8.11.2018

Mé pocity začínají již ve středu 7.11., kdy od Tomáše dostávám zprávu, že jsem byl nominován do sestavy na čtvrteční fotbálek. V ten okamžik mě zaplavila vlna nadšení a zároveň, jak tomu tak v těchto okamžicích mívám, vystřídali pocity, jaké bude složení a zda budu tradičně vysokému tempu stačit fyzicky a především herně.

Ve čtvrtek jsem v šatně již v 18:30h, kdy mi končí atletický trénink. Dělám ještě něco do práce a mezi tím přemýšlím o složení blížícího se fotbálku. Kromě sebe se mi do sestavy podařilo přivést i kamaráda Viktora, kterému jsem předem poměry čtvrtečního fotbálku vysvětlil. Jak je to sváteční a prestižní chvíle, ať si jí dostatečně váží, neboť sám se do sestavy vždy nedostanu. O to větším překvapením pro mě bylo, když přišel do šatny Lencoš a řekl mi, že jsme “jen“ 4 na 4. Po vyřčení jmen, které se však tohoto čtvrtečního klání zúčastní, mi bylo jasné, že i 4 na 4 bude více než kvalitním fotbálkem.

Na hřišti jsme se slezli okolo 20:15h a netradičně proběhlo losování týmů až tam. Losování jsem se nezúčastnil, a tak ani nevím, kteří hráči byli kapitáni, neboť náš tým byl plný osobností, a tak se to nedalo vytušit ani v průběhu utkání. Nicméně sestavy byli následující:

Dortík: Michal (Prouzič), Lencoš, Hedva a Viktor

Juve: Tomáš, Miki, Mišan a já (Hlavi)

Zápas začal v tradičně vysokém tempu, výkopem Hedvi. Během 2min jsme inkasovali, a tak se dalo tušit, že hra 4 na 4 opět přinese hodně gólů. K nejen mému překvapení byl stav po 15min 2:1 pro Dortíky. Za bránou jsme s Mikim konstatovali, že nás překvapuje, jak málo gólů zatím padlo. Vše bych to osobně připsal velkému pohybu a dobrým obraným zákrokům obou týmů. Čmeláci poté odskočili do vedení 4:2 a my věděli, že pokud chceme jít do půle s nadějným výsledkem, tak musíme zabrat. V ten okamžik to přišlo. Šli jsme více do pohybu, začalo nám to pálit a hvizd oznamující poločas byl za stavu 7:5 pro Juve.
Druhý poločas byl poměrně vyrovnaný, nicméně po výsledné stránce by se mohlo zdát, že to bylo jasná záležitost Juve. Nutno říct, že jsme měli o něco více ze hry, jak po pohybové stránce, tak se nám především dařilo lépe trefovat zařízení.
Po závěrečném hvizdu svítilo na výsledkové tabuli skóre Juve - Dortíci 13:7 a my si s radostí mohli osedlat Dortmundské hřebce!

Po proměření ve sprchách se šlo tradičně do restaurace pod Juliskou. Někteří chvíli stáli, ale pak se přeci jen uvolnil stůl a mohli si všichni sednout. Na to konto někdo řekl….myslím, že jsem to byl já….že bychom mohli vyzkoušet restauraci Bernadrpub (dříve cesta časem), kde mají otevřeno déle než pod juliskou (do 24h), a která leží vedle stadionu na Kotlářce. Je to tím pádem také z Julisky kousek, směr Dejvická. Uvidíme, jak se tento návrh uchytí.
Jak tomu tak bývá, došlo na hlasování, které začínal prouzič po mé levici, a tak jsem byl poslední, kdo na lísteček psal. Říkal jsem si, že na lístečku nemohu být (obvykle nebývám), a tak se i nabízí, abych vyhlásil hráče utkání. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se na lístečku ze 7 hlasů nalezl 3x. Pánové a dámy, nepamatuji, kdy se mi naposledy dostalo takové cti. Zaplavili mě pocity nadšení. Já, jedna z posledních voleb při výběrech hráčů, byl zvolen hráčem zápasu. Tady dostálo rčení, že když je štěstí unavené, tak si sedne na vola, aneb, kluci, vím, že jste mi chtěli udělat radost a to se vám povedlo! J Děkuji a těším se na další klání!