8.2.2018
Čtvrtek beru jako sváteční den, jelikož si můžu jít zahrát fotbálek na katovnu a to je pro mě nejvíc, co mě mohlo v životě potkat. Top parta, pojetí a tempo hry neuvěřitelné. Každé ráno ve čtvrtek si říkám, že už by to konečně mohlo klapnou a mohl bych se kurva stát hráčem utkání, bohužel rok a půl dřiny a stále hráč nepřicházel. Už jsem začal pomalu upadat do deprese, jestli je to vůbec možné, to jsem takové kopyto? Psal se 29. leden a pro mě den, na který nikdy nezapomenu. A rád se s Vámi o něj podělím.
Tento čtvrtek pro mě začal ve 4:50, klasická ranní erekce, to je ale věc, kterou dokážu za minutu vyřešit a vstávačka pravou nohou z postele. Vyčištění zubů, lehká snídaně a cesta do práce do Jihlavy. Tam odkroucení klasické osmičky a hurá, cesta do Prahy. V autě mi zněly pouze tři písničky a pořád do kola, aby namotivovanost byla co největší. Písničky samozřejmě znělka ligy mistrů, zelená je tráva a hymna mé oblíbené spartičky, žádná jiná píseň ten den v autě nehrála.
Do Prahy příjezd kolem 5té hodiny, cesta do kanclu za Víťou a tam hecovačka, jako prase. Pořád mi říkal, že to dneska cejtí a stane se hráčem utkání, já si v klidu pro sebe říkal „kámo dneska nemáš šanci, pro to si jdu já“ , ale nechal jsem ho být, ať si říká co chce..
Mezi tím proběhla losovačka. Kapitáni byli určeni nehrající a to Rafa s Bendem. A teď už k sestavám: Juve: Rafa, Kralda, Mates, Prouzič, Mišan a Kuba. Arsík: Bende, Gruny, Maicoon, Mikič, Lencoš, Vitas, Lanča.
Po příjezdu na Julisku byla vidět znatelná nervozita, jak tento zápas dopadne, kdo se bude radovat a kdo naopak bude mít hořké pivko. Trenéři rozdali jasné pokyny, jak by si představovali ,abychom hráli a po lehkém roztrénování se konečně šlo na to. Dlouho se hrálo bez golu, než napřáhl Lencoš a vymetl šíbu jako prase, obrovská radost a ujali jsme se vedení 1:0. Toto vedení dlouho nevydrželo a po krásném souhře Grunyho s Vitasem jsme se dostali do vedení 2:0 a následně se s goly roztrhl pytel a poločasový výsledek byl 5:3 pro Arsík..
V druhém poločase jsme skore navýšili na 7:3 a v tu chvíli, když už jsme si mysleli, že to v klidu dohrajeme, tak se borci z Juve neuvěřitelně zvedli a dokázali tuto ztrátu smáznout a pořádně zápas zdramatizovat. Naštěstí Lencoš měl střelecký den a po jeho dvou slepených golech jsme se dostali opět do vedení a toto vedení už jsme nepustili a s konečným výsledkem 11:9 vyhráli. A mohlo se jít do levné restaurace pod Juliskou.
Objednali se řízečky, dali se pivka a přišlo na řadu hlasování o nejlepšího hráče, v tu chvíli jsem vůbec netušil co se stane. Dostal jsem 3hlasy, stejně jako Gruny, atak se muselo hlasovat znovu. Co se nestalo , opět remíza 5hlasů já a 5 Gruňák.. To jsem si říkal, že snad ani není možný. Na řadu přišla obhajoba, proč si myslím, že bych se měl stát hráčem zápasu. Za tohle chci moc poděkovat a smeknout Grunymu, ptz on ve svém projevu jasně řekl, že bych se hráčem měl stát já. A tak se mi mohl splnit můj sen a po roce a půl jsem se stal Hráčem čtvrtečního zápasu, prostě neuvěřitelný pocit. K tomu jsem si vylosoval vysněného Andreu Pirla, takže radost nepopsatelná. Můžu říct, že to je nejvíc, co jsem ve fotbale dokázal, kam se na to serou kopačky za nejlepšího střelce v B-třídě.
Sportu zdar, čřtvrtečnímu fotbálku obvzlášť.
Lanča