrem k soupeři, nebo do vlastního týmu. To jen ukazuje, jak moc vypjaté chvíle každý čtvrteční večer nastávají a jak moc chce každý urvat vítězství. Byl to však tým barevných, který se takto postupně zevnitř rozkládal a brankový náskok na černými byl hubenější a hubenější. To už se, prosím pěkně, hrálo za nějakého stavu 9:5 pro barevné. Nakonec se černým několik málo minut před koncem podařilo vyrovnat a o několik málo okamžiků později i získat jednogólový náskok. Po závěrečném hvizdu, kdy barevní prohráli 9:10 Majkl neudržel nervy na uzdě a zakopl míč až někam do přilehlého háje. Byl jsem požádán, abych zahrnul i poznámku o události, která nastala několik minut před koncem a to, že když tým barevných prohrával o jednu branku, Prouzič si stále myslel, že je v jednobrankovém vedení a o této své pravdě se snažil přesvědčit i spoluhráče (uznávám, že mě přesvědčil). Šmrdlal tak míč na naší obranné polovině a říkal, že je to v klidu, že jednobrankové vedení nám stačí. Nelze však svalovat vinu na něj, fotbal je hra týmová a třeba se to příští týden zase povede.
Ocenění za předvedený herní výkon získali Rafa a Hedva, gratulujeme!
Nyní k výsledkům z měřících přístrojů. Veslo mi doposud neposlal žádné, Prouzič naběhal 4,5km. Já měl 6km, což je o 25% více, ale nutno uznat, že Prouzič to má nalítané jinde... Až hoši dodají nějaké informace, doplním je do článku. Sportu zdar a fotbalu zvlášť!
