7.9.2017
Čtvrteční fotbálek
Ahoj fotbalová rodino,
bohužel jsem nedokázal napsat článek hned po fotbale. Měl jsem toho v pátek hodně v práci a večer se mi povedlo něco, co dlouho ne. Vožral jsem se takovým stylem, že si nepamatuju skoro vůbec nic. Jediné, co vím je, že ještě v sobotu v 11 dopoledne jsem do sebe lámal z Bohemku z láhve. Poté vypnuto až do pondělka. Teď je úterý a snažím se rozpomenout si na čtvrteční boj.
Imaginární (čti imagitární) střižba proběhla přes moji maličkost a Vencoš (čti Lencl) na druhý pokus zabalil Majklovo kámen. Šel jsem se ostříhat, abych měl sestřih jako Cristiano a natěšený jsem vyrazil na Julisku. Za zmínku jistě stojí i to, že jsem si automaticky vzal jen dres Juventusu, který jsem si ještě musel půjčit od Míšana, protože jsem svůj nechal u našich. Naštěstí máme super partu a nafasoval jsem kraťasy od kapitána protihráčů s číslem 10, dres s Kraldou na zádech a šlo se na to!
SESTAVY:
ARSENAL: Vencoš ©, Grůňák, Vítek, Šéba a Mates
JUVENTUS: Majkl ©, He2, Kralda, Malej Šéba a Bendítko
Jak už vidíte sestavy, tak vám muselo být jasné, že to nebude žádná exhibice ani z jedné strany. Úvod zápasu byl jednoznačně v režii týmu v bílo-černém. Arsík se nemohl vůbec dostat do tempa, Šéba se nevracel, Mates dělal jeden kiks za druhým a vůbec celá naše hra nebyla dobře konsolidovaná. Během chvilky tedy Turínský celek vedl už 3:0 a já se neuvěřitelně pohádal se Šébou, na kterého jsem i lehce zvýšil hlas (možná spíš víc, než lehce). Poté mi to přišlo i na chvilku líto, jelikož byl s námi poprvé i vtěrkův syn Štěpán. Ten si na našem specifickém hřišti nevedl vůbec špatně, jeho mrštnost, rychlost, neustálé náběhy a technika dělala zadákům z Londýna nemalé problémy a dokonce se mu podařilo i jednou skórovat. Nebyl by to však Čtvrteční fotbálek, abychom se nesemkli a nezkusili otočit nepříznivý vývoj zápasu. Hra se postupem času začala vyrovnávat, 3:1, 3:2 a za chvíli už na tabuli svítilo 3:3. Krátce před koncem poločasu se dostal Juventus opět do vedení, ale mně se naštěstí povedenou střelou z dálky podařilo vyrovnat gólem do šatny. Byl jsem v tu dobu v bráně a zahrávali jsme roh, zařval jsem si na Vítka a ten si k překvapením všech (včetně mě) vybral opravdu mě. Napřáhl jsem, z první jsem vypálil a s přispěním Bendeho teče ten kulatý nesmysl rozvlnil síť. Nutno podotknout, že jsem se hlavně snažil trefit zařízení, což se naštěstí povedlo. Do pomyslných šaten se tedy šlo za stavu 4:4. O půli si vzal slovo náš kapitán Martin Lencl a pěkně nás namotivoval (hlavně mě a Grýnyho, kteří jsme poslouchali každé jeho slovo a také si ho vzali k srdci)! V druhém poločase se hra přelévala ze strany na stranu, za stavu 5:5 se mi ale povedla další střela z dálky a snad poprvé jsme se dostali do vedení. Ze standardní situace se ale povedlo Hedvovi skórovat (nikdo ho nehlídal a mezi mnou a Šébou opět padlo pár ostrých slov). Cca dvě minutky před koncem utekl po pravém křídle právě Šéba a já si zleva nabíhal. Nezištnou přihrávkou přes obránce Juventusu mě našel a já jsem naštěstí vymetl pavučinku. To byla nejlepší odpověď na naše celozápasové hádky, zanadáváMessi, ale nakonec my dva rozhodneme! Omlouvám se, že píšu hlavně o sobě, ale skoro nic jiného si nepamatuji. :D Akorát vím, že Roman párkrát přestřelil a lá Veslo a že to byl urputný boj s dobrým koncem pro červeno-bílé.
V hospodě to pak byla klasika! Pivínka, cigárka, džusíčky, nějaké to jídlo, brko a spousta panáčků pro našeho oslavence Bendeho! Já jsem se stal hráčem zápasu, za což vám moc děkuji, ale nejsem si jistý, že to bylo zasloužené vítězství. Dal jsem sice tři góly (stejně jako střelec utkání Hedva), ale spoustu jsem jich zavinil a moje hra dozadu nebyla vůbec dobrá. Vybral jsem si jednoho z posledních Avengerů – Silvermana a zatím se mi pořád vyjímá v autě a přemýšlím, kde bude nakonec jeho místo. Kluci prý ještě zašli na benzínku a do Sixinu, takže to byl určitě jeden z těch lepších večerů. Dopisuji článek až teď, ve středu, a nemůžu se dočkat zítřka, kdy opět s tou nejlepší partou vyběhnu na umělý pažit Katovny.