6.7.2017

Poslední dobou jsem hodně cestoval a moc mi to na fotbálek nevycházelo. O to víc jsem se těšil, když to v těch posledních třech měsících vyšlo. Těšil jsem se strašně, jak malej kluk. Ale z těch svou šťastných čtvrtků, kdy se tak stalo, se jednou hrálo na náplavce na písku a teď to vypadalo, že se (ne)sejdeme ve třech. Bylo mi z toho trochu smutno, klasických pět na pět mi už chybělo jak Arsenalu Liga Mistrů (au).

Nenapadl mě jediný scénář, jak bychom mohli hrát ve třech a připravoval jsem se na smuteční čtvrteční večer bez fotbálku. Naděje ve mně svitla, když mi Majkl napsal, ať dorazím a v naší facebookové skupině se objevil Mikiho propracovaný tréninkový plán, o kterém si naprostá většina hráčů E-Pojištění.cz ligy může nechat zdát (stejně jako o důstojnějším názvu soutěže).

Říkal jsem si, že po takové odmlce mi trénink může jen prospět a s odhodláním se vypravil na Julisku. Začátek byl poněkud nešťastný, když první selhání přišlo z mé strany v podobě zapomenutého pití, ale hned bylo překonáno Bendem, který nedonesl balony a mohli jsme na sebe místo rozcvičky jen smutně koukat. Miki rozdal svým svěřencům za tato zaváhání zasloužené tresty v podobě kliků a dřepů a dal tak hned najevo, pod čí taktovkou se bude tento čtvrtek odehrávat.

Trénink byl rozdělen do dvou částí, první byla cvičení zaměřená na zápasové situace a druhá část na dovednosti. Za každé provedení situace dle zadání nám coach přiděloval body. V první části si velmi dobře vedl jak Majk, tak Bende a já trochu zaostával, klasicky jsem při střelbě po zemi trefoval zásadně horní polovinu brány a obráceně. Nicméně v průběhu cvičení byl cítit jak individuální, tak týmový posun s každým dalším cvičením. Před druhou částí se bodově vyjímal Bende s Majklem, zatímco já jsem po právu zaostával. Měli jsme ale před sebou ještě trefování břeven, vinglů a brány vzduchem přes půl hřiště, kde jsem zavzpomínal na své nejlepší časy za TJ Sokol Údlice a břevno cinkalo jak automaty v kasinu při návštěvě Toma Řepky. Majkl bojoval taky statečně, jen třetímu zúčastněnenému nezbylo do posledních minut štěstíčko a prověřoval tak spíše odolnost pletiva a dalšího oplocení kolem hřiště.

Po konečném součtu jsem vyšel jako hráč tréninku, ale největší dík patří rozhodně Mikimu za to, že jsem se sešli, potrénovali a všichni odcházeli ze hřiště s dobrým pocitem a  nemuseli zůstat doma koukat na ordinačku.

Proběhla i hospoda, kde nás kvůli státnímu svátku vyhodili ještě dříve, než obvykle, ale nasazení z tréninku nám vydrželo a pokračovali jsme již téměř tradičně do některým již dobře známého přátelského prostoru benzinové pumpy Robin Oil. Pokud to takto Pod Juliskou půjde dál, navrhuji chodit rovnou tam.

Večer jsme tedy završili poctivou kubatůrou aka Braníčkem a k dobré náladě přispívala potyčka mezi bezdomovci a místním pumpařem. Opravdová intelektuální nirvána.