9.11.2017

Vždy, když začínám psát článek z pozice hráče utkání, hned vím, jak začít. Dnes tomu tak není. Vůbec mě při hlasování nenapadlo, že bych se jím mohl stát. Snad poprvé mi bylo až trapně, rozhodovalo se mezi mnou a Grunym v rozstřelu. Já vyhrál. Samozřejmě mám velkou radost, ale určitě hrála i role, že jsem se po půl roce postavil zpět na pažit do ostrého zápasu. Ano, mnozí statistikové a dobroserové by mohli namítnout, že jsem již jeden zápas hrál. Pravda, odehrál jsem asi před dvěma měsíci čtvrteční klání, hrálo se 3 na 3 a já se rozhodl v šatně, když kluků bylo jen 5 a já si šel jen tak do brány stoupnout.

Tentokrát to ale bylo jinak, již 2-3 dny dopředu jsem avizoval na našich stránkách, že jdu! Je to super pocit, už jste v tom, čtete každý komentář (krom Prouziče) kdo jde a kdo nemůže (třeba kvůli koncertu Chinaski – to bych blil :-D). Soupisky se plní, poslední týdny sice musel mohutně doplňovat stavy hlavně Matěj, ale je to adrenalin až do výkopu a všichni tím žijeme. Tento čtvrtek byl ale speciální, soupiska byla brzy plná, nakonec se zastavilo počítadlo na cifře 14. Dobrý počet na to si zahrát na velkém hřišti, pro Katovnu je to až moc. Byl jsem zvolen kapitánem a dalším kapitánem byl Míšán, klučík ze Splzně, který je v Praze asi rok a zapadl do naší party jak klobása do krku hladového Matese. Taky dlouho absentoval a to s tříslem. Tento týden to hecnul, protože když se hecneš, tak dáš všechno nebo porazíš koho chceš, jak říká klasik (aka Bála). Tak tedy kapitání já a Míšán. Již tento moment byl určující pro celý vývoj čtvrtečního zápolení. Já jsem byl na Dukle již od 17 hodin na tréninku dětí, jako za starých dobrých časů společně s Bendem, od 18:30 už jsem leželi na gauči v odpočívárně v útrobách stadionu a dávali jsem si klasickou véču a já jednoho Brankáře v plechu na dobrou náladu. Ulovil jsem od Bendeho kus papírku a propisku, hladově jsem si psal možné volby. Jak by asi volil ten druhý, když prohraju střižbu a jak bych volil já, když střižbu vyhraju…. Drama jako kráva! Volám Míšánovi hodinu před zápasem, protože již nedočkaví hladoví psi na stránkách lačně hledali soupisky zápasu, ale Míšán byl v presu a nemohl losovat přes telefon. Ok, počkám na něj a bude klasická střižba v šatně. Dorazil docela brzy, hned si sedl do první šatny a klábosil s Matějem a Kraldou, když ho zbuzeroval ve dveřích Majkl, hned si uvědomil, že se asi měl víc zajímat o volbu hráčů, než o klasický vtipkování na účet Matěje a Grunyho. Tak jdeme na to. Já papírek, Míšán svojí hlavu. Ještě se ptal, jestli může nahlédnout u volby do mého papírku… blázen! To je jasné, že ne, protože kapitán musí být jednoduše řečeno připraven. Vyhrál jsem střižbu a hned jsem volil jasně… Gruny! Už přesně nevím, jak volil Míšán, ale jako druhou první volbu jsem měl Kofiho, toho Míšán nebral…. Tak tedy já druhá volba…. Kofi. Třetí Novas! …. Míšán už vůbec netuší, kdo ještě příjde, volí střemhlav, o tom vypovídá moje možnost čtvrté volby…. Šéba! Ano Šéba, olympijský vítěz, první člověk na planetě s bodovým ziskem přes 9000 bodů v desetiboji… a to už Míšán bral Matěje a Majkla atd. Dobře tedy, pátá volba Gumák a zbyl mi Lanča, hráč, který také normálně bývá na pozici 2-3 ve výběru.

Mikič © PSG: Gruny, Kofi, Novas, Šéba, Gumák, Lanča.

Míšán © JUVE: Vítek, Kralda, Mates, Majkl, Lencoš, Bende.

Pořádná rozcvička na place a hned do akce. Chceme hrát na velkém hřišti, ale rekonstruovala se světla, tak jsme museli dolů na Katovnu. Museli jsme střídat, což jsem byl rád, protože jsem chtěl co nejvíce pošetřit svůj kotníček. První poločas začalo lépe Juve, Vítek gól a vedení 1:0. Bohužel pro Italský celek poslední vlaštovka (pak už jen trápení, které nejspíše vrcholilo debaklem v baráži na MS a konec nadějí pro skvadru azzuru… po 60 letech Itálie bez MS ve fotbale). PSG přepnulo na vyšší rychlostní stupeň a brankostroj se promazal řřřádným mazadlem. Bum prásk a první poločas nám končí za stavu 9:2 pro PSG. Asi 7 gólů si v prvním poločase připsal Šéba (volba ve 4. kole).

Druhý poločas při čtvrtečních kláních mnohdy míchá kartami, ale tento týden to rozhodně nebyl ten správný čas pro obraty. PSG si s Juve pohrával jako kočka s myší. Momenty, kdy Majkl v dresu Juve už jen bezradně máchal rukama a co minutu řval na své spoluhráče, že tohle není fotbal, že na to jen m*dají a že je znechucen…. To dokresluje vše. Bende se vytáhnul krásnou zpětnou přihrávkou na gólmana, kterým byl v ten moment Míšán (byl už jen v bráně, protože si obnovil nespecifikované zranění v dolní polovině těla aka třísla), když mu Míšán nahrával z brankové čáry asi 5 m od své svatyně a Bende po něm laxně hodil míčem svojí nohou tak, že Míšán nedoběhl a míč putoval do brány, nakonec se otřel o tyč a míč doputoval na roh. Tak Majkl v tu dobu sedící na střídačce se opět žhavil do běla a řval na Bendeho co to jen šlo. No prostě pastva pro naše uši hráčů PSG. PSG solilo jeden gól za druhým, ani souhra tzv. sešívaného dua Mates – Kralda, kteří se nadechli k mohutnému obratu v druhém poločase, když vstřelili dohromady asi 2 góly :-D Tak se konečný stav zastavil s hvizdem píšťalky na skóre 18:5 pro PSG. Dlouho jsme neměli na Katovně takový branko stroj. Holt kdo umí, ten umí…. Kdo neumí, ten čumí. Fotbal je prostě hra …. Je to fotbal. A fotbal se hraje na góly a když nedáš góly, tak nemůžeš vyhrát. A když chceš hrát fotbal a dáš víc gólů než soupeř, tak prostě vyhraješ.

Šlo se rychle do šaten, sprcha, rychle pod Juldu a piva. Piv bylo dost, krásný večer, který ještě někteří završili v Sixisu a šlo se domů. Já jsem si odnesl cenu pro nejlepšího hráče, dal jsem sice jen 1 gól, ale dal jsem do toho taky srdíčko. A to se vždy cení. Díky všem spoluhráčům, bez nich bych tuto cenu nedostal. Za pár týdnů opět na pažitu. Fotbalu zdar, Mikič *14.